K tomuhle příspěvku mě inspirovala včerejší návštěva u mých Filipínských kamarádek a povídání s nimi o životě. Jako většina obyvatel (včetně mě) žijí dosti monotónním způsobem. Chodí do práce, ke které nemají žádný vztah (to já zase jo) a Dubaj opouštějí tak často, jak jim to jen finanční situace dovolí. A vzhledem k tomu, že venku se pobývat nedá, volné večery tráví ve společnosti piva, vína a o víkendech whisky.

IMG_20170625_192210
Noční přílet do Dubaje

Většina lidí má Dubaj asociovanou s luxusem, drahými auty a dalšími konzumními nezbytnostmi. A je to všechno pravda. Rozjíždění se na křižovatce ve stylu Rychle a zběsile (rozuměj – jako debilové), mě ze spánku budí každou noc. Pokud jednou za čas jdu do Dubai Mall, ať už s nějakými kamarády, které tu po Dubaji provázím (je to sice obchoďák, ale také jedno z mála míst, kde se dá přes den kvůli vedru venku, vydržet), pokaždé kvůli přemíře přítomnosti arogance a přebujelého ega, trpím. Každopádně jsem si jistý tím, že pokud někoho podobné věci, jako jsou drahá auta, nakupování a povrchnost, baví, Dubaj si okamžitě zamiluje. Samozřejmě, pokud na to má.

Život mimo elitu

Kamarádky mají slušné pracovní uplatnění. Jedna dělá rozpočty na stavební projekty, druhá organizuje všemožné firemní akce, svatby (a má spoustu neuvěřitelných historek) apod. Třetí pracuje v administrativě (nevím přesně) a čtvrtá v prodejně se sportovním vybavením. I přesto žijí ve 2+1 bytě spolu s dalšími třemi děvčaty.. Já po nastěhování do Dubaje pobýval u jedné z nich v bytě přes AirBNB (tak jsem se mimochodem s touto partičkou seznámil, jednoho večera jsem se přišel vyspat a v bytě se mezitím konala filipínská párty… tak jsem se přidal a známost byla na světě). Tehdy se 3+1 byt připravoval na nájemníky, proto jsem tam mohl velice výhodně přespávat. Těch je tam dnes 13. Ještě si myslíte, jak si žijete špatně, když jste s partnerem, nebo spolubydlícím ve 2kk?

A nakonec otroci

Doteď jsem zmiňoval střední třídu, představte si, v jakých podmínkách žijí ty miliony zdejších dělníku-otroků (kteří de-facto zdejší ráj staví). 12 hodin denně na stavbě v podmínkách, ve kterých byste se po 15 minutách začali topit se vlastním potu. 6 (někdy 7) dní v týdnu. A to vše za krásných 1000dirhamů (6400Kč). Pracovní tábory mimo dosah turistova zhýčkaného oka. Fantazie. Podobnost s uprchlickými tábory, které známe z reportáží, je čistě náhodná. Pokaždé s politováním a úctou hledím na projíždějící labour busy s unavenými lidmi a jejich prázdnými pohledy.

No future

Celkově se v Dubaji žije v duchu tohoto hesla. Dočasnost vládne. Každý je zde na pracovní vízum, které musí obnovovat. A nikdo neví, kdy se bude muset vypakovat zpět do své vlasti. Místní občanství se dostává za velice mimořádných podmínek a pro drtivou většinu lidí je nedosažitelné. A expati nárok na žádné sociální služby v žádném případě nemají. “Nemáš práci? Tak vypadni. Že jsi v Dubaji pracoval/a 20 let, máš tu kořeny a přátele? Nezájem.”

IMG_20170630_183432
Nabídka masáží, zcela v duchu pomíjivosti zmiňované v článku

Zamyšlení na závěr

Dokud Dubaj žije a zažívá stavební boom, bude vše v pořádku. Ale za pár let, až se budovy dostaví, EXPO 2020 proběhne a druhé letiště i metro se naplno otevřou, těžko říct, jak to s Dubají dopadne. Jedno vím jistě – já u toho nebudu. A jako by to podobně vnímala většina ostatních.

Všichni jsou v lepším případě za zkušenostmi, v tom horším pouze pro peníze. Ty se tu sice může podařit vydělat ve velkém, ale ještě rychleji se zde také rozutíkají. Nakonec se tedy často stává, že si lidé zpět domů, kromě návyku na vyšší životní standard, nic nepřivezou. Upřímně – mě se nějaké peníze daří šetřit zejména kvůli značně jednoduchému životu, který zde žiji. Práce-knihy-spánek, to mi stačí. Už jen proto, že podobný blahobyt je v různých částech světa starý, jako lidstvo samo. A stejně tak pomíjivý.

One thought on “Dubajský ráj? Inu, jak pro koho…

  1. aneb jak petrodolary jednoduše nechat doma a „investovat je“. Takové dospělácké hrátky na pískovišti. Jak moc je to správná volba se ukáže až za 200 let. Ale stavět umělé svahy, stavět na obdiv drahá auta apod. není mým významem. Investovat by se dalo do vyšších ideálů než tvoření „báboviček“ v pískovišti. Třeba se kluci vyblbnou a budou chtít dělat i něco jiného než se jen vozit v kusech karbonu za stovky miliónů 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.