Cizinec – Albert Camus

Výjimečně zde zmíním přímo zápletku, takže pokud jste knihu nečetli a chcete, tento článek přeskočte.

Příběh se odehrává severoafrickém Alžírsku, kde byl (a neustále je) v důsledku historických souvislostí značný francouzský vliv. Celá kniha je rozdělená na dvě, na první pohled nesouvisející části.

Během té první zažívá hlavní hrdina, profesí nezajímavý úředník, zdánlivě nesouvisející kapitoly ze života. Pohřeb matky, nelezení nové přítelkyně, rozhovory se sousedem a návštěva kamaráda na chatě u pláže. Již však během této první části si všímáme jedné nesrovnalosti. Přestože je celý děj líčen očima hlavního hrdiny, všechny okolnosti, ať už dobré, nebo špatné, na něj nemají žádný vliv. Čtenář má trochu pocit, že se dívá na svět očima extrémního stoika, kterého nic nerozhází. Matku pohřbí bez slzy v oku, své nové partnerce na dotaz, jestli jí miluje, odvětí, že lásku považuje za zbytečnost a že jí nemiluje. Čtenář má tak během první části pocit neustálého lehkého zmatení.

Zlom však nastane na konci první části, kdy hrdina tak trochu omylem zastřelí člověka, araba, kterého potká na pláži a který měl již dříve na něj i na hrdinova souseda, spadeno.

Děj druhé části se odehrává během soudního procesu s hrdinou, teď již obviněnému z vraždy. Ani toto prostředí však na něj nemá vliv. Vězení, soud, přelíčení, vše přijímá z naprostým klidem a vědomím, že jej musí všech obvinění zprostit, protože jednal v sebeobraně. Velice zajímavý moment však nastává, když během líčení prokurátor začne zmiňovat hrdinův předchozí život a začne poukazovat na to, že mu jsou cizí emoce, jakožto i očekávané vzorce chování (truchlení pro zemřelou matku apod.). V této chvíli se tak čtenáři celý příběh doslova spojí a začnou dávat smysl i do té doby zdánlivě nesouvisející střípky z předchozího života.

V dramatickém závěru dá soud zcela za pravdu výřečnému prokurátorovi, který brilantně argumentuje a pomocí výše zmíněných detailů poukazuje na hrdiovu celospolečenskou nebezpečnost. Příběh tak končí rozsudkem smrti. Kniha tak končí hádkou s knězem, od kterého nechce hrdina přijmout rozhřešení. I to mu v danou chvíli připadá nadbytečné.

Co si z knihy odnáším
Přestože by se takovýto život mohl zdát v mnohém pohodlný, byl by také zbaven načí podstaty, našeho lidství. I když se jedná o útlou knihu, svým obsahem je jedinečná. Autor se v ní mezi řádky zaobírá myšlenkou existencialismu a smyslu života. Mám podobné, vícevrstevnaté knihy moc rád.
Líbí se mi také samotný název – Cizinec. Ten poukazuje na to, že hrdina žije ve světě, kterému nerozumí a ve kterém ani svět nerozumí jemu. Je v něm zkrátka cizincem. Myslím, že s podobným pocitem se, byť ne takto extrémně, potýká i řada lidí v dnešním světě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.