Bílé břízy na podzim – Arnošt Lustig
První Lustigova kniha, kterou jsem přečetl (není to moc dobrá vizitka, ale zapracuji na tom). Jednoho dne se mi ocitla v batohu a vzhledem k tomu, že se jedná o kratičké dílo, a také proto, že z jistých důvodů má tento autor v mé mysli čestné místo, rozhodl jsem se jeho tvorbu začít zkoumat právě v ten den, cestou do kanceláře.
Nesuď, co nemůžeš pochopit
Příběh pojednává o situaci v 50. Letech, konkrétně ve skupině dle tehdejšího režimu nežádoucích, tzv. Pétépáků (pomocné techniché prapory), ve které byly shromažďovány živly nejrůznějších nepřátel společnosti. Od dřívějšách šlechticů, či majitelů půdy, přes duchovní a intelektuály, až po kriminálníky různých druhů. Moc hezky je tato problematika rozebrána ve švandrlíkově díle Černí baroni, které bylo i velice úspěšně filmově zpracováno.
Příběh je ve velice jednoduchý a přímý. Při výkopových pracech vojáci narazí na kolemjdoucí dívku, kterou shodou okolností přesvědčí k tomu, aby k nim začala pradivelně docházet na ubikaci a zde jí takřka všichni obyvatelé této pochybné party sexuálně zneužívají. Nejmladší z místních vojáků/trestanců se do dívky zamiluje a chce jí ze všech sil ochránit před ostatními, i před sebou samým. Toto drama málem skončí nejednou tragédií…
Co si z knihy odnáším
Ve své podstatě se jedná o psychologické drama, ve kterém se dějí pro dnešního čtenáře naprosto nepochopitelné věci. Na první pohled je snadné všechny postavy z příběhu odsoudit. Avšak vzhledem k tomu, že patrně nikdo z nás tu a není atmosféru nezažil, neměli bychom k soudu přistupovat tak snadno. Naopak, měli bychom knihu tuto a jí podobné brát jako cenné svědectví doby a ze všech sil se snažit, aby se už nikdy nevrátila.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.