Nesnesitelná lehnost bytí – Milan Kundera

Tentokrát se vůbec nebudu zabývat samotným příběhem. Ten buď znáte a nebo si jej přečtěte sami, kniha za to rozhodně stojí. Zaměřím se zde pouze na pocity a dojmy, které u mě čtení provázely. Takže to tentokrát bude celkem osobní.

Jedná se jistě o jednu z nejdůležitějších knih v mém životě. Zatím jsem jí četl dvakrát a už teď vím, že se k ní ještě (mnohokrát) vrátím. Poprvé to bylo na první delší cestě mimo vlast, během první stáže na univerzitě v norském Oslu. Moc rád na ten čas vzpomínám. Na bydlení s Ruskou, Polkou a Švédem, na cesty na kole přes celé město, kolem úžasné budovy opery, na výlety s ostatními stážisty a také právě na večery s Kunderou. Už tehdy ve mě tato kniha zanechala dojem. Avšak co na ní oceňuji nejvíc, je její hloubka a mnohovrstevnatost. Člověk jí může číst znovu a znovu a přitom jakoby četl pokaždé jiné dílo…

Napoprvé mě na knize nejvíce zaujalo Tomášovo vnímání žen, které jsem tehdy nedokázal pochopit. Při čtení o barvitě líčených historických souvislostech (vpád vojsk Varšavské smlouvy v `68 a události let následujících) mi běhal mráz po zádech, ale hlubší zamyšlení a narážky na filozofy a odkazy na jejich díla mě nudily. Teď v Dubaji to bylo úplně naopak. Na knize mě naopak nejvíc bavily právě tato zamyšlení. O lásce, jejím hledání, nacházení a ztrácení.

Také povídání o daleké Kambodže mi nepřišlo už tak abstraktní, jako tomu bylo napoprvé, kdy jsem sotva věděl, kde přivbližně se Kambodža nachází. Nyní mám na tu zem mnoho silných vzpomínek (článek o cestě ZDE). Také jsem od té doby mnohem zkušenější i co se týče mezilidských vztahů obecně (posledních pár let bylo v tomhle ohledu hodně hektických), jakožto i vztahů s děvčaty. Právě proto jsem řadu popisovaných událostí a situací vnímal úplně jinak.

Další zásadní myšlekou knihy je, že naše životy žijeme jen jednou a nemáme možnost se vrátit ke svému dřívějšímu rozhodnutí. Na první pohled banalita. Žádné rozhodnutá zkrátka nejde “odrozhdnout”. Ale na pohled druhý, hlubší, je toto uvědomění zcela zásadní pro udržení duševního klidu. Pokud si člověk uvědomí, že nemá smysl zabývat se myšlenkami typu “co by bylo kdybych se tehdy zachoval jinak” (a které již stály duševní zdraví mnoha lidí), hned se žije snadněji.

Myslím sí, že kniha je primárně o hledání, nacházení a ztrácení sebe sama.

Pár střípků z knihy

“… takto vypadá chvíle, kdy se rodí láska: žena neodolá hlasu, který vyvolává ven její polekanou duši; muž neodolá ženě, jejíž duše se stala vnímavá pro jeho hlas.”

“… je člověk nevinný proto, že neví? je hlupák na trůně zproštěn jakékoli odpovědnosti jen proto, že je hlupák?”

“… lidé jsou příliš šťastni, když vidí druhého v mravním ponížení, než aby si takové potěšení nechali kazit jeho vysvětlováním.”

“Pokud je vůbec možné lidi dělit do nějakých kategorií, pak tedy podle těchto hlubokých tužeb, které je orientují k té či oné celoživotní činnosti.”

“Je správné pozvednout hlas, když člověka umlčují? Ano. … Je lépe křičet a urychlovat tak svůj konec? Anebo mlčet a vykoupit si pomalejší umírání?”

“Historie Čechů i Evropy jsou dvě skici, které nakreslila osudná nezkušenost lidstva.”

“Ale umírali i ti, které nikdo přímo nepronásledoval. Beznaděj, který se zmocnila země, pronikala přes dušik tělům a drtila je.”

“Láska je touha po ztracené půli nás samých.”

“Tam, kde mluví srdce, je neslušné, aby rozum něco namítal.”

“Jsou situace, kdy jsou lidé odsouzeni hrát divadlo.”

“Dříve než budeme zapomenuti, budeme proměněni v kýč. Kýč je přestupní stanice mezi bytím a zapomenutím.”

“Skutečná mravní zkouška lidstva, ta nejzákladnější, záleží v jeho vztahu k těm, kteří jsou mu dáni napospas: ke zvířatům.”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.