Na plné koule – Pavel Šíma

Zajímavá kniha, která se mi do ruky dostala vtipným způsobem. Její autor, markeťák tělem i duší (nemyšleno negativně), o tomto oboru vytvořil podcast DEMARKETING, kde se věnuje rozhovorům s úspěšnými lidmi z branže. Hodnotné na tomto podcastu je právě hloubka, do které se s hosty při rozhovorech dostávají (epizody mají kolem 2 hodin). Ve článku o vzdělávání jsem na tento podcast vložil odkaz (konkrétně na epizodu s Petrem Ludwigem a jeho Konci prokrastinace). O pár dní později mě autor zkontaktoval a nabídl mi výtisk knihy. To jsem nepřijal, avšak zájem to ve mně pochopitelně vzbudilo. Když jsem během návštěvy ČR dělal nájezd na knihkupectví, tato kniha v košíku nemohla chybět.

Selfhelp na druhou?

Tak kniha snaží působit. A v jistém ohledu i taková je. V první řadě se však můsíte smířit s autorovým osobitým stylem, který asi nejvíce připomíná v nadpisu zmiňované Mládí v hajzlu. Penězi, sexem, různými návody a “life hacky” kniha doslova přetéká. Svou formou se jedná o “dopis kamarádovi v nesnázích”, ve kterém se autor snaží na základě svých zkušeností předat know-how potřebné k tomu, aby se život vzal pevně do rukou a začal žít naplno. A právě tato neobvyklá forma je na celé knize nejzásadnější. Buď vám sedne a budete nadšeni a nebo ne.

Hack sem, hack tam

S řadou tipů na zefektivnění života souhlasím do posledního písmenka, jiná považuji za úsměvná, nebo dokonce za nesmyslná. Ale to není špatně a nepovažuji to za chybu. Stejně jak se lišíme jako jedinci, tak se liší i naše metody práce. Se základními principy (ukliď si v hlavě, zamysli se nad životem, urči si priority, stanov si cíle a makej na nich … ) souhlasím a nijak se neliší od ostatních self help knih. Jedna myšlenka mi na knize ale i přesto vadila. Autor zastává tezi, že štěstí přeje připraveným. I s tímto tvrzením souhlasím, avšak pouze do jisté míry. Po přečtení knih od Nassima Taleba, vím, jak velkou roli v našich životech hrají nepředvídatelné okolnosti (Černá labuť) a náhoda (Zrádná nahodilost). Při čtení kapitoly Zaber víc mi v hlavě několikrát blikala pomyslní červená “co to mele za blbosti” kontrolka. 

Také mi není úplně blízké přílišné zaměření na hmotné statky a peníze. Například zdvojnásobení příjmu připodobněním k Moorovu zákonu (že přibližně každých 18 měsíců jsme schopní mít 2x vyšší příjem) považuji za právě jeden z nesmyslů. Myslím, že je mnohem důležitější, aby byla práce zajímavá, uspokojující a pomáhala ostatním. Jasně, že peníze jsou fajn. Ale  považovat je za smysl života a měřit podle nich míru spokojenosti a úspěchu mi přijde hloupé. Na druhou stranu chápu, že právě tohle může být pro spoustu lidí lákavé.

Tim

Kniha mi od samého počátku, přesněji od kapitoly o outsourcování úklidu, připomínala Tima Ferrise, známého blogera, investora a autora úspěšých knih a podcastů. Tento vliv byl z knihy cítit po celou dobu a na konci se k němu autor psám přiznává a na Ferrise se několikrát odkazuje. Pokud se chcete zefektivňováním procesů ve svém životě zabývat seriózněji, doporučuji začít právě u Ferrisova Čtyřhodinového pracovního týdne, ideálně v tandemu s The Subtle Art of Giving a Fuck od Marka Mansona, která se zase hlouběji věnuje životním prioritám.

Ano, nebo ne?

Ze selfhelp knihy si opravdu nepotřebuji odnést informaci, že autor přestal počítat sexuální partnerky při počtu 60. Naštěstí se to dovíte hned v první kapitole a máte tak možnost klihu hned zkraje odložit. Popravdě, pokud by mě autor předtím neoslovil, asi bych knihu nikdy nepřečetl, protože je to přesně ten typ, který by mě v knihkupectví spolehlivě odradil. Snaží se upoutat za každou cenu a to mě od ní automaticky odrazuje.

Na druhou stranu pokud u nějaké knihy platí, že se nemá soudit podle obálky, je to právě tento případ. Až na její formu (a pár výše zmíněných obsahových připomínek) s většinou myšlenek souhlasím.

Navíc si myslím, že může splnit svůj účel – donutit se zamyslet nad životem a třeba jeho některé části změnit. Obzvlášť, pokud je vám 16 a je to vaše první self help kniha. A nebo pokud máte rádi Mládí v hajzlu.

Při čtení postupně zjišťujete, že zde již tolikrát zmiňovaný styl je pouze autorova póza a způsob, jak se odlišit, což sám v podstatě v závěru přiznává. Nakonec tedy zjistíte, že ani s tou jeho povrchností to není tak špatné, jak jste si celou dobu mysleli.

P.S. U podcastu jsme začali a také u něj skončíme. Ke knize se totiž váže stejnojmenný podcast, který v ní obsažené triky rozšiřuje. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.