Tachles, Lustig – Karel Hvížďala

Jeho knihy nejsou legrační, ani moc pozitivní. Často je tomu právě naopak. Ale pokaždé jsou chytlavé a silné. Tato kniha je přepisem dlouhého a košatého rozhovoru, který vedl Arnošt Lustig s Karlem Hvížďalou. 

Témata rozhovoru se týkají všech slastí a strastí Lustigova života. Neustále se ve vážných vzpomínkých vrací k vypravování o životě v koncentračních táborech, na kterých do podrobností líčí nejen tehdejší utrpení, ale i způsob, jakým lidé v táborech přemýšleli (minulý rok jsem navštívil Osvětim a byl to zcela jistě jeden z nejsilnějších životních zážitků vůbec). Tyto náročnější pasáže jsou střídány s mnoha historkami ze života v emigraci, zamyšleními o spokojenosti v životě, ženách, dobrém jídle filozofii starých mistrů a o hledání štěstí skrz psaní. Tyto pasáže se mi obzvlášť líbily, hodně mi připomínaly jinou poetickou knihu o psaní – Zen a umění psát od Raye Broadbaryho (autora mnoha děl, mimo jiné 451° Farnheita).

Jedná se o moc milou knihu, ze které přímo sálá Lustigův nadhled, pokora a láska k životu a ke které se bude čtenář rád vracet. Ať už jí bude znovu a znovu otevírat a číst si některou z mnoha myšlenek fyzicky, nebo pouze v mysli. Lustig je zkrákta odobnost, která zůstane inspirací. Knize také přidává na její jedinečnosti fakt, že je vytištěná na žlutém papíře a budí tak v knihovně a záplavě bílých stránek, dojem zlata. A nebo Slunce.

Co si z knihy odnáším

Je až s podivem, kolik elánu a pozitivity lze najít v jediném člověku, který navíc v životě zažil tolik utrpení.

P.S. Slovo Tachles v názvu knihy znamená “k věci” a má symboliku v tom, že Lustigovou oblíbenou činností při vypravování bylo nahodile přeskakovat s tématu na téma. Tímto jemným pošťouchnutím tak autor Lustiga během rozhovoru často vrací k meritu probíraného tématu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.