Moje nová láska

I dnes to bude o cestování. Konkrétně o víkendové akcí, na kterou jsme z Prahy vyrazili s partou Cechů, Činaném, Japoncem, Brazilcem, Kazaškou a Thajkou. A na místě potkali dalších asi 70 lidí ze všech možných koutů světa. Řeč bude o Vidní a akcí Vienna Weekend, kterou pořádalo místní IAESTE.

Nevím, jak je to možné, ale ve Vidní jsem byl poprvé. Přitom je to z Prahy snad nejbližší hlavní město našich sousedů. No nevadí, lepší pozdě, než nikdy. Akorát sedím v busu zpeř do Prahy a celý víkend si přehrávám v hlavě. Zvědaví? Tak jdeme na to 😉

V pátek odpoledne sedáme na Florenci do busu směr Viděn. Na cestu náležitě vybavení takřka 20 pivy a láhví whiskey. Není se tedy čemu divit, že i přesně kolikeré stání během jízdy po dálnici a více než s hodinovým spožděním (nojo, pátek odpoledne na D1) nám cesta utíká jako voda. Až mám na konci pocit, že prožíváme v IAESTE velmi známý „teleport“. Ve Vidní bereme metro a míříme směrem do univerzitního kampusu, kde na střeše jedné z budov probíhá grilovacka.

Víkendové akce mají pokaždé podobné schéma. Během pátečního odpoledne / večera se na jedno místo sjedou stážisté, kteří jsou v okolních zemích na praxi. Takže například Keňan, studující v Nairobi, toho času na stáži v Praze si udělá výlet do Mnichova. Následuje grilovacka, nebo jiná variace na seznamovací akci. V sobotu je potom hlavní bod programu, kdy se buď hraje hra za účelem poznávání města, popřípadě něco podobného (výšlap do Tater na International Hiking Weekendu, plavba na lodích v rámci Vltava Weekendu, nebo třeba jízda na kole na Moravian Weekendu). Poté následuje party, která se často protáhne do ranních hodin. Na neděli zbývá navstva míst, které se nestihly dřív a cesta domů. A samozřejmě také nezbytné střízlivění. Podobných akcí se koná velké množství a zejména ve střední Evropě je na výběr několik akcí každý víkend. Takže je opravdu z čeho vybírat.

Ráno se probouzím na hostelovem pokoji a uvědomuji si, že si úplně nevybavuji cestu z grilovacky, ani jak jsem se vyškrábal na horní postel u palandy. Asi v tom bude nějaká magie! Kromě toho, že sj máme víkend ve Vidní užít, máme ještě jeden velmi důležitý úkol – zvát všechny na Prague Challange, podobnou akci, která se koná za 2 týdny. Nenecháváme tedy nic náhodě a lepíme samolepky kde to jen jde!

Následuje rozděleni do týmů a celodenní citygame! Vyrazíme z hostelu směrem do centra. Během dne máme za úkol dělat více či méně zábavné úkoly. Odpovídat na otázky, jíst mrkev na čas, stavět živou pyramidu, nebo třeba tančit valčík v parku. Do toho se fotit s policisty, řidičem autobusu, člověkem v Mozartové kostýmů apod. Většina úkolů je docela legrace, ale všech se neúčastním a raději využívám čas k nejrůznějšímu průzkumu okolních míst.

Naše krásná česko polsko rusko australsko korejsko vietnamsko indicko norsko rakouská jordánská parta!

Naprosto skvělá část města plná nejrůznějších muzeí. Úplná paráda!

Dobrý semafory!

Nějaký ty turisticky místa.

Stavíme pyramidu!

Mrkvova výzva.

Je libo lekce vídeňského valčíků v parku?

Po celodenním chození následuje výborná večeře plná tradičních rakouských jídel a samozřejmě pivo.Fotka poctive ukradena Romanu Machackovi (diky Kroky!)

Po večeři zbytek lidí míří do klubu, ale to není to úplně můj šálek kávy a raději bych s vydal na procházku noční Vidní. Nakonec se přidávají ještě Eliška, Román a Ondra. Po krásné procházce centrem míříme do zábavního parku v ypratru, kde se k nám přidává ještě hustý déšť. Nějak není kam se schovat, takže jsme po chvíli úplně promočení, asi jako kdybychom skočili do řeky. I když je celý park zavřený, blbneme v dešti a skáčeme do louží jako děti.Fotka poctive ukradena Romanu Machackovi (diky Kroky!)Fotka poctive ukradena Romanu Machackovi (diky Kroky!)Fotka poctive ukradena Romanu Machackovi (diky Kroky!)

Před a po.Fotka poctive ukradena Romanu Machackovi (diky Kroky!)

Začíná být zima, tak frčíme zpět na hostel (nechaje na sedadlech v metru 4 malé rybníčky). Tam nám ještě Ondra předčítá pohádku na dobrou noc a jdeme do pelechu.

Po snídani nás čeká ještě další procházka městem, kde se s Kristýnou stavujeme na skvele kave v podniku Kaffemik (vrele doporucuju!) a pote mirime na bus.

Zaverem

Jak uz nazev tohoto clanku napovida, Viden mi naprosto ucarovala. Dokonce tak, ze jsem se rozhodl, ze se naucim Nemecky! 😀 Vubec se nedivim, ze se pravidelne umistuje na celnich mistech v anketach o nejlepsich mestech pro zivot. Je zkratka poznat, ze se jednalo o sdrce monarchie.

Taste of Belgium

Je to tu. Opet na ceste. Ne napric jihovychodni Asii, ale na vikend do Belgie. Sice jsem od lonskeho leta nekolik mist navstivil, nicmene myslnka na opetovne psani blogu me tak nejak mijela. Az do ted. Jsme prave s dalsi i Iaestaky na ceste do Ghentu v Belgii. Smysl nasi cesty je tzv. twinning. To znamena, ze parta z jednoho Lokalniho centra se jede podivat na jine centrum v jine zemi a krome pruzkumu samotneho mista je dulezitou soucasti predani co nejvice zkusenosti. Pote se centra prohodi a na vylet vyrazi to drive hostitelske.

Ted je rada na nas! 😎 


Akorat projizdime pres hranice do Nemecka. Sice to tu vypada uplne stejne, jako pred nimi, ale presto si vetsina cechu mysli, ze tu roste trava, takrikajic zelenejsi. Zkratka Nemecko je pro mnoho lidi zeme zaslibena (maji tu preci za stejnou praci vic penez, tak to musi byt vic cool). Prave vzpominam na Taiwan, kdyz jsem v petatricetistupnovych vedrech projizdel na nejlevnejsim kole destnym pralesem, poslouchaje Karla Klostermanna a jeho dojemne vypraveni ze Sumavy ze druhe poloviny 19. stoleti. Tehdy byli pro Cechy Nemci nepratele a zaroven pro mnoho paseraku vynosny zdroj obzivy.
Uvedomil jsem si, ze miluju presuny. Paradoxne jsou to pro me chvile, kdy se zastavim (mentalne) a mam cas premyslet o zivote. Mozna proto tak rad cestuji. At uz letadlem, vlakem, autem, nebo lodi. Pokazde mam tyto momenty spojene se zamyslenim nad vaznymi vecmi. Budoucnost Evropy, uprchlicky krize, Eurozona, nebo jen ma budoucnost!? To vse jsou temata, nad kterymi clovek vetsinou nema cas, ani chut premyslet. 
Kostel sv. Petra. / St. Peter’s church.

Na prvni pohled vidime pouze krasny barokni kostel na namesti sv. Petra. Na druhy pohled jde o perfektni priklad vyspelosti cele obcanske spolecnosti. Zadni securitaci, zadne mrize, zadne omezeni. Muzete se zde libovolne prochazet, fotit, premyslet o zivote. Tak si muzete zapalit svicku, ktere tu volne lezi. A vedle nich kasicka, kam vhodite 50 centu, paklize svicku vezmete.
Vse funguje. Krasa.
Pripomnelo mi to situaci v Norsku, kde uprostred niceho vedle silnice narazite na lednicku s masem / ovocem / zeleninou a kasickou.
V obou pripadech jsem si predstavoval, jak by podobne situace vypadaly v cesku a nejsem na tu predstavu hrdy.
Krasny den v Ghentu. / Beautiful day in Ghent.
Druhy den vyrazime do Bruselu, v soucasnosti pro mnoho lidi no-go zona. Nejak nechapu proc. Jasne, potkate tu ted v ulicich spoustu vojaku s automaty. Ale to i v Praze… Prijde mi, ze pokud by clovek na svet koukal touto optikou, nemuze se nikdy radovat a naopak se pouze utapi v obavach. Nicmene je treba priznat, ze misto utoku melo amosferu velmi silnou.
Misto utoku. / The place of attacks.

Atomium.


Nedokonceno. Po precteni mi to prislo jako desna slatanina, ale na prani byl prispevek nakonec uverejnen.