Právě sedím v kanclu v 15. podlaží, který mám zatím sám pro sebe. Je to tu trochu smutné. Přemýšlím o uplynulých neuvěřitelně hektických dnech i těch, které teprve přijdou. Jak  se vlastně stalo, že se kluk z vesnice u Plzně dostal do Dubaje?

Norsko, Macao a Keňa. Kam bych ještě vyrazil dál? Co třeba Dubaj? 

Tak přesně takhle to nebylo.

K tomuto „výletu“ jsem přišel úplně jako slepý k houslím. Jasně, předchozí zahraniční zkušenosti se hodily. Nějaká ta kompetentnost byla samozřejmě také třeba. Ale zbytek? Jedna velká náhoda.

Jak efektivně využít spršku u záchoda

Výlet začíná hned zpočátku dramatičtěji, než bych chtěl. Kdo někdy letěl s Emirates, tak mi dá jistě za pravdu, že se s nimi cestuje hezky. I tento let začíná příjemně. Po chutném aperitivu (červené víno a whisky) se začala servírovat večeře, která mi však vůbec nesedí a tak trávím tak druhou půlku letu v myšlenkách na to, jestli se pozvracím teď. nebo až za chvíli. V taxíku za letiště začínala být situace poměrně kritická, ale držím se a krušné momenty s objímáním záchodu si nechám až na soukromí pokoje (i když sousedy v okolních pokojích nenechávám na pochybách, co se v tom mém právě odehrává). Po pár kolech boje se  žaludečními šťávami (vyhrály) konečně přicházím na to, k čemu se hodí sprška vedle záchodu, uklízím po sobě spoušť a vyčerpaně padám do postele.

Vskutku skvělý způsob, jak zahájit zdejší pobyt s mnoha náročnými jednáními.

Na letiště a zase zpátky

Druhý den ráno vyrážíme na jednání do firmy, pro kterou máme modelovat část projektu dostavby místního letiště  Al Maktoum (DWC). Hodinu a půl v taxíku během které nechybí zmatené bloudění a zuřivé gestikulování všech lidí okolo konečně dorážíme na stavbu. Ohromné staveniště plné stavebních buněk, materiálu a ruchu. Kvůli problémům s dopravou dorážíme o hodinu později a tím pádem tam je pouze 1/5 lidí, se kterými se máme sejít. Posloucháme tedy pár základních informací o projektu a domlouváme další schůzku na další den…

Vracíme se zpátky do centra Dubaje, kde absolvujeme kolečko dalších jednání. Ohledně kanceláře, bytu a mnoha dalších věcí, které je potřeba zařídit.

Večer si (opět vyčerpáni) dáváme pivo, po kterém jdu spát asi v 9 hodin místního času. Mám dost.

Třetí den zde probíhá velice podobně. Jen s tím rozdílem, že všechna jednání jsou ještě řádově náročnější, než ty předchozí. Plná technických specifikací, vyjednávání, dohadování se o penězích apod. Tomu říkám škola. Mám pocit, že jen takovéto schůzky budou ohrmně obohacující.

Začíná se to rozjíždět

Čtvrtý den už jsem tu sám. Stěhuji se z hotelu, zařizuji místní SIMku, začínám komunikovat s místními, a spoustu dalších věcí.

Legrace začíná…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.