Ostře sledované vlaky – Bohumil Hrabal

Příběh o tom, že i za války člověk zůstává pouze člověkem a kdomě velkých a hrdinských činů řeší také přízemnější stránku své existence, jakou je pro mladého muže ztráta panictví.

V knize, podle které byl natočený úspěšný film, který odenila i filmová kritika udělením Oscara, se prolínají dvě linie. V první řadě se jedná o popis poklidné služby na malém nádraží kdesi uprostřed protektorátního Československa, který je prokládán drobnými historkami ze života místních zaměstnanců. O panu přednostovi, který touží po povýšení na drážního inspektora, o panu výpravčím Hubičkovi, který je znám pro svou donjuanovskou povahu a také o mladém nádražním pomocníkovi Hrmovi, který se ze všech sil snaží přijít o panictví. Tyto lidské osudy jsou vrženy do víru historických událostí, kterými jsou časté průjezdy vojenských transportů. Pan výpravčí se rozhodne jeden z nich vyhodit do vzduchu a do svého plánu zasvětí i mladého pomocníka.

Příběh končí za dramatických okolností vyhozením do vzduchu ostře sledovaného vlaku s municí pomocí shozené časované bomby z návěstidla. Avšak pozitivní tento konec není, protože přestože hrdina, jenž v ten samý den konečně překonává všechny útrapy dospívajícího muže, tento nepochybně záslužný čin úspěšně vykoná, vzápětí ihned umírá následkem postřelením ostrahou vlaku a následným pádem z návěstidla.

Kniha je psána typickým Hrabalovým stylem (který buď máte rádi a nebo jej nemůžete vystát) a opět jde o krásný kus československé literatury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.