Ultimátní průvodce po Dubaji

Psáno na základě ročního pracovního pobytu doplněného o zkušenosti cca 60+ hostů, kteří se u mě v bytě během této doby bydleli. Snažil jsem se postihnout všechny důležité aspekty místního prostředí. Pokud máte na nějaké téma jiný názor, popřípadě myslíte, že něco chybí, dejte prosím vědět. Rád článek upravím na základě dalších zkušeností. Všechna místa zmíněná v článku můžete najít na Google mapě, které jsem pro tyto účely vytvořil.

Jestli o nějakém místě platí, že má tisíc podob, tak je to právě Dubaj. Na jednu stranu ohromná a pulsující megapole, která je připravená uspokojit veškeré lidské potřeby a prožitky, včetně těch šílených :)). Díky velice dobře dělanému marketingu (video 1, video 2, video3) se může zdát Dubaj jako dokonalé místo. Významně to pomohlo k tomu, že se z ní stala jedno z nejnavštěvovanějších destinací světě. Na stranu druhou je to však místo, ve kterém jsou lidé striktně rozdělováni podle původu a barvy kůže. Už jste asi viděli obrázky drahých aut a lvů jako domácích mazlíčků (varování, je to hnus). Udřené Indy s prázdnými výrazy ve tvářích už však na videu nebo v magazínu nenajdete. Nejsou totiž tak cool.

Jestliže v nějakém ohledu Dubaj exceluje, pak je to úroveň služeb. Místní obyvatelé (z nichž tvoří cca 90% cizinci) museli proto, aby tu mohli být, vynaložit velké úsilí. A tím pádem jsou za každou práci ohromně vděční. Všude tak narazíte na usměvavé lidi, kteří pro vás udělají, co jen budou moci. S tímto se také váže fakt, že celé Spojené arabské emiráty jsou velice bezpečná země. Jakýkoli prohřešek je zde totiž tvrdě trestán. Nemusíte se tedy bát o svou bezpečnost a to ani v noci (ani ženy). Dalším důsledkem téhož je i obrovská kulturní rozmanitost, kterou v Dubaji najdete. Nezřídka se stává, že jedete ve výtahu plném lidí a každý z nich je z jiného kouta světa. Tato specifika jsou velice návyková a dělají z Dubaje velice příjemné a přátelské město.

Základní praktické informace pro cestovatele, kteří jsou líní číst delší texty

  • Vízum – do Spojených Arabských Emirátů nepotřebujete vízum vyřizovat předem, dostanete jej na letišti a platí 90 dnů. Více info na MZV.
  • Příjezd – do Dubaje můžete třemi způsoby. a) Nejsnadněji letadlem. Dávejte pozor na to, že jsou zde 2 letiště – Dubai International Airport (DXB) a Al Maktúm International Airport (DWC), b) lodí (například z Íránu), případně c) po zemi z Ománu, nebo Saúdské Arábie (kam je ale velice komplikované dostat vízum).
  • Letenky – DXB: na terminál 3 létá z ČR Emirates (13000Kč), na dvojku létají  Fly Dubai a češký Travel Service (Smart Wings, nelétá přes léto) (obě možnosti kolem 8000Kč). Další levnější možnost, jak se sem dostat, je přes Kyjev s Ukranian Airlines (5500Kč), případně na DWC s Wizz Air z Katowic, nebo Bratislavy (4500Kč). Ceny berte orientačně za zpáteční cestu bez promo akcí.
  • Doprava z letištěDXB: Pozor na to, jsou zde 3 terminály. Na 1 a 3 jezdí metro, na dvojku ne (socka terminál, říkám mu stodola). Sem lze dojet busem, příp. dojít za půl hodinky, např. ze stanice Abu Hail (vyznačeno v mapě). Metro jezdí mezi 6:00 – 23:00 (pátek a sobota o hodinu déle). DWC: V podobném časovém rozmezí lze jet busem F55 (jezdí jednou za hodinu) na konečnou (Ibn Battuta), odkud můžete vzít metro. Po 23. hodině budete odkázání na taxi, jedna jízda z letiště (DXB i DWC) bude minimálně 100AED.
  • Týden – v  SAE je posunutý pracovní týden a začíná nedělí. Nejdůležitějším volným dnem v týdnu je pátek. Některé firmy (zpravidla kanceláře) mají volno i v sobotu, ale nezřídka se stává, že se pracuje sobota – čtvrtek. Ověřte si, že to nenaruší váš program, například některá  místa mají v pátek omezenou otevírací dobu.
  • Pravidla – přestože ostatní náboženství jsou zde široce respektovaná, hlavním náboženstvím je zde islám a tento fakt ovlivňuje řadu běžných denních situací. Nejsou například povolené projevy lásky na veřejnosti (držení se za ruce, líbání apod. – objímání taky?). Pokud se proviníte, budete na to slušně upozorněni.
  • Oblékání – oproti tomu oblékaní je zde na poměry arabských zemí poměrně benevolentní a problém nejsou ani krátké kraťasy, odhalená ramena nebo krátké šaty. Takže holky, nemějte strach. Jedině do starého města bych si vzal něco delšího. Vyhnete se tak nepříjemným pohledům. Praktické je také mít nějaký šátek nebo lehký svetr přes ramena, když se člověk pohybuje střídavě mezi klimatizovaným a venkovním prostorem.
  • Ramadán – všechna zmíněná pravidla a konvence, včetně mnohých dalších (například zákazu jídla a pití ve veřejných prostorech přes den), jsou přísněji kontrolovány během postního měsíce Ramadánu. Protože je tento svátek v našem kalendáři plovoucí a trvá takřka měsíc, doporučuji před příletem zjistit, kdy přesně bude.
  • Internet – v UAE platí poměrně velké restrikce ohledně internetu. Spousty služeb na které jste zvyklí, tu nebude fungovat a na některé weby se vůbec nedostanete. Jsou zde také zablokované hovory přes Messenger, Google Hangouts, WhatsApp apod. Od ledna se zakázal i Skype, ten ale naštěstí stále funguje. Řešením je použití VPN, které je ale taktéž oficiálně zakázané pod vysokými pokutami. Ve všech hotelech a na mnoha veřejných místech se bez problémů připojíte na WiFi (některá místa jsou vyznačená v mapě).
  • Zásuvky –  používají se zde britské, nicméně ve většině hotelů a hostelů jsou univerzální, do kterých bez problémů připojíte i evropskou verzi.
  • Alkohol – platí zde striktní zákaz pití na veřejnosti. Vůbec je to s alkoholem složité. Buď jej můžete dostat a) v restauraci, baru, nebo klubu (zpravidla náležící k luxusnímu hotelu). Ovšem s řádnou přirážkou, počítejte pivo / víno / koktejl od 50 AED (cca 300kč). TIP: Některá místa nabízejí happy hours, takže např. do osmi hodin lze pít za půlku a to už tolik nebolí :). b) další možností jsou tzv. liquer shopy, kde ale musíte mít licenci. A k té je potřeba vízum, pracovní smlouva, nájemní smlouva a speciální dopis od zaměstnavatele (haha). c) poslední (a nejlepší) možností je stavit se během letu v Duty Free (všechny terminály na DXB i DWC mají obchod i po příletu, takže se s tím nemusíte tahat v letadle). Limity jsou benevolentní: 4l alkoholu / vína, případně 24/48 (0,5/0,33l) piv, případně kombinace (například 1 víno + 1 lahev alkoholu + 12, 0,5l, nebo 24 0,33l piv).
  • Podnebí – přestože to víte, přeci jen to zopakuji: Dubaj leží v poušti. A to znamená jednu věc – nechcete tam být  v létě. Věřte mi 🙂 červen až srpen si tedy z plánů rovnou vyškrtněte. Přes den je kolem 50 stupňů Celsia (pocitově díky vlhkosti kolem 60°C) a venku se vydržet nedá. Přirovnávám pocit z této teploty k tomu, když si do obličeje otevřete rozehřátou troubu. Podobnou facku dostanete kdykoli vylezete ven. Po 30 minutách máte pocit, že se roztečete a opravdu to není příjemné. Zbytek roku je zde naopak mnohem lepší. Nejpříjemnější období je zima. Přes den 25-30°C a přes noc 10-20°C. Zkrátka ideální letní teplota.
  • Měřítko města – pokud znáte Dubaj pouze z televize a mapy, tak vězte, že vás ohromně překvapí svým měřítkem. Díky pravoúhlé síti ulic a hlavně ohromně vysokým domům, vypadá město mnohem menší, než jaké ve skutečnosti je. To, co se na obrázku jeví jako pěti minutová chůze, se v reálu může protáhnout klidně na hodinu.
  • Pohyb po městě – po Dubaji je pohyb po městě poměrně specifický. Je to město navržené pro auta a ne pro lidi (až na několik výjimek). Město je tak rozděleno mnoha dálnicemi a širokými silnicemi, takže pohyb pěšky, nebo na kole je hodně komplikovaný. Nejjednodušší se tak jeví použití taxi a MHD (metro, busy, lodě). Pokud jste minimálně 3 nebo nemáte čas, berte taxi. Je levnější než v ČR, avšak na druhou stranu jsou vzdálenosti mezi místy větší, takže průměrná jízda vyjde na 30-50AED. Oproti tomu se dá za 25AED koupit stříbrná metro karta, na které je nabito 19AED a ta lze poté libovolně dobíjet.
  • Metro – cesta metrem stojí 2.5-7.5AED v závislosti na tom, skrz kolik zón se projede. TIP – na jednom konci vagónu metra je tzv. Gold Class, kam můžete pouze se speciální kartou, na tuto část navazuje vagón určený pouze pro ženy a děti. Nejlepší je jít na opačný konec metra, kde se můžete kochat skvělým výhledem (metro zde nemá řidiče, takže vidíte ven).  TIP2: Ačkoliv je v metru Wi-Fi, jako turista se k ní bohužel nepřipojíte bez místní SIMky. TIP3: Na přestupní stanici Burj Juman se můžete nad eskalátory pokochat českou stopou: lustry, které zde dodala firma Lasvit.
  • Pohyb mimo město – pokud se chcete podívat mimo město, máte v zásadě několik možností a) cestovní agentury – drahé a nemáte volnost, b) veřejná doprava – na tu kvůli velkým vzdálenostem a její nízké spolehlivosti rovnou zapomeňte, c) půjčení auta – nejjednodušší, jen s tím musíte počítat dopředu a přivézt si sebou Mezinárodní ŘP. Auto se pak dá půjčit na každém rohu a jsou zde zastoupeny všechny mezinárodní společnosti. Půjčení na den začíná kolem 100AED a litr benzínu seženete kolem 2AED (12kč), což je velice příjemné 🙂 Oproti tomu případné placené parkování může vyjít klidně na 50AED za pár hodin, tak pozor na to.
  • Architektura – pokud vás toto zajímá, určitě nevynechte několikadílný seriál Gebrian vs., ve kterém se dovíte řadu informací o Dubaji nejen z pohledu architektury.
  • Nápisy na budovách – při projíždění Dubají vás dříve či později praští do očí neustálé nápisy na mrakodrapech. Zejména EMAAR a DAMAC. Jedná se o místní developery, kteří tyto budovy postavili.

Dubaj přestupní

V Dubaji se nachází třetí nejvytíženější letiště na světě, takže se jedná o jednu z nejčastějších přestupních destinací mezi tzv. západem a východem. Je tedy velká pravděpodobnost, že se zde při náhodných cestách vyskytnete. Pokud se tak stane, doporučuji si vyhradit minimálně den a Dubaj tak alespoň zrychleně vidět. Minimálně ten “wow efekt” stojí za to. Je jasné, že nejde vidět všechno, nicméně zde jsou 3 TOP místa, která jdou vcelku pohodlně navštívit za jeden den od rána do večera (popsány budou v další části). Doporučuji si pro tyto účely stáhnout offline mapu, abyste zamezili bloudění. Pokud naopak bloudíte rádi (a já se vám nedivím), všechna tři místa asi nestihnete.

  1. Staré město Deira včetně plavby loďkou (specifická atmosféra staré čtvrti s nezaměnitelnými trhy).
  2. Procházka po Dubai Marině  (hypermoderní obytná čtvrť s příjemnou pláží a jedním z mých nejoblíbenějších míst na kávu).
  3. Zastávka v Dubai Mallu spojená s procházkou k místní opeře kolem Burj Chalify (neuvěřitelné měřítko místních staveb, večer zde hraje každou půlhodinu fontána).

TIP: FlyDubai začala úzce spolupracovat s Emirates, takže je možné najít lety z Prahy na webu Emirates, ale operované Fly Dubai. Pokud pro ně nemáte zvláštní důvod (např. časový), raději se jim vyhněte. Lety s Fly Dubai jsou za stejnou cenu jednak výrazně méně komfortní a také budete muset řešit transfer z terminálu 2 na 3. Což vás bude stát min 2 hodiny + cca 5AED při procházce a použití metra, resp. 1 hodinu + 50AED při použití taxi. Pokud jste k tomuto transferu nuceni, nechte si na přestup minimálně 3 hodiny. Je možné, ze kvůli propojení aerolinek začnou jezdit mezi terminály Shuttle busy. Pokud by měl někdo aktuální info, dejte prosím vědět.

Pokud přes Dubaj přelétáte, můžete se těšit pouze na podobný výhled

Dubaj turistická

Město

Celá Dubaj je jedním slovem strhující. Ať je člověk z jakéhokoli oboru, musí smeknout před neuvěřitelným odhodláním a inženýrským umem firem a lidí z celého světa. Tolik spektakulárnosti na jednom místě, to se jen tak nevidí. Nejvyšší a největší spolu s neustálým posouváním limitů technických možností jsou místní mantry. Osobně díky tomu považuji Dubaj spolu s Las Vegas a Macaem za nejšílenější místa planety.

Na celém městě je zajímavý kontrast mezi starým a novým. Mezi tradičním a moderním. Tento fakt je zde cítit na každém kroku.

Typická kancelářská a obytná čtvrť (Barsha Heights)

Staré město Deira

Městské měřítko, neustálý ruch, spousta vůní a často až otravní obchodníci. Přesně tak vypadá stará čtvrť, ze které povstala celá Dubaj. Původně zde sídlila rybářská vesnice, která se po objevení ropy začala neuvěřitelným způsobem rozšiřovat. I dnes si však tato čtvrť zachovává jedinečnou atmosféru. Určitě si vyhraďte alespoň půl dne na důkladnou procházku křivolakými uličkami. Najdete zde také nejlepší příležitost na nákup suvenýrů, koření, pašmíny, tabák do vodní dýmky a spousta dalších věcí. Pozor si dejte však na cenu, místní nakupování je opravdu třeba brát jako hru a podle toho se chovat. Smlouvejte, divoce gestikulujte, dělejte drahoty a odcházejte… A hlavně se bavte. Těžko zde radit s nějakými pravidly, obecně však platí, že férová cena je kolem 50% ceny původní.

V Deiře nevynechte plavbu lodičkou přes záliv (1AED)

Pokud budete mít ve městě alespoň pár dní, rozhodně doporučuji navštívit minimálně muzeum ve staré pevnosti Al Fahdi, případně také Etihad Museum. Zde si navíc přijde na své i příznivec moderní architektury, jelikož samotná budova muzea je také velice působivá. Na těchto místech se dovíte o historii jak samotné Dubaje, tak i celých Spojených arabských emirátů.

Pevnost Al Fahidi z roku 1787 století, nyní sloužící jako muzeum (3AED)

Expo 2020

Pokud plánujete Dubaj navštívit výhledově, počítejte s tím, že za pár let se zde bude konat EXPO, které se ponese v klasickém dubajském duchu, což znamená “nej nej nej”. Buduje se zde úplně nová čtvrť uprostřed pouště, nová linka metra apod. Pokud vás podobné akce zajímají, určitě se sem za dva roky vydejte. Pokud vás naopak davy lidí a předražené možnosti ubytování odrazují, ale přesto chcete Dubaj navštívit, zkuste to zvládnout do té doby. Řada místních nahlas spekuluje o tom, že jakmile výstava proběhne, dubajská realitní bublina splaskne a z města se postupem času bude stávat pouze turistický skanzen. Nechme se překvapit.

TIP: Pokud budete mít půjčené auto a pojedete mimo Dubaj, například do Abu Dhabi, můžete to vzít kolem rozestavěného města. Pohled je to neuvěřitelný. Poušť, billboardy lákající na tuto světovou výstavu a desítky jeřábů (leden 2018).

Levné cestování?

Pokud cestujete s hodně nízkým rozpočtem, v Dubaji si to moc neužijete. Ubytování se zde dá sehnat celkem levně v hostelech (od 50AED), levné jídlo také seženete (nejčastěji u Indů, od 10AED). Na čem už ale neušetříte, je doprava. I pokud se budete spoléhat jen na MHD, za den projezdíte další desítky dirhamů denně (kvůli velkým vzdálenostem se jen na vlastní nohy opravdu spoléhat nelze). Navíc vás toto neustálé přemýšlení nad rozpočtem začne po pár dnech pěkně štvát. Abyste nemuseli počítat každý dirham, doporučuji si vyhradit rozpočet min 150AED na den (cca 1000Kč).

Pláže

Pokud se rádi koupete v moři, jste na správném místě. Dubaj je pro tyto hrátky jako stvořená. Tedy pokud nepřijedete v létě, to na pláži vydržíte sotva pár minut. Každopádně v Dubaji máte spoustu možností, od pláží “divokých”, na kterých nenajdete žádné zázemí (zato však desítky kempujících lidí z celého světa), až po pláže luxusní, ve kterých najdete převlékárny, toalety, sprchy (5AED) i možnost zapůjčení lehátek a slunečníků (kolem 50AED). Pokud půjdete od metra, nejdostupnější pláže jsou právě luxusní v Dubai Marině (The Beach, všimněte si nejvyššího ruského kola na světě, zatím se staví), případně pláž divoká Al Sufoh Beach ze zastávky Dubai Internet city. V ostatních případech počítejte minimálně s půl hodinovou procházkou (nebo s využitím taxi).

Pláž Al Sufoh, v pozadí s umělým ostrovem – Palmou

Tipy na procházky

V Dubaji se moc procházet nedá. Jediná trochu rozumná místa jsou a) v Marině, zejména zmíněný development The Beach, b) podobný development City Walk, c) místa kolem pláží Kite Beach. Pokud těchto míst navštívíte víc a budou vám připadat podobné, máte pravdu. Za všemi stojí stejný developer MERAAS.

Výhled na Marinu ze 37. patra

Dubai tourist map

Pěkným turistickým doplňkem je mapa Dubai Tourist Map, kterou za pár dirhamů koupíte v každém turistickém obchodě. Dost pomůže při orientaci ve městě.

Tohle se bude hodit 🙂

Turistické atrakce

Burj Chalifa –  bez pochyby hlavní symbol současné Dubaje. Jedná se o (zatím) nejvyšší budovu světa, která ční do výšky 828m. Vstupuje se do ní skrz Dubai Mall, což je největší obchodní centrum světa a zároveň také nejnavštěvovanější místo světa, které navíc obsahuje největší akvárium světa. Jako turista Burj Chalify můžete vystoupat do 124., resp. do 148. podlaží a to od 130, resp. od 370AED. Záleží jen na vás, jestli dáváte přednost davům nebo jisté exkluzivitě. To, že vás nahoru vyveze nejrychlejší výtah na světě, už vás asi nepřekvapí.

TIP: Během zimní sezóny doporučuji místo rezervovat předem, jinak se může stát, že se nahoru nedostanete okamžitě nebo vůbec ten den. Zajímavá může být také kombinace s návštěvou akvária, vstupenky potom vycházejí levněji.

Okolí Mallu doplňuje fontána, samozřejmě také největší na světě. Každý večer se zde několikrát odehrává “představení”. Většinou za moc nestojí, protože písničky jsou jakési arabské či indické odrhovačky. Můžete mít ale štěstí a narazit na opravdový klenot, například na Dvořákovu 9. symfonii, ta je opravdu moc pěkná 🙂 Při procházce kolem fontány se nezapomeňte zastavit u Dubajské Opery, která je sama o sobě moc zajímavá. Uvnitř ještě víc. Pokud podobným zážitkům holdujete, určitě naplánujte výlet s ohledem na divadelní sezónu.

TIP: Nejlepší výhled na fontánu není z chodníku kolem, nýbrž z balkonu u Apple Storu, který se nachází v Mallu o patro výše.

Pokud budete mít sílu, můžete v Mallu najít například kostru dinosaura, fontánu přes tři podlaží, zmíněné akvárium (část volně přístupná, část placená), ledovou plochu, kde si můžete zabruslit nebo zábavný park přes dvě patra.

Burj Chalifu zná každý, co takhle Dubai Opera, která stojí hned vedle?

Burj al Arab – plachetnice, další ze symbolů města a svého času také nejluxusnější hotel na světě. Dovnitř můžete například do kavárny. Kousek severně najdete také prima pláž, odkud si můžete s hotelem pořídit nezbytnou fotku na Instagram 🙂

Hotel Burj Al Arab z lodi

Atlantis – další hotel, tentokrát na samé špičce umělého ostrova, známé Palmy. Návštěva samotného hotelu zase tak moc zajímavá není, uvnitř na vás čekají pouze drahé restaurace, vcelku zajímavé akvárium (cca 100AED) a pokud máte děti, oceníte i aquapark (cca 300AED). Dá se sem dostat jednak speciální nadzemkou (monorail, jízda 20AED), nebo taxíkem (od metra cca 25AED). Hlavní důvod návštěvy je podle mě však samotný ostrov, protože se jedná o neuvěřitelné dílo. Dokud se zde člověk neobjeví, neumí si vůbec představit měřítko. Už kvůli tomu se vyplatí toto místo navštívit. (No jo, stavař se ve mně nezapře. )

Vedle hotelu Atlanis se staví nový – Royal Atlantis, který bude samozřejmě ještě mnohem větší

Dubai Frame – nová atrakce otevřená 1. ledna 2018, která symbolizuje zmiňované propojení staré Dubaje s novou. Jedná se opravdu o stavbu rámu, jež doslova rámuje výhled na město. V horní části zda najdete také vyhlídku na město.

Výlety mimo Dubaj

Pousť

Pokud chcete vyrazit mimo město, jako první se určitě zastavte v poušti, ta je doslova dechberoucí. Máte v zásadě možnost buď vyrazit s jakoukoli cestovní kanceláří (ceny od cca 50AED), případně na vlastní pěst. To ale doporučuji opravdu pouze zkušeným řidičům. Osobně jsem s cestovkou nikdy nebyl, nerad se účastním podobných skupinových akcí. Ale představu, co vás čeká, si můžete udělat zde. Za zajímavý kompromis považuji jízdu na čtyřkolkách, kde s průvodcem vyrazíte na hodinu do pouště (200-500 AED, dle typu čtyřkolky, dá se vždy ukecat min 50AED sleva). Garantuji vám, že takovýto hodinový výlet bude zážitek, na který jen tak nezapomenete. Ověřeno na více než 10 lidech, včetně mojí mamky 🙂 Další, avšak už o dost nákladnější možností, je využití agentury, ve které vás pustí i za volant. To už ale stojí kolem 1500AED.

Poušť je naprosto neuvěřitelná…

… a nejlepší výhled je zpoza řidítek čtyřkolky

Emirates National Auto Museum

Pokud ve vás dřímá malý kluk, který má rád autíčka, stavte se v muzeu. Na webu se bohužel nedočtete nic kloudného, avšak čeká tam na vás osobní sbírka automobilů jednoho z místních šejků. Otevřeno mají So-Čt, 10-17hod, 50AED. Pro nalákání budiž poslouží toto video, na jehož konci naleznete právě exponáty z muzea.

Návštěva muzea je zážitek

Abu Dhabi

Další z míst, které stojí za návštěvu. Samotné město nenabízí nic speciálního a není ani moc zajímavé. Rozhodně však doporučuji navštívit Velkou mešitu (Sheikh Khalifa Grand Mosque), která je nejpůsobivější během západu slunce (vstup zdarma). Za návštěvu také rozhodně stojí nově otevřené Museum Louvre Abu Dhabi (60, resp. 30AED do 23 let), které nabízí jednak zajímavou výstavu uměleckých děl napříč historií lidstva a také samotná budova je rozhodně jedním z klenotů současné architektury (narozdíl od většiny skleněných věžáku v Abu Dhabi i v Dubaji, které jsou vesměs odporné).

Pokud holdujete koupání, stavte se na jedné z nejkrásnějších pláží v UAE – Saadiyat (25AED). Pokud s sebou máte děti, ty určitě ocení návštěvu zábavního parku Ferrari World (300, resp. 200AED pro děti). Atrakce, horské dráhy i celý komplex inspirován slavnou značkou sportovních aut.

Velká mešita je dechberoucí, obzvlášť při západu slunce

Nově otevřené muzeum Louvre

Dubaj pro život

Tato část se od předchozích velice liší. Jakmile začnete zabředávat pod povrch, mnohé vás překvapí. Rada na úvod: Nečekejte, že v Dubaji naleznete ráj na zemi nebo že zde zbohatnete. Spíš to zde berte jako cennou zkušenost do dalšího života.

Doklady

V první řadě si budete muset pořídit vízum, na základě kterého dostanete místní občanský průkaz (Emirates ID). Pokud jste sem byli vysláni firmou, vyřídí vše za vás, ale počítejte s tím, že celý proces zabere několik týdnů. Dá se zařídit i tzv. freelance vízum, ale je to mnohem komplikovanější proces. Bez tohoto dokladu nejste schopní udělat téměř nic (bydlení, banka apod.). Pokud máte rodinu není problém zařídit víza i pro ně.

Další rozdíl oproti turistické návštěvě je, že zde již nemůžete používat mezinárodní řidičský průkaz a musíte si pořídit místní. Bohužel, Česká republika je jedna z mála evropských zemí, která nemá se SAE uzavřenou dohodu o uznávání našich průkazů (seznam zemí k nalezení zde), takže musíte znovu do autoškoly, což je opravdu otravné. Ptal jsem se na to na ambasádě ČR, kde mi řekli, že je to proto, že ČR nechce u nás uznávat ŘP lidem z arabských zemí, takže ani druhá strana k nám není vstřícná. V autoškole máte dvě možnosti: buď kurz děláte na autě s automatickou převodovkou nebo s manuální. Rozdíl je v tom, že s manuální můžete poté řídit auta s automatickou převodovkou, nikoliv však naopak. Každopádně se připravte na několik týdnů trvající otravný proces sestávající z absolvování přednášek, testu z teorie, jízd, testu z parkování, testu z jízd a ostré zkoušky. Není to ani levná záležitost, počítejte s cca 4000AED (25000kč).

Bydlení

Jak již bylo zmíněno, bez ID jste odkázaní na spaní v hotelu (drahé), případně na služby typu Airbnb. Pokud zde hledáte bydlení, počítejte s tím, že nemovitosti jsou velice nákladné, řádově desítky tisíc korun měsíčně (například můj byt 2KK v části Barsha Heights v cca 15 let starém době stojí cca 45000Kč). Dalším specifikem je, že se většinou uzavírá smlouva na dobu určitou a platí se na několik splátek, zpravidla 2-4 šeky ročně a podle počtu splátek se potom liší i cena na rok. Například 70 000AED ročně při dvou splátkách 75 000AED ročně při čtyřech. Každopádně je potřeba mít připravenou hotovost na min 3 měsíce dopředu.

Práce

Jak již bylo zmíněno, SAE je země s mixem lidí z celého světa. Pokud zde však pracujete, zjistíte, že celá společnost je velice vertikálně rozdělená. Asi nikoho nepřekvapí, že nejvyšší příčku v hierarchii zaujímají místní občané. Vzhledem k tomu, že ze zákona minimálně 51% společností musí vlastnit občan, nemají rozhodně nouzi o prostředky. Výjimka platí pro tzv. Free Zóny, ve kterých toto pravidlo sice neplatí a i založení společnosti je jednodušší, avšak jsou tam jistá omezení jako s kým tato společnost může obchodovat. Další vrstvu zpravidla vyššího a středního managementu tvoří běloši. Tato vrstva je ještě rozdělená na lidi z USA/UK, západní Evropu, východní Evropu a Balkán. Nižší management a služby tvoří většinou Filipínci a Indové (tyto skupiny tvoří v SAE dvě největší komunity). Nejnižší postavení potom zaujímají Afričané, Indové, Pakistánci apod. Tito lidé dřou opravdu bídu s nouzí a žijí často ve velmi náročných podmínkách. Vůbec mi nepřijde přehnaný výraz otroci. Je smutným paradoxem, že právě tito lidé, kteří si za měsíc vydělají 6-10 000Kč, zde staví všechny ty největší atrakce.

Mohlo by se zdát, že jde o rasismus v čisté formě. A do jisté míry tomu opravdu tak je. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že v SAE jsou všichni kvůli penězům (někteří, mezi které se počítám, i kvůli zkušenostem). No a aby jste přesvědčili člověka zhýčkaného komfortním životem v USA nebo v západní Evropě, musíte mu zkrátka nabídnout víc, než například Pakistánci, který je rád, že i z toho mála, co má v SAE, může v klidu živit celou rodinu doma.

Porozumění

Pokud budete chtít porozumět místní kultuře a jejím zvykům, doporučuji nahlédnout do těchto knih:

Hillebrandová, Carole: Islám, Historie, současnost a perspektivy, Paseka 2017

Wiliams, Jeremy: Don`t they know it`s Friday? A Cross-cultural guide for business and life in Gulf, Motivate Publishing, Third Edition 2017

První zmíněná publikace pomůže nahlédnout pod povrch muslimského náboženství a díky tomu budete schopní porozumět mnoha aspektům místního života a je pak vyloženě praktickým průvodcem chováním, etiketou a zvyky, které je vhodné (někdy nutné) uplatňovat v obchodě i jakémkoli jiném jednání.

Kniha UAE off-road: Pokud byste se rádi vydali na výlet mimo města, doporučuji tuto knihu, ve které je vyčerpávajícím způsobem popsáno mnoho tipů. Perfektně zpracovaně včetně zajímavostí a GPS souřadnic. Jedinou nevýhodou je fakt, že jak se silniční síť ohromně rychle rozšiřuje, budou mapy brzy né zcela aktuální. Pro navigaci doporučuji spolehnout se pouze na online nebo čerstvě aktualizované mapy. Koupíte v Dubaji v každém knihkupectví nebo supermarketu.

Celkově počítejte s tím, že rozjezd života v Dubaji vyjde na několik set tisíc korun. Pokud vás sem vyšle zaměstnavatel, vás to bude stát “pouze” spoustu nervů při vyřizování všeho podstatného. A později také dřiny, abyste si tuto jeho investici odpracovali 🙂

Pokud budete mít ohledně Dubaje jakýkoliv dotaz, dejte vědět.

Dubajský ráj? Inu, jak pro koho…

K tomuhle příspěvku mě inspirovala včerejší návštěva u mých Filipínských kamarádek a povídání s nimi o životě. Jako většina obyvatel (včetně mě) žijí dosti monotónním způsobem. Chodí do práce, ke které nemají žádný vztah (to já zase jo) a Dubaj opouštějí tak často, jak jim to jen finanční situace dovolí. A vzhledem k tomu, že venku se pobývat nedá, volné večery tráví ve společnosti piva, vína a o víkendech whisky.

IMG_20170625_192210
Noční přílet do Dubaje

Většina lidí má Dubaj asociovanou s luxusem, drahými auty a dalšími konzumními nezbytnostmi. A je to všechno pravda. Rozjíždění se na křižovatce ve stylu Rychle a zběsile (rozuměj – jako debilové), mě ze spánku budí každou noc. Pokud jednou za čas jdu do Dubai Mall, ať už s nějakými kamarády, které tu po Dubaji provázím (je to sice obchoďák, ale také jedno z mála míst, kde se dá přes den kvůli vedru venku, vydržet), pokaždé kvůli přemíře přítomnosti arogance a přebujelého ega, trpím. Každopádně jsem si jistý tím, že pokud někoho podobné věci, jako jsou drahá auta, nakupování a povrchnost, baví, Dubaj si okamžitě zamiluje. Samozřejmě, pokud na to má.

Život mimo elitu

Kamarádky mají slušné pracovní uplatnění. Jedna dělá rozpočty na stavební projekty, druhá organizuje všemožné firemní akce, svatby (a má spoustu neuvěřitelných historek) apod. Třetí pracuje v administrativě (nevím přesně) a čtvrtá v prodejně se sportovním vybavením. I přesto žijí ve 2+1 bytě spolu s dalšími třemi děvčaty.. Já po nastěhování do Dubaje pobýval u jedné z nich v bytě přes AirBNB (tak jsem se mimochodem s touto partičkou seznámil, jednoho večera jsem se přišel vyspat a v bytě se mezitím konala filipínská párty… tak jsem se přidal a známost byla na světě). Tehdy se 3+1 byt připravoval na nájemníky, proto jsem tam mohl velice výhodně přespávat. Těch je tam dnes 13. Ještě si myslíte, jak si žijete špatně, když jste s partnerem, nebo spolubydlícím ve 2kk?

A nakonec otroci

Doteď jsem zmiňoval střední třídu, představte si, v jakých podmínkách žijí ty miliony zdejších dělníku-otroků (kteří de-facto zdejší ráj staví). 12 hodin denně na stavbě v podmínkách, ve kterých byste se po 15 minutách začali topit se vlastním potu. 6 (někdy 7) dní v týdnu. A to vše za krásných 1000dirhamů (6400Kč). Pracovní tábory mimo dosah turistova zhýčkaného oka. Fantazie. Podobnost s uprchlickými tábory, které známe z reportáží, je čistě náhodná. Pokaždé s politováním a úctou hledím na projíždějící labour busy s unavenými lidmi a jejich prázdnými pohledy.

No future

Celkově se v Dubaji žije v duchu tohoto hesla. Dočasnost vládne. Každý je zde na pracovní vízum, které musí obnovovat. A nikdo neví, kdy se bude muset vypakovat zpět do své vlasti. Místní občanství se dostává za velice mimořádných podmínek a pro drtivou většinu lidí je nedosažitelné. A expati nárok na žádné sociální služby v žádném případě nemají. “Nemáš práci? Tak vypadni. Že jsi v Dubaji pracoval/a 20 let, máš tu kořeny a přátele? Nezájem.”

IMG_20170630_183432
Nabídka masáží, zcela v duchu pomíjivosti zmiňované v článku

Zamyšlení na závěr

Dokud Dubaj žije a zažívá stavební boom, bude vše v pořádku. Ale za pár let, až se budovy dostaví, EXPO 2020 proběhne a druhé letiště i metro se naplno otevřou, těžko říct, jak to s Dubají dopadne. Jedno vím jistě – já u toho nebudu. A jako by to podobně vnímala většina ostatních.

Všichni jsou v lepším případě za zkušenostmi, v tom horším pouze pro peníze. Ty se tu sice může podařit vydělat ve velkém, ale ještě rychleji se zde také rozutíkají. Nakonec se tedy často stává, že si lidé zpět domů, kromě návyku na vyšší životní standard, nic nepřivezou. Upřímně – mě se nějaké peníze daří šetřit zejména kvůli značně jednoduchému životu, který zde žiji. Práce-knihy-spánek, to mi stačí. Už jen proto, že podobný blahobyt je v různých částech světa starý, jako lidstvo samo. A stejně tak pomíjivý.

Dubaj. Co tu vlastně dělám? Aneb Jakubova osobní zpověď (část 3/3 – volný čas)

Poslední část o tom, jak trávím čas v Dubaji. V prvním díle jste se mohli dočíst o tom, jak jsem se sem dostal a jaké byly začátky a ve druhém o práci, kterou tu dělám. Nyní se podělím o to, co dělám s volným časem a připojím také krátké zamyšlení na závěr.

IMG_20170407_200825.jpg
City Walk – jedna z mála částí města, která je určena pro lidi, ne pro auta

Průzkum města

Ačkoliv to asi zní jako klišé, rád se procházím a objevuji nová místa. Sice je to nyní, s přicházejícím létem a teplotami přes 40° složitější (vzpomeňte si na mě, až budete příště remcat na počasí v ČR 🙂 ), ale i tak to vnímám jako fajn způsob trávení volného času. Pokaždé během toho poslouchám audioknihy, podcasty, nebo jiné mluvené slovo, takže se zároveň dovídám zajímavé věci.

Jedním z míst, které rád navštěvuji, jsou kavárny.  Tento zvyk jsem si přivezl z ČR a z předchozího cestování a jsem moc rád, že v Dubaji je rozhodně co objevovat!

Výsledky a zkušenosti z procházek a objevování Dubaje zaznamenávám do mapy a když sem někdo jede, hned posílám tipy na zajímavá místa.

IMG_20170407_165112.jpg
Příprava kávy metodou Cold Brew – jedna z mých oblíbených kaváren The Sum of Us

Vztahy

V Dubaji se sice nachází spousta lidí, včetně hromady expatů, problém však vidím v tom, že většina z nich je zde kvůli pozlátku a penězům. Což nejsou právě věci, o kterých se rád bavím. Zároveň tu lidé hodně pracují a přes týden jsou prakticky pořád vytížení. Do jisté míry je to i tím, že prakticky všichni jsou zde dočasně. To všechno má za následek fakt, že vztahy tu jsou hodně povrchní.

Jistě se zde nachází i řada výjimek a skvělých lidí, nicméně zatím jsem neměl motivaci je hledat. Mám totiž jinou fintu…

IMG_20170407_172618.jpg
Etihad Museum – zde se dovíte o historii a současnosti Spojených arabských emirátů

Hostování lidí

Přemýšlel jsem, jak se tu potkávat se zajímavými lidmi, se kterým mám spoustu společného. No a vzhledem k tomu, že Dubaj je častým přestupním místem na cesty do světa (místní letiště patří se svými 83 miliony cestujícími ročně vůbec k těm nejvytíženějším), zcela přirozeně se nabízí potkávat se zde s cestovateli. Jednak jsou samozřejmě zvaní všichni kamarádi a známí, ale nabídl jsem tuto možnost i na cestovatelské skupině na Facebooku. Takový malý Couchsurfing. Už mě takto navštívilo spousta lidí, ať už dříve známých, nebo nových a vždy to bylo moc zajímavé a příjemné.

Tyhle návštěvy jsou oboustranně výhodné. Já pomůžu s navigací po městě, společností a noclehem a na oplátku se rád dovídám novinky ze světa, zážitky z cest apod. Zkrátka win-win situace. Pokud jste dočetli až sem, jste srdečně zvani 🙂 

IMG_20170529_163025.jpg
S hosty před Burj Chalifou

Zvykl jsem si?

Těžko říct. Na jednu stranu vím, že v Dubaji nechci žít dlouhodobě. Na druhou stranu ohledně zkušeností pracovních i životních je to tu moc fajn. Mám i dost času na čtení a přemýšlení, takže si nemůžu stěžovat. Upřímně řečeno, jediné, co mi tu chybí, je partnerka 😉

Proč já?

Občas mě napadne, proč právě jsem právě já dostal takovouhle šanci. Inkoust na diplomu mi sotva zaschl a najednou jsem se ocitl na místě, o kterém doslova miliony lidí sní, jako o ráji na zem. Neříkám, že v ČR, ale zejména pro lidi z Asie a Afriky jde opravdu o vysněné místo, kde by si přáli žít. Rozhodně si nemyslím, že se jakkoliv liším od svých spolužáků a vrstevníků, natožpak abych si myslel, že jsem inteligentnější, či jinak „lepší“.

Jediný rozdíl vidím v tom, že přijímám, i záměrně vyhledávám životní výzvy, včetně těch, kterých se trochu bojím a ze kterých mám respekt. To mě přivedlo na VŠ (přestože by bylo jednodušší v jít hned po střední škole pracovat), to mě přivedlo do IAESTE (přestože by bylo jednodušší kromě školy nemít žádné aktivity a mít na starost pouze domácí úkoly a chození do hospody) a to mě nakonec přivedlo i do Dubaje (přestože by bylo jednodušší pokračovat v pohodlném životě v Česku, kde mám rodinu, přátele, kamarády a skvělou a smysluplnou práci).

Jednodušší zkrátka vždy neznamená lepší. Je naopak moc důležité být otevřený novým výzvám. Život potom sice není jednodušší, ale určitě je plnější.

Zamyšlení na závěr

Práce v zahraničí není jen pozlátko. Určitě si nechci stěžovat, jsem zde zcela dobrovolně. Díky práci se mohu dostat k práci na projektech, o kterých bych si v Evropě mohl nechat zdát. Celkově je zdejší život moc zajímavý. Ale jen bych chtěl dodat, že je s tím spojeno i spousta obětování a kompromisů. Což mi jistě potvrdí každý, kdo se někdy pokusil v zahraničí uchytit a pobývat tam delší dobu.

Dubaj. Co tu vlastně dělám? Aneb Jakubova osobní zpověď (část 2/3 – práce)

Druhý díl o tom, co dělám v Dubaji, který navazuje na článek předchozí. Tento je konkrétnější a zaměřuje se na vlastní práci v Dubaji.

Třídní společnost

V minulé části jsem zmiňoval, že mým hlavním úkolem zde je zprostředkovávat komunikaci mezi místními klienty a pražským týmem. Je totiž neudržitelné, aby byl produkční tým v Dubaji. Taková firma by byla nekonkurenceschopná, protože její provoz by byl moc drahý. Takže podobný postup, jaký volíme my, zaujímá i většina ostatních firem, nejen v našem oboru. Až na to, že se většinou produkční týmy nacházejí v jiných částech světa, než v Česku. Kreativní a komplexní práce je nejčastěji outsourcována ze západní Evropy a USA a výsledky méně kvalifikované činnosti jsou posílány hlavně z Indie a Filipín (což jsou také země, ze kterých je zde nejvíce imigrantů).

IMG_20170322_175055.jpg
Dubajské zátiší – Burj Chalifa, „otvíráky“, Big Ben a nejstarší domy v okolí

V našem oboru informačního modelování je nutná jak práce velice kvalivikovaná a kreativní, tak je zde i řada rutinních úkolů. Je třeba nastavit správné procesy a informační toky v modelech, a zároveň je nutné strávit velké množství času na samotném modelování. Místní trh se tedy snažíme zaujmout právě kompromisem mezi kvalitou a cenou. Co si budeme povídat, Praha je levnější, než Londýn a zároveň kvalitnější, než Nové Dillí. 

Takový byl tedy plán a teď realita. Stejně jako ostatní Arabské země, je i Dubaj hodně náročný trh, který je založen primárně na vztazích. A zároveň jde o extrémně kompetitivní prostředí. Do toho si připočtěte hodně vysoké náklady spojené s provozem firmy (srovnatelné třeba s již zmiňovaným Londýnem) a dojde vám, že vstup sem není žádná legrace.

Jak jsem již psal v článku popisující první dojmy z Dubaje, místní společnost je hodně rozdělená. Když to hodně zjednoduším, Arabové firmy vlastní, Američané a Evropané je řídí a Asiaté a Afričané v nich pracují (vlastnění a řízení firem je samozřejmě také práce a nijak jí tu nechci snižovat, použití těchto výrazů podle mého názoru dává lépe vyniknout kontrastu).  Samozřejmě nezáleží jen na místu původu, protože lidé ze západu jsou také často lépe vzdělaní. Nicméně faktem zůstává, že diskriminace je zde hodně patrná.

IMG_20170323_093530.jpg
Cestou na stavbu aneb poslední místo, kde můžu fotit, dál je to zakázané

Naše práce

Měli jsme to štěstí, že nám k první zakázce pomohl místní partner společnosti. Ten zde podniká už několik desítek let a tím pádem má vazby již vytvořené. Upřímně řečeno, bez tohoto faktu bych nám moc vysoké šance na úspěch nedával. Dalším krokem bylo najít do týmu někoho dalšího, který zde již bude mít nějaké vazby přímo v oboru a bude shánět další klienty. Takového člověka jsme našli, Řeka, který se 5 let podílel na projektu stavby nového letiště v Abu Dhabi a kterého už práce na projektu nebavila a chtěl změnu. 

V současné době děláme na dvou projektech (luxusní salonek pro Fly Dubai a Duty Free shopy) na dostavbě letiště Al Maktoum International Airport (DWC). Zároveň máme velmi blízko k uzavření několika dalších dohod na zmiňovaném letišti v Abu Dhabi, na kterém má kolega díky několikaletému působení dobré vazby. 

Uvidíme, jak to půjde dál. Momentálně se ze všech sil snažíme, abychom se zde úspěšně etablovali a stali se spolehlivým partnerem na místních projektech. Rozjednanou máme spolupráci s několika dalšími společnost, tak doufejme, že se bude dařit. Držte nám palce 😉 

18671425_756638757830908_7732608836973839330_o.jpg
Práce v Dubaji vás zavede na nejpodivnější místa, třeba na konferenci pořádanou v zábavním parku plném horských drah, skluzavek a kolotočů

O našich začátcích v Dubaji jste si mohli přečíst v Hospodářských novinách (nyní již pouze pro předplatitele) a naší práce v Revitu (hlavní nástroj, se kterým pracujeme) si všimli i v jednom z nejčtenějších oborových blogů What Revit Wants.

Co v Dubaji dělám ve volném čase se dovíte v posledním dílu této série.

Dubaj. Co tu vlastně dělám? Aneb Jakubova osobní zpověď (část 1/3 – začátky)

Pokud jste se někdy dostali na tenhle blog, nebo víte, že jsem v Dubaji, určitě vás napadlo, co tu vlastně dělám. Nějaká doba uplynula, jsem tu už usazený, takže jsem se rozhodl všechny dojmy sepsat. Předem upozorňuji, že to tentokrát bude hodně osobní.

Cesta do Dubaje

Jak už tomu tak v životě bývá, spousta životních zvratů je zapříčiněno náhodou. Nejinak tomu bylo i v tomto případě. Vtipnou shodou okolností se dali dohromady Palestinec (nynější občan Emirátů), Čech (a můj šéf) Rudolf Vyhnálek a Vincent Marani, Američan dlouhodobě žijící v Praze. Na to nenavazoval žádný vtip o třech národnostech řešící problém, nýbrž se tito pánové dohodli na založení firmy, jejímiž se stali partnery.

Takhle vznikl IRIVET, firma, která spolu s partnerskými společnostmi Marani Architects, cadconsulting a Devotech začala působit na trhu Spojených arabských emirátů a nabízející komplexní služby zejména na poli informačního modelování budov (BIM). Takže firma byla na světě. Teď pro ní bylo třeba najít pro ni uplatnění a sehnat do ní lidi. Bylo také nutné, aby byl v Dubaji nějaký stávající člen týmu, aby byla zajištěna komunikace mezi místními klienty a pražskou produkční částí.

IMG_20170218_162736.jpg
Cesta metrem ze stavby

Vzhledem k mým předchozím zahraničním zkušenostem ze stáží v Norsku, Macau a Keni a toho času bez rodinných a jiných závazků, jsem se jevil jako vhodný kandidát na tohoto styčného důstojníka IRIVETu. Moc se mi už do zahraničí nechtělo. Přišlo mi, že jsem si užil dost. Avšak, jak už to bývá, opět mi cestu zkřížila náhoda, tentokrát ve formě přítelkyně, která se pro Dubaj maximálně nadchla. Slovo dalo slovo a myšlenka na společné žití v této exotické destinaci mi přišla natolik přitažlivá, že jsem se do ní doslova přes noc zamiloval.

Tohle všechno se odehrálo během podzimu. Než se však všechno potřebné k založení firmy vyřídilo a reálně se uskutečnilo, uběhlo dalších několik dalších měsíců. A z přítelkyně se mezitím stala bývalá a tím pádem má největší motivace pro cestu se rázem rozplynula.

První týdny

Stěhování bylo náročné.

Nové prostředí, o němž jsem byl již dopředu přesvědčený, že si jej asi nikdy neoblíbím. Do toho jsem neměl kde bydlet a vše završoval fakt, že jsem měl hlavu plnou rozchodu. A také jednoho šíleného seznámení s jinou slečnou, do které jsem se i přes vědomí marnosti, kvůli brzkému odjezdu, ihned bláznivě zamiloval. Zkrátka a dobře, poslední týdny před odletem byly jako na horské dráze a odlet pro mě byl jako náraz to zdi.

IMG_20170219_143620.jpg
Výhled z okna nejen z kanceláře, ale po nějaký čas i z přechodného bydliště

Po prvních dnech plných jednání jsem se tu najednou octl úplně sám. Přes den sám v kanceláři, v noci sám v bytě, ve kterém jsem měl přes AirBNB pronajatou postel (hotely tu jsou hodně drahé). Obvykle se samotou problém nemám a často jí i cíleně vyhledávám. Například cestování o samotě je zkušenost, kterou bych doporučil úplně každému. Avšak ještě nikdy jsem nebyl sám takto intenzivně. A musím popravdě přiznat, že to není ani trochu jednoduché.

Další komplikace vznikly tím, že oproti původně slibovaným pěti dnům se hledání bytu protáhlo na více než 5 týdnů. Což jsem samozřejmě tou dobou nevěděl a po dvou týdnech, když jsem se kvůli trvalým nájemníkům musel z AirBNB bytu odstěhovat, jsem si říkal, že těch pár dnů už v pohodě zvládnu v kanclu na gauči. Vlastní byt jsem tou dobou očekával každou chvíli, takže po zkušenostech se spaním na nejroztodivnějších místech, jako třeba mnohokrát na zemi v letištní hale, nebo v taiwanském altánku uprostřed deštných lesů, to neměl být sebemenší problém. Co vám budu povídat, když jsem po dalších několika týdnech spaní na krátkém gauči a sprchování se ve veřejných sprchách na pláži, konečně dostal klíče od bytu, byl jsem v sedmém nebi(Aby to teď nevyznělo špatně vůči firmě – k tomuhle kousku mě nikdo nenutil a pokud bych chtěl, samozřejmě bych mohl mít jiné a komfortnější ubytování… Říkal jsem si ale, že k „punkovému rozjezdu firmy“ takovýto drsnější začátek tak nějak patří.)

Zpočátku jsme měli díky místnímu partnerovi společnosti domluvenou první zakázku – tvorbu modelu části interieru u projektu rozšíření letiště Al Maktoum (DWC). To mě vcelku zaměstnávalo přes den, nicméně po večerech mi najednou začalo být smutno. Hodně mi v prvních týdnech pomáhalo, že jsem měl z minulosti celkem dost zkušeností s osobním rozvojem a prakticky okamžitě jsem si stanovil řadu jednoduchých denních rituálů ohledně ranního cvičení, jídla, čtení apod., Ty zapříčinily, že jsem vždycky „věděl, co mám dělat“ a zároveň mi to pomáhalo překonávat samotu.

V kanclu
První nadšené týdny v kanceláři

Také mi samozřejmě hodně pomohly všechny rozhovory s přáteli a kamarády, ať už za Facebooku, nebo kdekoliv jinde. Takže pokud jste si se mnou za poslední dobu alespoň jednou psali, moc za to děkuji! 😉

Tak a konec fňukání. Ale až příště. Článek rozděluji, takže v další části se můžete těšit na popis toho, co zde reálně na denní bázi dělám, jak trávím volný čas a jestli už jsem si tu zvyknul.

Dubaj a Šumava 2. pol 19. století mají společného víc, než si myslíte…

Co vám říká jméno Karel Klostermann? Že moc ne? Nedivím se, nepatří právě k nejznámějším autorům a kromě hodin literatury na gymnáziu na něj jen tak nenarazíte. Jedině v Západních Čechách a na Šumavě se těší vyšší popularitě. Proč právě zde? Protože v tomto kraji zasvětil svůj život. Zde žil a tvořil. Nejznámější je pro jeho realisticky zpracovanou tvorbu právě ze Šumavy.

dubai2

Začátky s Klostermannem

Na tohoto autora jsem narazil před dvěma lety v Asii. V laboratoři na univerzitě v Macau jsem se právě nepředřel, tak jsem přemýšlel, jak užitečně ukrátit čas. Uvědomil jsem si, že mám velké mezery v klasické české literatuře, tak jsem se dal do hledání audioknih (mimochodem víte o projektu Českého rozhlasu Čtenářský deník, kde si můžete zdarma stáhnout spoustu děl klasické české literatury? 😉 ). Kromě mnoha jiných jsem narazil právě na Klostermanna.

Přesně si pamatuji na moment, kdy jsem jej poprvé pustil do uší. Akorát jsem se na kole škrábal na Taiwanu z hlavního města Taipei kamsi přes kopce na východní pobřeží ostrova. Venku 35°, hustě pršelo a já (doufaje v nepropustnost větrovky) pustil poprvé historky ze Šumavy. O tom, jaké to je žít v tomto kraji a být zavátý celou zimu sněhem. Skvělá kombinace s vedrem a tropickým lijákem.

Autorův přístup mně ihned zaujal. Ani ne tak proto, že by jeho dílo byla nějaká vysoká literatura. Naopak, autor se zabývá banalitami všedního života ze Šumavy druhé poloviny devatenáctého století a kromě staršího jazyka byste zde na první pohled těžko hledali nějakou zvláštnost. Co však na jeho díle považuji za zásadní je fakt, že autor do podrobností vykresluje charaktery jednotlivých lidí. Jejich silné i slabé sránky. Pocity i touhy. Po nějaké chvíli si uvědomíte, že už nejste na Šumavě, ale naopak v současnosti a jednotlivé postavy ožívají s podobě vašich známých, kamarádů a přátel. A vy si uvědomíte, že lidé jsou zkrátka pořád stejní. Dělají stejné chyby a jsou zkrátka nepoučitelní. V příspěvku Uprchlíci? Ale kdeže…  jsem se tohoto momentu dotkl více. Pokud si toto uvědomíte, Klostermannovy knihy získají najednou nový rozměr. Nebo tak tomu bylo alespoň v mém případě.

Klostermann ekologem

Mezi další Klostermannův zajímavý rys patří také to, že jakožto člověk vyrůstající v přírodě a tu také milující, jen velice těžko nesl, jak lidé s přírodou špatně zacházejí a neváží si jí.  Bez nadsázky tak lze tvrdit, že se jedná o jednoho z prvních ekologů na našem území.

V jakési povídce vzpomíná, jak se na Šumavě rozmohlo hledání perel. Ty byly schované ve škeblích a v širém okolí jich bylo na desetitisíce. Tento fakt zavdal mnoha lidem, kteří se jali škeble z potoka vytahovat, rozlamovat a zahazovat. Autor se zde pozastavuje nad tím, že chápe, že člověk se chce nějak uživit, ale že není nutné škeble rozlamovat, nýbrž jen jemně pootevřít a pokud se v ní perla nenalézá, opět jí do vody vracet.

Nic naplat, po krátké době už na Šumavě v potoce škeble nebyly. Zbyly jen hromady rozlámaných na břehu.

Další více než trefná paralela s dnešním, tolik konzumním světem…

„Přebrali jste! V lakotné bezmyšlenkovitosti jste těžili nad svou potřebu z hojných darů mých! Nyní neste následky!“ volá rozhněvaná příroda.“

Potřebujete k tomu dodat něco dalšího? 

Šumavský zázrak

Konečně se dostávám ke slíbené paralele. Šumava byla ve druhé polovině 19. století hodně drsný kraj. Jednalo se prakticky o prales, bez cest, a téměř jakékoli civilizace. Pouze několik vesniček. V tomto čase se odehrává Klostermannův asi nejznámější román – Ze světa lesních samot. Když tu náhle přišla vichřice, která celý kraj obrátila doslova vzhůru nohama. Většina nejstarších stromů byla vyvrácena a náhle bylo potřeba ohromné energie k tomu, aby všechno dřevo nepřišlo na zmar. Do toho se po kraji objevil kůrovec a začal zde doslova ráj. Práce bylo tolik, že se za ní sjížděli lidé doslova z půlky Evropy. Dřevaři, pily, skláři, ti všichni zde našli výbornou obživu. Tuto dobu popisuje Klostermannův druhý román V ráji šumavském. Ten kromě zmíněného blahobytu popisuje také jeho temné strany. A to fakt, že jak rychle si na zlepšení situace lidé navykli, tak ji začli považovat za samozřejmou a dělali všechno proto, aby se už nemuseli vrátit zpět. Na tato díla navazuje kniha třetí, Kam spějí děti (právě jsem dočetl). V ní se objevuje hořkost celé situace a ocitáme se v čase, ve kterém už většina dřeva vytěžena, cesty vystavěny, dluhy nasekány a tak nezbývá, než se opět začít bolestivě uskromňovat. 

dubai
Dubaj  v roce 1990, 2008 a…

A dnes? Všimněte si, že 3 panelové domy z 80 let pořád stojí 😉

dubai2.PNG
…2015

A jak že vypadala Dubaj ještě před pár lety? Myslím, že paralelu není třeba nějak vysvětlovat, nabízí se sama. Ze světa lesních samot jsme nyní v „broučkovém ráji šumavském“. Teď nezbývá než čekat, kdy se najednou ocitneme v románu Kam spějí děti. A když vidím tu nabubřelost a předvádění ega všude kolem, nemyslím, že jsme od toho bodu daleko. Myslím, že za pár (desítek?) let bude z Dubaje mnoho lidí bolet hlava.

Až na to, že následky nebudou lokální, jako tehdy na Šumavě…

 

P.S. Dílo Karla Klostermanna mám také rád také pro připomínku toho, jaké my všichni dnes máme štěstí, že jsme se narodili právě do téhle domy. A že bychom si toho měli vážit a snažit se, aby náš život za něco stál.

 

Dubaj 3 – shrnutí prvních dojmů

Spousta lidí se ptá na první dojmy z Dubaje. Hodně o nich přemýšlím a rozhodl jsem se sepsat tento shrnující článek. Na úvod bych měl zmínit, že jsem sem nejel s žádným očekáváním. Jednak už jsem zde párktát byl (vždy na pár dní na různá jednání) a také jsem měl možnost navštívit Las Vegas (pár dní) a Macau (2 měsíce), jež jsou s Dubají v lecčems podobné. 

Takže jaké to tu tedy je?

Tyhle věci se mi moc líbí

  • Nejmultikulturnější místo, ve kterém jsem žil. Někdo mi říkal, že v Dubaji žije více než 100 národností. Momentálně tvoří rodilí Emiráťané jen asi 20% obyvatel. Nejpočetnější nepůvodní jsou Indové a Filipíňané. Kromě toho je zde spousta černochů ze všech koutů Afriky, bělochů a zkrátka kdo vás jen napadne. K tomu si vemte dokonalý mix snad všech náboženství, od Islámu, před Hinduismus po Křesťanství. Samozřejmostí jsou i desítky (možná stovky, nevím) dalších, menších náboženství. A více co? Funguje to.
  • Lidé jsou tu pozitivní. Pokladní v supermarketu, metař v parku, dělník na stavbě, prodavačka zmrzliny, náhodní spolucestující ve výtahu. Každý z nich bude pravděpodobně jiné národnosti, ale všichni (nebo alespoň drtivá většina) z nich se usmívají.
  • Lidé chtějí pomáhat. Stačí, když vypadáte jen trochu zmateně (třeba když v saku a polobotkách stojíte uprostřed pouště a nevíte, kterým směrem se vydat 😀 ) a někdo okamžitě přijde a začne se ptát, jestli nepotřebujete pomoct.
  • Bezpečnost. Zatím jsem nenarazil na jediné místo, kde bych se necítil maximálně bezpečně. A i po rozhovorech s místními si myslím, že se jedná o opravdu bezpečné místo. Zatím mi to celkově přijde bezpečnější, než Praha.
  • Žádní opilci. Kdo mě zná, ten ví, že se rád napiju 😉 Tady mi zákaz pití alkoholu na veřejnosti vůbec nevadí. Naopak je to příjemná změna oproti Praze, která občas vypadá jako „hospoda pro celý svět“.

Samozřejmě není zde vše krásné, tady jsou na druhou stranu oblasti, které mě iritují.

  • Kasty. Přestože to nikdo neřekne veřejně, je znát, že spousta lidí je zde považována za „nižší“. Jedná se zejména o taxikáře, pomocníky na stavbě a jiné. Myslím, že podobnou pověst mají u nás (neprávem) například Ukrajinci.
  • Ekologie. Tohle mi pije krev úplně extrémně. V celém městě je pouze několik desítek míst na tříděný odpad, takže to nikdo neřečí. Všude se rozdávají hory plastu, lidé nepijí vodu z vodovodu, ale balenou… Průměrný obyvatel spotřebuje kolem 2,5 kila odpadu za den (v Evropě je to polovina). Do toho všechna ta ohromná auta všude kolem… Uf.
  • Dubaj není místo navržené pro chodce, ale pro auta.
  • Povrchnost. Řekněme si to na rovinu – Dubaj je totálně povrchní místo. Drahá auta, nablýskané hodinky, vše „nej nej“… Pokud takhle vypadá výdobytek naší konzumní společnosti, je mi nás líto.
  • Celková zbytečnost. Co si budeme povídat – na kolik je toto místo udržitelné? A vůbec, co je to za nápad stavět megapoli uprostřed pouště? Můj odhad je, že jak rychle se Dubaj za několik desítek let postavila, tak stejně rychle ten lesk zmizí v prachu.

Takže Dubaj jednou větou? Nablýskané na povrchu, prázdné uvnitř. 

Aby to teď nevyznělo negativně, přes to všechno jsem moc vděčný za příležitost být tady. Jednak se z profesního hlediska se jedná o úžasnou příležitost. Co si budeme povídat, pro stavaře jde o „zemi zaslíbenou“. No a také… Zažít tohle všechno na vlastní oči, to člověku opravdu hodně upraví názor na svět 😉

Jsem zvědavý, jak moc se moje první dojmy upraví po pár dalších měsících…

Byli jste tu někdy? Pokud jo, jaké máte dojmy? Souhlasíte / nesouhlasíte? Budu rád za jakýkoliv komentář.

Dubaj 2 – legrace s Čechy a Filipínci

(fotky doplním později, až budu mít stabilní wifi)

Sobota odpoledne, což je vlastně místní „neděle“, protože se pracuje ne-čt a já sedím v kanclu. Posledních pár dní opět uteklo neuvěřitelně rychle…

Stěhování do kanclu

Středeční stěhování proběhlo až nečekaně snadno a poklidně. Zatím bohužel jen stěhování do kanclu. Na byt si zatím musím ještě počkat. Jeden, který jsme měli vybraný nám před nosem vyfoukli jiní zájemci, takže musíme shánět dál.

Mezitím sháním ubytování na dalších pár dní přes AirBNB. Naštěstí se mi povede kontaktovat nejlevnějš íubytování v okolí (20EUR) a ještě k tomu v docházkové vzdálenosti (později zjišťuji, že jde o vedlejší dům, než ve kterém jsme prohlíželi byt).

Zatím nemůžu naplno pracovat, nemám stabilní připojení k internetu, které pro práci potřebuji. Alespoň provizorně nakupuji mobilní data, abych byl alespoň online a na webu a pouštím se do práce. Spolu s kolegy z Prahy rozjíždíme přípravné práce na projektu, na kterém děláme. Definujeme standardy, řešíme výstupy. Tohle s přestávkami řešíme několik dní.

Večer u fontány

Po práci vyrážím pro klíče od bytu, který se stane na dalších pár dní mým domovem. Pronajímá jej sympatická Filipínka, která zde žije již 7 let. Toho využívám a hned jí začínám vyzpovídávat o životě v Dubaji. Jdeme spolu na večeři, během které se dovídám spoustu informací a tipů o místních poměrech. Moc užitečná schůzka!

Nemám ale prostor moc vysedávat a ihned po jídle mažu pryč. Mám sraz s partou Čechů, kteří sem letěli ve stejný den a jsou tu na výletě do pátku. Mám mezi nimi výborného kamaráda, který akorát toho večera míří na Burj Chalifu (nejvyšší budova světa), takže se všichni potkáváme pod ní.

Trávíme příjemný večer, opět se hodně bavíme o Dubaji (jeden z jich to tu miluje a je zde již posedmé!). Po několika světelných show, „představeních“ fontány (hráli dokonce i Dvořáka! 🙂 ) míříme do zábavního parku, který se taktéž nachází v tomto obchodním domě. Nevím, jestli to ještě platí, ale minimálně v minulosti šlo o největší obchodní  centrum na světě. Ať tomu tak je, nebo ne, rozhodně je neuvěřitelné. Kromě tisíců obchodů a restaurací také ledové(!) kluziště, podmořské akvárium, kde se můžete potápět, socha dinosaura a již zmíněný zábavní park. Aby toho nebylo málo, přistavují další část.

Dokonalý chrám konzumu.

Marina a Filipínci

Ve čtvrtek po práci s kluky vyrážíme opět na procházku, tentokrát do Mariny, asi nejzajímavější částí moderní Dubaje. Vzhlerem k přítomnosti vody je tam přes léto mnohem lépe, než kdekoliv jinde ve městě. Ale kromě příjemnějšího klimatu je toto místo i hodně fotogenické, takže se tam prochází hezky. V okolí jsou také příjemné pláže… Celé místo procházíme asi za 3 hodinky a míříme zpět. Kluci směrem an letiště, já zpět do bytu.

Cestou přemýšlím o tom, že vlastně není tak špatný zákaz pití alkoholu na veřejnosti. nikde žádné odpadky, kelímky od piva, křik, bordel, opilci… Není to tak zlé, i když asi nikdy by mě nanapadlo, že si to někdy budu myslet 😀

Po příchodu na byt mě překvapuje parta Filipínců spolu s Bosenkou. Mají v sobě už skoro litr whisky, tak se k nim ochotně přidávám. Jsou to veselé kopy, takže když si po chvíli dovážejí další litr whisky, začínám tušitm, že půjde o vtipnou party. Nakonec povídáme do 4 do rána. Opět se během večera dovídám zajímavé informace o místním životě. Opět se mi zkrátka potvrzuje, že nejsnadnější způsob, jak se o místě dovědět víc, je poznat místní lidi. A že služby typu AirBNB, nebo Couchsurfing jsou pro to přímo ideální!

Návštěva původní Dubaje

V sobotu mě nejvíc překvapuje fakt, že v noci zde intenzivně pršelo. Je vidět,že místní okna na to nejsou moc stavěná, neb pod jedním se hned objevila pěkná louže 🙂

Po práci vyrážím do původní části Dubaje. Živého města plného křivolakých uliček, které mi svým vzhledem a atmosférou asi nejvíc připomíná Istanbul, nebo Stone Town na Zanzibaru. Procházka je to příjemná, zakončuji jí v restauraci na zelenině na curry s místním chlebem. Výborná záležitost!

No a od zítra začíná klasický nabitý pracovní program. Jsem moc zvědavý, co následující týdny přinesou… 🙂

Dubaj 1 – nové dobrodružství

Právě sedím v kanclu v 15. podlaží, který mám zatím sám pro sebe. Je to tu trochu smutné. Přemýšlím o uplynulých neuvěřitelně hektických dnech i těch, které teprve přijdou. Jak  se vlastně stalo, že se kluk z vesnice u Plzně dostal do Dubaje?

Norsko, Macao a Keňa. Kam bych ještě vyrazil dál? Co třeba Dubaj? 

Tak přesně takhle to nebylo.

K tomuto „výletu“ jsem přišel úplně jako slepý k houslím. Jasně, předchozí zahraniční zkušenosti se hodily. Nějaká ta kompetentnost byla samozřejmě také třeba. Ale zbytek? Jedna velká náhoda.

Jak efektivně využít spršku u záchoda

Výlet začíná hned zpočátku dramatičtěji, než bych chtěl. Kdo někdy letěl s Emirates, tak mi dá jistě za pravdu, že se s nimi cestuje hezky. I tento let začíná příjemně. Po chutném aperitivu (červené víno a whisky) se začala servírovat večeře, která mi však vůbec nesedí a tak trávím tak druhou půlku letu v myšlenkách na to, jestli se pozvracím teď. nebo až za chvíli. V taxíku za letiště začínala být situace poměrně kritická, ale držím se a krušné momenty s objímáním záchodu si nechám až na soukromí pokoje (i když sousedy v okolních pokojích nenechávám na pochybách, co se v tom mém právě odehrává). Po pár kolech boje se  žaludečními šťávami (vyhrály) konečně přicházím na to, k čemu se hodí sprška vedle záchodu, uklízím po sobě spoušť a vyčerpaně padám do postele.

Vskutku skvělý způsob, jak zahájit zdejší pobyt s mnoha náročnými jednáními.

Na letiště a zase zpátky

Druhý den ráno vyrážíme na jednání do firmy, pro kterou máme modelovat část projektu dostavby místního letiště  Al Maktoum (DWC). Hodinu a půl v taxíku během které nechybí zmatené bloudění a zuřivé gestikulování všech lidí okolo konečně dorážíme na stavbu. Ohromné staveniště plné stavebních buněk, materiálu a ruchu. Kvůli problémům s dopravou dorážíme o hodinu později a tím pádem tam je pouze 1/5 lidí, se kterými se máme sejít. Posloucháme tedy pár základních informací o projektu a domlouváme další schůzku na další den…

Vracíme se zpátky do centra Dubaje, kde absolvujeme kolečko dalších jednání. Ohledně kanceláře, bytu a mnoha dalších věcí, které je potřeba zařídit.

Večer si (opět vyčerpáni) dáváme pivo, po kterém jdu spát asi v 9 hodin místního času. Mám dost.

Třetí den zde probíhá velice podobně. Jen s tím rozdílem, že všechna jednání jsou ještě řádově náročnější, než ty předchozí. Plná technických specifikací, vyjednávání, dohadování se o penězích apod. Tomu říkám škola. Mám pocit, že jen takovéto schůzky budou ohrmně obohacující.

Začíná se to rozjíždět

Čtvrtý den už jsem tu sám. Stěhuji se z hotelu, zařizuji místní SIMku, začínám komunikovat s místními, a spoustu dalších věcí.

Legrace začíná…