Havel. Neexistuje snad jméno, které by v současnosti v České republice nevzbuzovalo tolik emocí. Adorovaný mnohými, zatracovaný jinými. Ať však k němu máte vztah jakýkoliv, jedno mu upřít nelze – na vývvoj naší země měl vliv větší, než kdokoli jiný. I proto není od věci se s touto, nepochybně výraznou osobností, blíže seznámit.

O Havlovi již bylo napsáno mnohé. Kde tedy s četbou začít? Já si pro tyto účely vybral životopis od Michaela Žantovského, který dlouhou dobu patřil do jeho blízkého okolí. Jednak jej považuji za seriózního autora a také na mne kniha doslova dýchla svojí atmosférou. Autorův hluboký vhled do Havlova života je patrný od prvních stran. Také jeho úcta k Havlovi je veliká, avšak nikdy patetická.

Autor nijak nezastírá, že Havel nebyl dokonalý a nebrání se vykreslení reálného obrazu, např. užíváním fenmetrazinu (s. 87), léku s účinky podobnými amferaminu. Na první pohled to může znít hodně zvláště a divně, avšak přemýšleli jste někdy o tom, kolik společenských „vzorů“ jsou uživateli alkoholu, léků, drog?

Samotnou kapitolou byl Havlův celoživotně komplikovaný vztahu k ženám, pramenící pravděpodobně již z období jeho dětství a jeho vztahu s matkou. To se v dospělosti projevilo jeho prakticky neustálým objevováním společnosti jiných žen. I tato kapitola mi byla do té doby neznámá. Zároveň se však ke svým záletům vždy (někdy až absurdně) přiznával.

 

IMG_4942
Výročí Havlova úmrtí, fotka z 18.12.2016. Krásný a silný zážitek. Havel je zkrátka symbol.

 

Co jsem si z knihy odnesl

  • Jde o skvělý zdroj dějin druhé poloviny 20. století, zejména období sametové revoluce a vzniku nového politického uspořádání. Samozřejmě jde o popis subjektivně zabarvený. Ostatně jako všechny zdroje popisující minulost. Knihu doporučuji zejména mladším, kteří revoluční léta nezažili vůbec, nebo byli tak malí, že si to nepamatují.
  • Je smutné, kam se naše společnost dostala, pokud i z tak čistých a krásných slov pravda a láska, jsme byli schopní udělat nadávku „pravdoláskař“. Smutné.
  • Za poslední dobu další kniha, ve které narážím na antické filozofy. Mám tak čím dál palčitější pocit, že bych si o nich měl nastudovat víc. Je skutečně pozoruhodně, že i po 2500 letech se s jejich myšlenky neustále setkáváme.
  •  Na čtení biografie je smutné to, že chceme, nebo ne, končí pokaždé smrtí.

P.S. Pokud byste chtěli nasát revoluční atmosféru, doporučuji fotografickou knihu od Tomkiho Němce. Fotky mají neskutečnou atmosféru.

Delší zamyšlení na závěr

Dovolím si jednu spekulaci. Lidé, kteří nemohou Havlovi přijít na jméno se z velké části překrývají se skupinou lidí zmiňovaných v minulém článku Nepřátelé před branami. Troufám si tvrdit, že i příčiny jejich vnitřní frustrace jsou velice podobné, a tedy pocit zklamání ze současnosti, sílící frustrace, že se o ně stát dostatečně nezajímá, ztráta důstojnosti (např. ztrátou zaměstnání a neschopností najít jiné). Vzhledem k tomu, že sám Havel měl pocit, že je za spoustu negativních důsledků „divokých devadesátých“ osobně zodpovědný (přestože je to samozřejmě nesmysl, nejednalo se o chybu jedinců, ale o chybu systémovou vzniklou deformací hodnot vlivem 40 let totality, těžko mu můžeme připisovat úlohu), stal se z něj takový „fackovací panák“ pro nespokojené a frustrované.

K tomuto fenoménu bychom měli být velice pozorní a rozhodně bychom jej neměli podceňovat. Je to v naší společnosti jev i nadále patrný a projevuje se například nebývalým úspěchem ANO. Vzpomeňme si, za jaké nevysvětlené sumy odcházeli mimistři (Gross -byt, jednotky milionů, Kocourek – „odklon“, cca 15 milionů). U současného ministra financí jsou nevysvětlené sumy v řádu stovek milionů korun a přesto to vypadá, že se stane naším dalším ministerkým předsedou…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.