Hořkosladký bonbón o životě

Příliš hlučná samota – Bohumil Hrabal

Výjimečně zde zmíním přímo zápletku, takže pokud jste knihu nečetli a chcete, tento článek přeskočte.

Poslední Hrabalova kniha, kterou jsem zatím v Dubaji přečetl. A také mě ze všech nejmilejší. Ani nevím proč, asi to bude kombinací několika faktorů. Jednak jsem toto dílo nevíděl filmově zpracované (existuje, tuším, česko německo francouzský TV film, na Youtube je k dohledání, ale dabing působil tak divně, že jsem neměl odvahu si jej pouštět). Hlavně je mi ale blízká postava hlavnáho hrdiny, kterým je starý lisovač papíru Hanťa.

V knize se opět ukazuje Hrabalův nezaměnitelný styl míchání mnoha příběhových linií a přecházení z jedné vrstvy do druhé. Postupně se tak dovídáme o hrdinově minulém životě, jeho lásce Mančince, o cikánce, se kterou nějakou dobu žil pod jednou střechou… Tyto příběhy jsou prokládány všedními událostmi z hrdinova života. Vysvětlena je jeho neustálá žízeň po pivu, kterou zahání tíživou samotu a i jeho věčný strach ze spaní v posteli s nebesy, i další jeho životní zvyky. Na knize se mi nejvíce líbí právě její hloubka. Hrabal si zde ústy hrdiny pohrává s myšlenkami mnoha myslitelů napříč dějinami. Camus, Kant, Nietzsche, Hegel a další filozofičtí velikáni se zde prolínají s útržky z Bible a dalšími antickými myšlenkami. Zmíněni a do kontextu uvedeni jsou také neliterární umělci, jako Rembrant a Jackson Pollock a mnoho dalších. Tyto velké myšlenky a díla v knize rezonují se smrdutým a zatuchlém sklepením plným krysích kolonií, zakrvavenými papíry z jatek doprovázených mračny much a hrdinových nenaplněnými životními tužbami. Právě tato atmosféra dodává knize na její síle. Jestli bych měl určit jediné slovo popisující příběh, byl by to právě kontrast.

Příběh končí ve chvíli, kdy hrdina ztratí smysl svého života. Ve městě se otevírá nová, moderní lisovna papíru, která je mnohem výkonnější, čistší, sterilní. Už není potřeba jeho služeb, jeho uměleckých děl ve formě slisovaných balíků papíru, ve kterých se pokaždí nacházela kniha, či jiné dílo dávného mistra a tak dává výpověď. Jeho život je však natolik spjatý se sklepením a jeho lisem, že se rozhodne jej ukončit právě zde a nechá se slisovat s největšími filozofy svých časů.

Sen každého muže, a nebo ne?

Postřižiny – Bohumil Hrabal

Co napsat k tomuto dílu, jež patří ke klenotům jak československé literatury a které se dočkalo nesmrtelnosti i na plátně stříbrné…? Postřižiny jsou nesmazatelně zapsány do dějin a není snad čtenář, který by tento přáběh neznal. Nebudu se tedy věnovat samotnému příběhu, ale jen hrabalovské poetice. Tohoto autora jsem měl v hledáčku již od střední školy, avšak přestože jsem četl docela dost, pokaždé bylo na čtení “něco důležitějšího”. Pobytem v Dubaji tak částečně splácím dluh, který mám sám u sebe a tyto krásné knihy doháním. Knihu tvoří střípky ze života v maloměstském pivovaru líčené očima paní správcové. A jak víme z filmu, ta je svéhlavá, ztřeštěná a krásná. Jak již název napovídá, zkrátka sen každého muže. Nebo můj tedy určitě. Právě tento fakt, spolu s věčně hlučným strýcem Pepinem, který přijede na návštěvu a v podstatě se do pivovaru na trvalo nastěhuje, tvoří zápletku většiny drobných historek, na které je Hrabal pravý mistr. Jestli na nějakou knihu neaplikovat metody rychlého čtení, je to právě tato. Doporučuji číst pomalu a pouze při zvláštních příležitostech, třeba při klidném nedělním odpoledni v pohodlném křesle s dobrou kávou.

Oscarová předloha

Ostře sledované vlaky – Bohumil Hrabal

Příběh o tom, že i za války člověk zůstává pouze člověkem a kdomě velkých a hrdinských činů řeší také přízemnější stránku své existence, jakou je pro mladého muže ztráta panictví.

V knize, podle které byl natočený úspěšný film, který odenila i filmová kritika udělením Oscara, se prolínají dvě linie. V první řadě se jedná o popis poklidné služby na malém nádraží kdesi uprostřed protektorátního Československa, který je prokládán drobnými historkami ze života místních zaměstnanců. O panu přednostovi, který touží po povýšení na drážního inspektora, o panu výpravčím Hubičkovi, který je znám pro svou donjuanovskou povahu a také o mladém nádražním pomocníkovi Hrmovi, který se ze všech sil snaží přijít o panictví. Tyto lidské osudy jsou vrženy do víru historických událostí, kterými jsou časté průjezdy vojenských transportů. Pan výpravčí se rozhodne jeden z nich vyhodit do vzduchu a do svého plánu zasvětí i mladého pomocníka.

Příběh končí za dramatických okolností vyhozením do vzduchu ostře sledovaného vlaku s municí pomocí shozené časované bomby z návěstidla. Avšak pozitivní tento konec není, protože přestože hrdina, jenž v ten samý den konečně překonává všechny útrapy dospívajícího muže, tento nepochybně záslužný čin úspěšně vykoná, vzápětí ihned umírá následkem postřelením ostrahou vlaku a následným pádem z návěstidla.

Kniha je psána typickým Hrabalovým stylem (který buď máte rádi a nebo jej nemůžete vystát) a opět jde o krásný kus československé literatury.