10 – Rwanda se nekoná

Sedím v přehřátém hostelovem pokoji. Půl deváté večer a já jsem pořád v Ugandě. Jak je to možné? Ve Whisperu jsem se naučil zkratku TIA – This is Africa. Ta to perfektně vystihuje.

Boj na hranicích

Jak je patrné z předchozího příspěvku, den začal naprosto idylický. Až do té doby, než jsme se dostávám na hranice se Rwandou, je vše v naprostém pořádku. Problém ale nastává s vízy. East Afričan Visa jsem z nějakého neznámého důvodu na hraničním přechodu nedostal, takže nemám platné vízum do Rwandy. Vzhledem k tomu, že v Keni, Tanzanii i Ugandě lze požádat o vízum na hranicích, tak se opájím tím, že to půjde i zde. No a ono ne. Nejprve mě posílají zpět na Ugandskou stranu, ať mi přece jen změní mě Single entry do Ugandy na East Africa, tam mi říkají, že nemůžou, že musím požádat na Rwandské straně o Single entry do Rwandy, kde se ale dovídám, že to na počkání udělat v žádném případě nejde. Posílají mě do internetové kavárny uprostřed hranic, že mám vytisknout žádost a přijít. Tak jsem to udělal, načež jsem se dověděl, že to je sice hezké, ale že mám přijít za 3 dny, než se vízum zprocesuje. Uf. Na to kašlu a jedu přímo do Tanzanie.

EDIT: Vtipné bylo, že jsem se po pár dnech dověděl od Němce, kterého jsem potkal, že on překročil hranice do Rwandy na vedlejším přechodě a bez problémů mu vyřídili vízum na počkání. WTF?!

Hranice mezi Ugandou a Rwandou. / Border between Uganda and Rwanda.

Červený kříž je tu také. / Thé Řeď Cross is also theře.

Znovu na cestě skrz Ugandu

Zbytekdnetedytrávímvrůznýchmatatu.NejprvesevracímzpětdoKabale,odtuddalšídoMbararyaještětřetídoMuronga,nahranicíchsTanzanii.Hranicemámnadohled,alebojímsepřesouvatsevnoci(stmívásekolem7),takžejsemtozakempilvhospodě,kterámávzadupokoje.Vůbecsemitunelíbí,alemámvpokojizámek,taktosnadbudevpohodě.Šeljsemještěnajednodopředudohospody.Týpcibylisicetrochuotravní,alevpohodě.Kdyžmialemístníservírkazačalaříkat,aťjíkoupímpivko,vzaljsemtojakoznamení,žemámzvednoutkotvyajíttodopitdopokoje.

Jinak,abychsitujennestěžoval-Ugandajevážněnádhernázemě.Jsemdocelarád,žejsemjejíčástprojelvedne,protoženěkterépohledystalyvážnézato!Ostatněposuďtesami;)

Kolik dospelch lidí se vejde do dodávky? / How many adult people fit jnto a van?

Opět v Ugandě 😛 / In Uganda again 😛

Naadhera! / Soo beautiful!

Stavařská zajímavost. Takhle se v Africe pálí cihly. Vyskládají se nepalné cihly do „věže“, vše se pro utecneni obalí bahnem, dole se podpálí a je to. Mimochodem neuvěřitelně to smrdí!

/

Building funfact. In this way they „burn“ (i am not súře if it is thé right word tór that bůt nevěř mind 🙂 ) thé bricks. They build thé „tower“ from bricks, put sómě mud on thé surface of thé structure and make a fire in thé bottom. Btw it stinks unveliavebly!

Kolik banánu se vejde na jedno kolo? Hodně. / How many bananas you cán put on thé bike? Many.

Divný bar na závěr. Raději jsem se rychle klidil. / Strange bar in thé end of thé day. I rather went to běd early.

9 – Ugandou napříč

V taxíku do Kigali, hlavního města Rwandy… Vzhledem k tomu, že mi nedali East Africa vízum, tak zatím nemám vízum. Jsem zvědavý, jak to dopadne. Taky jsem zapomněl převést peníze ze spořicího účtu na běžný, tak snad někde v Kigali seženu Wifi. Bude to ještě legrace 🙂

Vzhůru do Kampaly, Kabale a ještě dál

V neděli ráno se v nemocnici probouzíme s lehkou kocovinkou. Nile speciál, místní pivko nakládá nějak víc, než jsem zvyklej… Jirka se ke mě nakonec na pár dní přidává a teď ještě jede na pro věci do děcáku v Mutai. Já se mezitím vydávám do místního Mzungu podniku, kavárny evropského typu. Původně chci psát blog, ale bolavá hlava to nějak nedovoluje 🙂

Nakonec se nám daří vyrazit až po obědě a bereme matatu do Kampaly. Cesta trvá asi 2 hodinky a kromě toho, že jsme projížděli silnici, ze které se na chvíli stala řeka, nestává nic zvláštního. Kampala nás vítá smogem, hlukem a ruchem. Na to, že je sobota odpoledne, tak celkem slušná práce. Společně s Jirkou shledáváme město jako jedno z nejošklivějších, která jsme kdy navštívili.

Nejprve zde míříme do nejlépe vypadajícího podniků v okolí, kde si dáváme pivko. Ne že bychom na něj měli po včerejšku nějakou extra chuť, ale potřebujeme oba na záchod a tohle místo slibuje nejlepší příležitost. Jako bonus máme přímá výhled. Škoda jen, že na tak ošklivé a přelidněné matatu nadrazi…

Ihned po pivku (a návštěvě zachoda) vyrazíme dál s nesnadným úkolem – najít bus do Kabale, města ležícího na úplně druhé straně Ugandy. Úkol nakonec není tak složitý, jak se zpočátku zdá. Přesně mezi starým matatu nádražím (na fotce) a novým (které je podobné rozlehlé) se nachází také nádraží autobusové. A jeden z nich dokonce jede přesně tam, kam chceme. Paráda!

Problém je jen v tom, že autobus je extrémně nepohodlný. A že cesta oproti plánovaným 5 hotinam zabírá hodin 9. Abychom to nepohodlí nějak zvládli, otvíráme láhev Becherovky. To se ukazuje jako účinná metoda řešení problémů a za chvíli už na nepohodlí zapomínáme a trávíme cestu samými duchaplnými řečmi. Dokonce se nám daří i usnout, což má ale za následek další trabl – přejíždíme naší cílovou stanicí, takže nakonec vystupujeme v Kisoru, posledním městečku před hranicemi s Kongem. A ne ve 3, ale v 5 ráno, takže skoro po 12 hodinách strávených v busu…

Naštěstí velice rychle sháníme noc v guest housu, kde máme dohromady docela malou manželskou postel. Ale je nám všechno jedno, chceme jen spát!

Cesta do Kampaly byla dobrodružnější, než jsme předpokládali.

/

Way to Kampala was much more adventure than we expected.

Vítejte v Kampale. Nejošklivějším městě na světě. / Welcome to Kampala, the ugliest city in the world.

Becherovka!

Nás luxusní pokoj. / Our luxury room.

Konečně v Kabale

Po probuzení se (nečekaně svěží) vydáváme opět na cestu, tentokrát už konečně to Kabale. To ovšem není tak jednoduché. Matatu zde nejezdí, nabízejí se nám pouze taxíky a bodaboda. Po chvíli bezradného procházení městem se nakonec rozhodujeme pro levnější variantu, bodaboda. Tahle vaianta se nakonec ukazuje jako dost bolestivá, protože cesta měří skoro 80 kilometrů. A to ve třech lidech a dvěma batohy na motorce není úplně příjemné. Moc nepomáhá ani fakt, že projíždíme naprosto neuvěřitelnou krajinou. Úžasné obdělávané kopce střídají kusy dzungle… No, posuďte na fotkách sami! Avšak my v tu chvíli myšlenky pouze na to, jak nás bolí zadky a nohy. Kecám – občas, když se řítíme tak kilco z kopce, tak myslíme také na to, jak by to asi dopadlo, pokud by nás bodá někde rozsekal. Samozřejmě o helmách jsme si mohli nechat jen zdat… Naštěstí dorazíme naprosto bez problémů do Kabale, takže je vše v pořádku.

Zde se chvíli vzpamatováváme a bereme dalšího bodu. Míříme totiž k jezeru Bunyonyi, našemu cíli. Cestou se však ukazuje, že nás bodá měl větší sebevědomí, než byl výkon jeho stroje, takže cestou do kopce (byl to vážně krpal) to motorka nedává. Rozhodujeme se tedy pokračovat po svých, nevěda, že kopec má stejné stoupání ještě asi kilometr. Naštěstí jede kolem pickup s asi pěti veselý i týpky na korbě. Ti nás vezmou s sebou na korbu a my jen litujeme toho, že se nám podobný dopravní postredek nepovedlo sehnat cestou z Kisora. O kolik by to bylo příjemnější!

K jezeru se teď už dostáváme v pohodě. Řešíme jen problém, kde se zde ubytovat. Kempy /resorty jsou buď prázdné a divné, nebo drahé. Nakonc tedy volíme dražší alternativu pokoje, ovšem s úžasným výhledem na jezero! Po zbytek dne odpočíváme, kecáme a ve společnosti Nike Speciál si užíváme výhled na jezero.

Tato část Ugandy je velmi známá pro výskyt goril, nicméně skovso výprava vyjde na stovky dolarů, které nemáme, takže se spokojujeme s jezerem.

[wpvideo OeRNyj4k]

Teď se smějeme, po 80km nám už do smíchu moc nebylo. / We are laughing now bůt afrter 80km we weren’t laughing any moře.

Úžasné výhledy cestou. / Absolutely wonderful views during the way.

Cestou k jezeru Bunyonyi. / On thé way to thé Bunyonyi Lake.

A opět s úžasným výhledem. / And again with awesome view.

Koncne u jezera. / Finally a thé lake.

Výhled z pokoje. / View from our room.

Poslední fotka a potom už opět vzhůru na cestu. / Last picture and on thé way again.

Ráno zde ještě snídáme, naposledy se kocháme výhledem na jezero, opět bereme bodu zpět do města, kde se rozcházíme. Jirka chytá bus zpět do Kampaly, uz se tesi na deticky 🙂 A ja beru matatu do zminne Rwandy, vstric dalsim dobrodruzstvym… Mimochodem hranice uz se blizi… 😉

8 – když ma práce smysl

Opět v busů, tentokrát z Kampaly do Kabale na úplně jihu Ugandy. Poslední 2 dny byly… Hektické, úžasné, inspirativní a silně. Ale všechno pěkně poporadku…

Jinja

V sobotu časně ráno dorazím do města Jinja, které je známé několika věcmi – z Viktoriina jezera zde pramení Nil a je zde jedno z nejvyhlasenejsich míst pro jízdu na kajaku. Já sem ale mířím z jiného důvodu – navštívit Jirku, který zde dobrovolnici v organizaci Whisper. Co dělá on i celá organizace mi přijde moc zajímavé, tak to zde chci navštívit a dovědět se vic…

Takovýmhle super cool disco busem jsme jeli do Jinji. / We had this supercool disco bus to Jinja

Městečko znamená několik hlavních ulic a nějaké obytné celky kolem. Sice mě bodá vyhazuje u klasické nemocnice a ne u Whisper nemocnice, ale je to tam odtud pár bloků, takže nemám problém a nemosnici nacházím. Jirka mi čele místo představuje a musím říct, že mě zde velice překvapuje neuvěřitelně pozitivní atmosféra. Celá nemocnice zde působí jako zjevení. Je vidět, že personál svou práci miluje.

PoprohlídcenemocniceaJinjiberemebodáajedemedoMutai,vesničky,kteráležíasi15kmseverněavekterésenacházídětskýdomov,dalšízprojektuWhisperu.Momenalnesezdenacházíasi25dětiruznhověku.Vidětnaživotolikdětskéradostijevážněskvělýzážitek!

V podvečer se vracíme zpět do Jinji a po večeři vyrazíme k Viktoriinu jezeru na pivko, které ještě završujeme návštěvou několika klubů. Co vám budu povídat, vracíme se ve 3 ráno :))

Takhle nevinné začíná party 🙂 / In this moment thé party is starting.

Tady pramení Nil. Z Viktoriina jezera. / Spring of thé Nile. From thé Victoria Lake.

Whisper

Organizací asi před 6 lety založila česká, které zde nikdo neřekne jinak, než madam Veronika. Tu během jejího cestování po Africe přestalo bavit dívat se, v jakých podmínkách zde žijí děti a rozhodla se s tím něco udělat. V Evropě vydělala nějaké peníze a odjela zpět do Ugandy, kde založila dětský domov, kde se začala starat o sirotky a o děti, které byly do té doby vychovávány v hrozných podmínkách (trpěly podvýživou, nemocemi apod.). K tomuto projektu se postupem času přidala i škola, nemocnice a organizace má ambice dále růst a rozsrovat se o další projekty. Madam Veronika se sem přestěhovala a stále vše řídí. K tomu ji pomáhá už kolem 80 místních zaměstnanců a několik lidí z Evropy. Mimo jiné i Jirka, který se. Odjel před více než měsícem a vypomáhá v dětském domově i v nemocnici.

Whisper nemocnice. Skotecne místo zázraku! 😉 / Whisper hospitál. Truly place of thé miracles! 😉

Jedeme do dětského domova! / Going to thé children’s orphane.

Tak jsme tady. / hére we are.

Oběd. / Lunch.

Koukněte na něj. Na první pohled drsňák poslouchající tvrdý rap. A na ten druhý největší miláček místních dětí!

/

Look ať him. Ať first sight real gangsta listening hard rap. Ať second thé biggest idol of all children!

Místní zahrada. / Local garden.

Ok. Na téhle fotce vypadají všechny děti utrápeně. Ale to se jen styděly kouknout do foťáku. Fakt!

/

Ok. Ať this picture all children look really sad. Bůt it is only because they were scared of camer. Fór real!

Pokud se o Whisperu chcete dovědět víc / If you want to know moře about Whisper:

http://www.whisperorphans.org/

https://www.facebook.com/whisperorphans/

https://www.facebook.com/magicalhospital/

Pár dětských příběhů

Jasné. Dětské domovy jsou plné silných příběhu všude na světě. Každopádně mi dovolte podělit se s vámi o několik místních.

Ačkoliv to tak nevypadá, Derick je ochrnutý na část těla. Nemůže hýbat rukou a nedokáže ovládat pusu (jo to triko je poslintané). Za normálních okolností by byl dávno po smrti, pravděpodobně vyhladověním a na následky neléčené malárie. Přestože mluvit neumí, tak jeho výraz říká všechno. Tady je to asi nejšťastnější dítě ze všech. Můžete kouknout na odkaz níže, ale není to příjemná podívaná.

/

You cán find Derick’s story hére:

https://www.facebook.com/whisperorphans/photos/?tab=album&album_id=865534386800129

Dianu našli, když jí bylo jen několik měsíců. Podvyživenou vedle její umírající matky. Umírala na jiggers (blecha písečná, která se vám zakousne do těla, kde naklade vajíčka a larvy váš postuone začnou rozežírat), které měla prostě všude po těle, takže pak ležela na zemi, měla jiggers i v obličeji a nakonec na to umřela. Diane je teď 5 a až začne chodit do školy, pokusí se ji vrátit k příbuzným.

Her story is hére:

https://www.facebook.com/whisperorphans/photos/?tab=album&album_id=466410913379147

Waiswa. Jedno z nejinteligentnějších děti tady. Jak si můžete všimnout, i on je tělesně postižený. Přestaly mu růst kostí, takže kvůli tomu si tady bude hrát a bude šťastný. Ale jen do té doby, než za několik let umře.

/

Waiswa’s story:

https://www.facebook.com/whisperorphans/photos/?tab=album&album_id=661824227171147

Zamyšlení na závěr (dnes trochu delší)

Určitě vás napadne první logická otázka – proč vlastně pomáhat lidem v Africe? Nemáme se raději více starat o potrebne u nas? V nasledujicich radcich se pokusim vysvetlit, proc si myslim, ze podobne nazory jsou nesmysl.

1) Nase zapadni civilizace se ma tak dobre z velke casti kvuli Africe. Mate radi caj? A vedeli jste, ze Kena je jeho nejvetsim exporterem na svete, ze skoro kazda ruze, kterou u nas koupite je take odtud? A co treba kava, vubec nejvice obchodovatelna komodita na svete? Podobnych veci, ktere mame diky Africe jsou spousty.

2) Do Afriky naopak importujeme nase vyrobky a hlavne kulturu. Problem je v tom, ze v nasich podminkach se vse vyvijelo postupne, kdezto zde znacne rychle a z velke casti na to lide nebyli pripraveni. Protoze ruku v ruce neprobihal dostatecne pruzne vzdelavaci system, v mnoha ohledech mistni lide nechapou spoustu veci. Treba ze je fajn se o prostredi, ve kterem ziji, take starat. Ze vyhazovat odpadky na ulici neni OK apod.

Krasny priklad na toto tema, na ktere me provedl Jirka (diky 🙂 ) jsou treba kondomy. Africani jsou prirozene temperamentnejsi a k sexu maji vztah kladnejsi a celkove jsou promiskuitnejsi. Zaroven jsme sem importovali krestanstvi, a mnoho let africany ucili, ze kondomy jsou zlo. Ted, kdyby se celemu svetu (vcetne jich) hodilo, aby zde bylo mene deti, tak se divime, ze pouzivaji tak malo.

3) Kolonie. Zamysleli jste se nekdy nad tim, kolik nasledku melo a stale ma kolonizovani? Jasne, pro Evropu se otevrely nove moznosti, trhy a zdroje nerostnych surovin. Ale za jakou cenu? V celkove bilanci miliony mrtvych (jasne, tady se da argumentovst tim, ze cast lidi by se povrazdilo v lokalnich valkach stejne).

4) Problem se ma resit v miste vzniku. Kdyz se tak nedeje, dochazi pouze k jeho eskalaci, odkladani na pozdeji a presouvani problemu na jine misto. Kdyz to prezenu do extremu, tak pokud nechame Afriku znicit, dojde k masove migraci obyvatelstva.

5) Neni zadne „my a oni“. Vsichni jsme prece lide zijici na stejne planete, kterou kdyz si znicime, budeme z toho v hajzlu vsichni, bez rozdilu. A ohanet se recmi typu „to jsme nezpusobili my, ale nasi predci / prislusnici jineho statu“ je take pekne hloupe.

Tohle je pouze par argumentu, ktere me na tohle tema okamzite napadly. Samozrejme se jich da najit mnohem vic, staci se nad tim trochu zamyslet. Kazdopadne pevne verim tomu, ze pomahat v Africe smysl ma. Detske domovy, nemocnice, skoly, podpora podnikani a spousta dalsich projektu maji smysl a osobne moc obdivuji kazdeho jednotlivce, ktery se rozhodne zde pomahat. At uz financne, nebo osobne.

Mimochodem Jirka akoratporada sbirku na hithitu. Cilovou castku sice uz vybral, ale samozrejme cim vic penez se vybere, tim lepe. Rozhdne se vsechny vyuziji pro dobre ucely! 😉

https://www.hithit.com/cs/project/2751/poslete-kyslik-do-detske-nemocnice-v-ugande

7 – znovu na cestě

Je to tak, pátek podvečer a já znovu vyrážím na cestu. Ve škole semestr ještě nezačal, takže využívám relativně volnjsiho času a jedu na výlet, směr Uganda. Moc dalších plánu zatím nemám, ale vzhledme k tomu, že East Africa vízum zahrnuje také Rwandu, byla by škoda ji vynechat, takže po Ugandě se vydám tam. A pak asi do Tanzanie. Ale to se vsechni uvidí. Každopádně se budu snažit psát prispvky co nejčastěji! 😉

První cíl

Sice jsem v busu do Kampaly, hlavního města, ale doufám, že se mi podaří vystoupit v Jinje, přes kterou bychom měli jet. Je to městečko před Kampalou a také má první zastávka. Pokud jste si všimli na Facebooku, dával jsem tam příspěvek, ze jedu navštívit Jirku Majera. Celé léto tam dobrovolničí pro organizaci Whisper, která se stará o odložené a nezaopatřené děti, tak ho jedu zkontrolovat, jestli se nefláká 🙂

Mimochodem Jirka právě vybírá pomocí crowdfundingu peníze na financování koncentrátoru kyslíku do první charitativní nemocnice svého druhu v Ugandě. Pokud rádi čtěte můj blog, tak tušíte, jaký mám názor na svět. Tohle je zkrátka projekt, který si myslím, že se vyplatí podpořit! 😉

https://www.hithit.com/en/project/2751/poslete-kyslik-do-detske-nemocnice-v-ugande

V autobusů to vypadá, jak na pouti. Divná světla úplně všude!

/

In thé bus it looks like in Theme park. Strange lights everywhere!

Nairobi podruhé

Abych před odjezdem zařídil vše potřebné, vydávám se ve čtvrtek do Nairobi, tentokrát už sám. Nebo přesněji – jedou se mnou 4 Němky, které se ale vzápětí odpojují, protože ráži na prodloužený víkend na pobřeží do Mombasy, 2. největšího města v Keni.

Potřebují před výletem koupit spacák, vyměnit peníze a koupit lístek na bus. Přestože se to zdá jako relativně snadný úkol, v Nairobi to tak snadné není a nakonec mi pbihani všech míst zabere skoro cely den. Vzhledem k neustále zácpě v celém centru se rozhodují vzít bodá bodá, mototaxi. Jízda na motorce po Nairobi je vážně zábava, ale úplně nevím, jestli bych si na ni troufnul. A to jsem si myslel, že po jízdě na motorce po Hanoji už v tomhle ohledu zvládnu všechno! 😀

Každopádně spacák sháním až asi po 2 hodinách objíždění z místa na místo. Buď je tam neměli, nebo měli pitomě. Nakonec ani s tím, který jsem vybral, nejsem vůbec spokojený. Je pěkné velký a těžký. Ale to už se nedá nic dělat. Proměnit peníze je po téhle anabázi už to nejmenší. Problém opět trochu nastává u lístků na autobus. Ani ne tak kvůli samotnému nákupu, spíš se jeví nako problém nalezení správného okénka kdesi v betonové džungli Kolm autobusového nádraží. Sice mě u hledání několikrát skoro přejede bus/matatu/auto/thk tuk/motorka, ale nakonec vítězím a lístek si odnáším. Nakonec za něj chtěli 1800, přestože na internetu jej nabízeli za 32USD (3200). Cha! 😎

Typická ulice v Nairobi. Ano hádáte správně, větší ou jsem v podobném vacu jediný běloch. Zvláštní pocit 🙂

/

Typical street of Nairobi. Yes you are guessig right. Most of thé time I am thé inly white guy around. Unusuall feeling 🙂

Odtahovka ze starého Defendera. Pěkná! 🙂

/

Wrecking car from thé old Defender. Beautiful! 🙂

Můj řidič Moses. Dobrej týpek 🙂 / My driver Moses. Cool guy 🙂

Že dneska mouze pár obrázků z cesty do Nairobi. / Just a few pictures from today’s journey to Nairobi.

Zamyšlení na závěr

Konečně mám studentskou kartu. Ze mi to ale slusi?! 😀 / Finally gót a student čard. Look handsome huh?! 😀

6 – dny plne zážitků

Poslední dny byly pořádně našlápnuté. Zasedání katedry, mezinárodní večírek, velké zklamání, luxusní vila, nesmyslný vodopád, skvělá kniha, šílení cyklisté a mnoho dalšího. Chtěl jsem tenhle příspěvek napsat dřív, ale posledních pár večerů jsem kamarádce pomáhal s modelem jejího návrhu galerie, tak nějak nebyl prostor… Snad to čekání stalo za to 😉

Zvykl jsem si tu. Určitě tu nebudu chtít zůstat, na to mě tu trápí příliš mnoho věcí a skutečnosti (ale o tom jindy). Nicméně takhle na pár měsíců je to zde naprosto neuvěřitelná a úžasná zkušenost. Z krátkodobého hlediska mi tu nechybí vůbec nic.

Tvorba učebních plánů

V pátek si v kanceláři pracuji na svých věcech, když pro mě nečekaně přichází vedoucí katedry a táhne mě někam na druhý konec budovy do místnosti, kde právě zasedá asi 15 lidí, sami hlavouni z katedry. Všichni slušné oblečení a odměření a já mezi nimi ve vytahaném tričku a špinavých kalhotech (pořád jsem si nebyl schopný koupit nove… mám tu jen jedny, které kvůli zimě pořád nosím s vzhledem k tomu, že se tu extrémně práší si asi dokážete představit, jak vypadaly po týdnu nošení bez přání). Aby toho nebylo málo, posazuji mě do čela stolu, aby na mě všichni viděli. Právě upravují učební plány na další semestry a já jim u několika předmětů – týkajících se modelování – mám řadit. To je zase den. Nepripravenej a špinavěj mám něco vykládat. Nakonec jsme plány nějak upravili a na konci vypadali všichni spokojené, tak snad jsem moc ostudu neudělal. Ale tedy opocenej jsem byl až mezi pulkama.

Závěr pořady, kde už moc lidí není. Dříve jsem se neodvažoval to cvaknout. / Thé board meeting where thé teaching planš were updated. I was invited theře as a guest to share sómě experience about thé BIM in education.

Zklamání večera

Na páteční večer je naplánována společná večeře s tím, že každý připraví něco ze své lokální kuchyně. Vzhledem k tomu, že součástí večera bylo také popíjení, nenapadlo mě nic vhodnějšího, než bramboráky. Jednoduché, typické, mastné – zkrátka ideální základ na alkohol. Samozřejmě že nesmí chybět pivo. Kromě dvou zbylých plzni, které mi ještě zbyly, tak se mi podařilo sehnat další české pivo. Bohužel jen Budvar. Zase. Stejně jako minulý rok v Asii. Už to začíná být pěkně trapný! 😀 Večer byl nakonec moc fajn, jen v závěru jsme hráli nějaké popíječi hry a po 2 kolech jsem měl co dělat, abych se vyškrabal zpátky do hamaky.

Naše parta u nás v domečku. / Our lovely group in our house during thé Friday International night.

Bramboráky, snitzel, salát a spoustu dalšího jídla z různých koutů. / Potato pancakes, snitzel, salad and much more food from many different pláčeš.

Povedlo se mi tu koupit české pivo. Teda pivo… Budvar, no 🙂

/

I bought theře also thé Czech beer. Unfortunatel not my favourite brand. Thé samé story is repeating again! I am glad I still had ať least few of thé Pilsener Urquell with mě!

Bramboráky měl úspěch, všem moc chutnal a přestože jich byla pořádná hromada, nezbylo ani ň.

/

Potato pancakes went pretty well. Eventhough it was many of them theře were any leftovers.

Japonsko řecko keňské osazenstvo naší party. / Japanese Greek Kenyan part of our group.

Druhé zklamání večera – keňským holkám chutná víc Budvar před plzni. Stejně tak, jako všem ostatním kromě Němce. OK, Pavle, dnes je to 2:0 pro tebe!

/

Second dissapointment of thé day – Kenyan ladies prefer Budvar than Pilsnerer Urquell. As well as everybody else except thé Germán guy.

Co s načatým vikendem?!

V sobotu jsem pozván na návštěvu ke dvěma přátelům paní Wariary. Nejprve vyrážíme navštívit její kamarádku, která bydlí nedaleko letiště na novém sídlišti. Přestože je to asi 30km, díky dopravní situaci trvá cesta skoro 2 hodiny. Mimochodem takovéto bydlení je v Keni docela novinka. Probíhala zde oslava, protože jedna z tamních dcer akorát v pondělí odlétá studovat do Indonésie, takže se při té příležitosti schází celá rodina. Uvnitř jsem nechtěl fotit, nepřišlo mi to vhodné. Kromě toho se zde v jednom z domů nachází i komunitní centrum a v něm škola. Moc zajímavé místo. Překvapilo mě, jak pozitivně místo působilo.

Nové sídliště na okraji Nairobi. / Thé new housing estate ať thé edge of Nairobi.

DCIM101GOPRO
Jedna ze tříd v místní škole. / Oné of thé classroms in local school.

Po této návštěvě ovšem je na programu další, ještě zajímavější. Opět přes půl Nairobi (a opět v kolonách) míříme do soukromé čtvrti, kde za 3m zdí a ještě místní ochrankou sídlí v ohromné vile další rodina. Ti dnes pro změnu slaví právě přestěhování do tohoto nového domu a při té příležitosti pozvali asi 50 přátel. Samozřejmě jsem mezi nimi jediný bílý, ale ani na moment se ke mě nikdo nechová jakkoliv nepřátelsky. Naopak – všichni se o mě zajímají vyptávají a jsou extrémně milí. Musím přemýšlet o tom, jak by asi lidé na podobné akci reagovali na černocha a jestli by to všichni ustálí takhle v pohodě. Myslím, že asi ne a trochu se stydím.

Všude kolem je hromada jídla, takže opět zkouším všechno možné. Potom se společnost dělí na starší (zůstávají v obýváku) a mladší (ti se vydávají do jednoho z pokojů). Mezi mladšími se řeší naprosto stejné věci, jako u nás – škola, auta, zábava, party. Koukáme na Top Gear a povídáme si, je to celkem zajímavé.

Asi kolem 19 večer začíná nejzajímavější část – hostitelé postupně velmi vřele představí úplně všechny všechny zúčastněné (včetně mě 🙂 ), velmi dlouho děkují bohu za to, že jim dovolil žít tak spokojeně. Poté se slova ujímá kmotr několika jejich dětí, také pronáší pár slov a přán do budoucna a nakonec se slova ujímá jedna paní a pronáší asi 15 minutovou modlitbu. Za všechny kolem, přítomnost i budoucnost. Paní to prožívá, chvíli skoro šeptá, chvíli skoro křičí a všichni kolem mlčí a přizvukují. Kromě toho je celý tento rituál prokládán anglicko svahilskými písněmi, které zpívají všichni přítomní. Co vám budu povívat, byl to neuvěřitelně silný a zajímavý zážitek u kterého mi mnohokrát běhal mráz po zádech…

Nesmyslny vodopad

V neděli se jedeme podívat na nedaleký vodopád. Nejprve tedy vyrážíme busem z Juji do Tiky a poté bereme matatu. Zjistil jsem, že se do téhle mrňavé dodávky dozadu vážně nevejdu, takže jakákoli jízda je čiré utrpení. Obzvlášť po místních prašných cestách. Až někdy pojedu do Japonska, musím se rozhodně vydat k továrně Toyoty a vzdát hold tamním inženýrům. Protože co všechno vydrží jejich model Hiace je naprosto neuvěřitelné. Desítky let dokáže brázdit místní cesty necesty a ještě k tomu ustát velmi tvrdé zacházení.

Přivítání není úplně vřelé. Dovídáme se, že bychom měli platit 15x tolik, co místní, což se nám nechce. Nehledně na to, že jsme tu vedení jako studenti, takže máme nárok na vstup pro rezidenty. Po chvíli dohadování se dostáváme na cenu 200 bobů, což už je jen 2x tolik, než kolik platí místní (později se dovídám, že nás nechali vstoupit jako místní za 100 a druhou stovku za každého si vzali do kapsy. Uf.).

K samotnému vodopádu. Samo o sobě by to bylo skvělé místo, ale takhle to působí dost smutným dojmem. Celá řeka je znečištěná, špinavá a smradlavá. Kolem se nachází několik továren a nějaké čištění použité vody je moc nezajímá. Tohle místo krásně ukazuje současnou situaci v Keni. Ostatní se jdou projít po okolí, já zůstávám, pozoruji vodopád, o všem přemýšlím a doposlouchávám audioknihu Farnheit 451 (mimochodem taky moc doporučuji, je skvělá! jen ne moc pozitivní…).

Nakonec jsem moc rád, že jsem tady. I když znovu už by mě sem nikdo nedostal…

DCIM101GOPRO
Uvnitř matatu. /Inside the matatu.
DCIM101GOPRO
Vítejte v Keni. Jen nám nezapomeňte zaplatit. 15x tolik, co místní. / Welcome to Kenya. Don’t forget to pay. Just 15x more than locals.
DCIM101GOPRO
Vodopád. / Watefall. Nice but unfortunately river is really polluted, dirty and stinky.

Stripky ze zivota v kampusu

Ani v kampusu se clovek nenudi. Zijeme v domeccich pro lidi, kteri na univerzite pracuji a nekteri z nich tady i s celymi rodinami ziji, takze uplne bezne potkavame psy, kocky, slepice a kazde rano nas budi kohout. O automaticke pracce si tu muzeme tak nechat zdat, takze pereme pekne rucne na zaprazi, za dozoru mistnich slepic. Zkratka takova vesnicka pohodicka.

Sometime some of our neighbours comes to visit during hand-washing of loundry.

Nase budova – Technology house. Krome nasi katedry zde sidli take architekti a dalsi. / Our building the Technology House. Beside us there are also the architects and others.

Vedle podobna budova – ubytovna pro 2000! studentu. Vecer celkem strasidelne misto, stal se z toho squat, protoze ji nedavno shorela strecha. Momentalne se pripravuje obnova.

/

Right next is similar building. Used to be dormitory for 2000! students but now it became more squat than something else because the roof burned down. The project of new one is in progress.

Par dni vedle nas pobyval nemecky par. Prijeli sem na kole z ugandske Kampaly a ted pokracuji dal, do Mombasy a konci nekde v Tanzanii. Hodne cool!

/

The German couple stayed next to us for a few days. They arrived by bike from Kampala (Uganda) and now going further to Mombasa and ending somewhere in Tanzania. Really cool!

Kamarad pracuje jako projektovy manager na nekolika stavbach, tak me vzal na stavbu primo v kampusu.

/

One of my friend from department works as a project manager of several buildings nearby so he took me to the construction site in the campus.

Prave probiha zkouska! Pres 50 studentu na miste a pise.

/

Exam in progress! Over 50 students is writing.

Vcelku vyhraneny nazor na chodbe fakulty architektury.

/

Pretty interesting opinion at the coridor of Faculty of Architecture.

Externi prednasejici a PhD student, se kterymi se prave delim o zkusenosti z oboru modelovani budov.

/

External lecturer and PhD student who I am sharing BIM experience with.

Zamysleni na zaver

Dnes žádné nebude, střádám si ho na příště 🙂

5 – život v Keni

Právě se válím v hamaku (nebo hamace? jak se to sakra skloňuje) a přemýšlím o uplynulých dnech. Událo se toho tolik o co bych se rád podelil…! V první řadě mi přijde vážně velmi zajímavá zkušenost, jak rychle si člověk žvýká. Co mi první den přišlo trochu děsivé (třeba cesta na nákup), bylo druhý den už jen zvláštní a po ncelem týdnů upln normální. Říkal jsem si, že budu mít strach chodit po setmění mimo kampus, ale ani to už mi nedělá sebemenci problém a necítím se o nic hůř, než když jdu v noci po Václaváku. Zvláštní.

Juja [dzudza]

Univerzita se nachází v městě Juja, které je asi 30km severovýchodně od Nairobi. Vede sem dálnice a není tedy problém se v kteroukoli denní / noční dobu dostat tam / zpět. Tam za 50, zpět za 80 bobů (děleno 4 a máte to v korunách). Ve městě je čilý ruch v ulicích a dost to tu žije. Všude se čile obchoduje, stánky s ovocem, zeleninou jsou na každém rohu, stejně tak jako taxi různých typů. Od kol, přes motorky, až po auta a zmíněné matatu (o těch bude dnes ještě řeč). Celkově jen procházka po městě je velmi zajímavý a intenzivní zážitek.

Nejbližší okolí univerzity. Neustále se staví. / Thé nearest university surroundings. You cán see they are still building something.

Nuzkyyyyy, nozeeee, brousiiiím! (Pamatujete na Pány kluky?! 🙂 ) / Scissoooors, knifeeeeeees, Sharpiiiiiing!

Náš oblíbený stánek s ovocem a zeleninou. / Our favourite stand with fruit and vegetable.

Práce

Vzhledem k neprizomnosti mého nadřízeného jsem v pondělí jsem dostal od vedoucího katedry za úkol shrnout, co vlastně umím a poté vymyslíme, co se mnou. Dokument jsem původně chtěl psát v knihovně, ale vzhledem k tomu, že memám zatím trvalý účet na univerzitě nemám přístup na místní wifi. Ono by to beztak nebylo žádné ternov neb wifi tu není nic moc. Místo toho mi securitak (opět neuvěřitelně milý) přinesl kabel, že se můžu píchnout do datové zásuvky. To bylo sice fajn, nic ene buď kabel, nebo zásuvky nefungovaly, takže z rychlého připojení nebylo nic. Na chvíli se mi ještě povedlo připojit se k nezabezpečené wifi, ale ta byla děsně pomalá a btak po chvíli přestala fungovat. Vydal jsem se tedy do kanceláře IAESTE, abych pracoval tam odtud. Mají tam sice rychlé připojení, avšak celé úterý nefungovalo. Mezitím jsem napsal dokument a zkusil v kanceláři štěstí znovu ve středu. Internet už fungoval a tak jsem se kromě práce na reportu mohl pustit i do dalších úkolů, které mám z CR (práce, škola, IAESTE).

Moje dočasně pracoviště v zasedačce / kuchyňce / skladu. / My temporary working place in thé meeting room / dining room / storage room.

Můj nový kámoš Alex, který se ke mě přidal cestou po kampusu (je tu i základní škola). / My new friend Alex who joined mě on thé way across thé campus (theře is also thgrammar school).

Jak si tu žijeme

Tak dá se to tu vydržet 🙂 Bydlíme v malých domečcích na kraji kampusu. Původně měly být jeden pro holky a jeden pro kluky, ale je tu (pro mě docela nečekaně) výrazně víc holek. Přes IAESTE jsem tu zatím z kluků sám. Spolubydlící z Německá tu semestr studoval a spolubydlící z Japonská je tu přes výměnný program také mimo IAESTE. Kvůli tomu je momentálně i jeden pokoj u nás obýván Němkami.

Máme tu ale výbornou partu, do které se velmi altivne zapojují i členové místního IAESTE, kteří jsou všichni extrémně přátelští a se vším řadí pomáhají. Celkově se o nás stará asi 10 místních studentů, což jsem vůbec nečekal. Myslím, že řada zemí by se mohla v tomhle ohledu od Keni učit. Já měl tedy zkušenost na stáži s místními iaestaky vždy pozitivní, nicméně v řadě zemí to funguje výrazně hůř.

Každý den odpoledne se scházíme a něco podnikáme. Ať už to je společně vyreni, popíjení, nebo třeba úklid apod.

Společná večeře – brambory s rajčatovou omáčkou, zeleninou, guacamole a kuřetem. Naprosto úžasná záležitost! / Dinner – potatoes with thé tomato sauce, vegetable, guacamole and chucken. Absolutely perfect!

Další večer, tentokrát party. Museli jsme přece ochutnat, co se tu pije. Citronový vodka (z Bulharská) a Konyagi (chutná to jako gin, z Tanzanie). / Another evening, party this time. Need to try it what alcohol is available theře right!? Lemon vodka (from Bulgaria) and Konyagi (tastes like gin, from Tanzania).

Jsme to ale kracni, co? / We are such a beautiful aren’t we?

Novy kancl!

Ve středu byl na schůzce vedoucí katerdy docela nadšený, když se dovetel, že se zabývám BÍMem (modelováním budov). Zamnul si ruce a povídal, že mě určitě zapojí do výuky. Asi budu učit druháky, třeťáky a čtvrťáky! 😆 Šli jsme si prohlídnout počítačové učebny, kde mě hned představil studentům, kteří tam právě byli a na pondělí mám domluvenou schůzku s dalšími členy katedry, které budu také doučovat některé věci. Vzhledem k tomu, že v nabídce stáže bylo napsáno „designing and building low-cost houses“, tak je to oproti tomu docela změna. No co, alespoň se opět naučím něco nového. Myslím, že to bude docela legrace. Minimálně výzva tedy každopádně!

Kdome toho jsem dostal přístup do kanclu. Je určen pro doktorandy na místní katedře a zatím to vypadá, že tam budu sám. Kromě pohodlně židle má tahle kancelář oproti té minulé dokonce okno! A elektřinu! A 450mbit internet! Wow!

Můj nový luxusní kancl. / My new luxury office ať thé university.

Abych pracovni misto dovedl k dokonalosti, zabavil jsem od mistnihp pocitace monitpr a klavesnici. Ted uz to vazne nema chybu! / To make my working place absolutely perfect I stole the streen and keybord from the computer which was laying around. Now it is just awesome!

Vyhled z okna. Spravne, jde o stejnou budovu, ve ktere probihala minuke vyuka architektury. / view from the window. Right it is the same building where the architecture studio class was happening last time.

Za nakupy!

Vzhledem k tomu, ze mame naplanovane spolecne vareni, tak jsme se museli vydat donobchodniho domu, kde maji k dispozici vic veci, nez v supermarketu. Nachazi se na pulce cesty mezi Jujou a Nairobi, takze jsme opet vyuzili matatu. Je videt, ze se jedna o pomerne luxusni misto. Najdete tu spoustu bohatych mistnich, Mzungu (belochu) a treba i takove jislo stalo 600, coz je 10x vic, nez kolik obvykle platim za obed.

Obchodni dum, ani byste nerekli, ze jsme porad v Keni, co? / Shopping mall, guess you wouldn’t say we are still in Kenya, right?

Cesta zpet je dost vtipna. Tentokrat bereme male matatu, dodavku, ve ktere nas je chvilemi pres 20. To byla jizda! / The way back was really funny. This time we took the small matatu, the wan in which there is sometime over 20 people. Such as crazy ride!

Zamysleni na zaver

Vsude jsou videt ohromne rozdily mezi lidmi. Na jednom miste se najite za 60 (15Kc!), za rohem za 300 a za dalsim rohem nechate klidne 800. Skoro vsechny kamenne obchody jsou zamrizovane a obecne pri pohybu mestem narazite na mnoho clenu ostrahy. Ale ze vseho mam zatim pocit, ze drtiva vetsina mistni kriminality je pachana lidmi, kteri jsou zoufali. Jasne, muze jit v nekterych pripadech o lidi, kteri jsou napriklad drogove zavisli, ale myslim, ve vetsine pripadu maji pouze hlad. Je pro me cim dal tim tezsi nevsimat si zebrajicich deti. Videt jejich zoufale pohledy je obcas vazne dost tezke. Jeste vic, nez v Asii si uvedomuji, jake jsme meli stesti, ze jsme se narodili v klidne a bohate casti sveta. Je jen trochu skoda, ze musime podnikat takovehle vypravy, abychom si to uvedomovali.

EDIT: Velmi zajímavé video na podobné téma:

http://video.aktualne.cz/dvtv/jizni-sudan-valka-hladomor-a-uprchlici-v-takovych-podminkach/r~6bbfeba263cd11e6abfa0025900fea04/

Diky za to!

4 – prvni „pracovní den“, výuka architektury

Jestli se v Africe něčemu naučíte, tak je to trpělivost. Čekáte. Hodně. Matatu nevyráží, dokud není plný, spěch je sprosté slovo. Ráno nám trvá asi 2 hodiny, než se dostaneme za někým, kdo nás může vzít poprvé do práce. Potom zjišťují, že můj šéf je na dovolené a vrátí se cca za 2-3 týdny. Místo toho jsem měl schůzku s vedoucím Department of Construction Management, usměvavým chlapíkem, který byl opět naprosto úžasně prijemny…

Co budu dělat?

Upřímně? Zatím netuším. Mám napsat nějaký dokument o tom, co vlastně umím a v čem bych se chtěl posunout. Potom vymyslí co se mnou. Každopádně to zatím vypadá, že vzhledem k tomu, že mám zkušenosti s učením na univerzitě, budu se pravděpodobně podílet na místní univerzitě. Což mi přijde jako vážné cool a nemůžu se dočkat, až začnu!

Jinak den probíhal naprosto poklidně. Kromě čekání na Hannah jsme ještě čekali na internet, stehovsli 2 němky z jedné strany kampu na druhý, šli na nákup do mesta… Nic zásadního. Doufám, že zítra to už bude zajímavější. Nebo alespoň, že bude fungovat internet 🙂

Několik dalších fotek z kampusu. / Another few pics from thé campus.

Architektura na JKUAT

Během dne jsem byl pozván na návštěvu do třídy, kde právě probíhala výuka architektů. Vzhledem k tomu, že jsem podobnou výuku zažil u nás na ČVUT, bylo vážně moc zajímavé pozorovat, jak atelirova tvorba probíhá zde. A až poněkud osoupanejso vybavení probíhá výuka velice podobné. Kromě toho zde právě probíhala také výstava ateliérových práci. Ta také vypadala velmi podobné až na to, že rozsah prací byl několikanásobný oproti našim zvyku . Každý student tedy neměl jednu plachtu, ale rovnou celou uličku. Moc jsem se neptal na detaily, ale plocha to byla cca 10x větší, než u nás a vypadalo to, že na ní prehentuji práci že vsechnpredmetu za 2 semestry. Musím říct, že některé návrhy mě vážně překvapily svou kvalitou, kterou bych tady nečekal.

Zde probíhá výuka ateliéru. / Thé architectural studio is running theře.

Budovy technologií, kde kromě architekru sídlí také „moje“oddeleni. / Thé building of thé Technolog where beside architectural studio is also „my Department of Building Management“.

Pár příkladů studentských prací. / Few examples of thé student’s works.

Prácejednohostudentavedvousemestrech!/Workofonlyonéstudentin2semesters!

Dokonce i v Keni používají UHU. / Even in Kenya they are using UHU.

Zamyšlení na závěr

Nemějte předsudky a nepodceňujte ostatní. Nikd nevíte, co se v nich skrývá. Stejně, jako se z mojí známe z Prahy, která mě vyzvedávala na letišti, paní Wariary stala vedoucí kanceláře starající se o všechny výměnné studenty, IAESTE i AIESEC stáže, stejně tak se může stát, že se v Keni najde další budoucí architekt světového formátu!

P.S.

Nevímolepšímzpůsobu,jakza5,5Kčzískattolikradosti(anebcenaza1úplněúžasnéavokádo)./Reallydon’tknowaboutbetterwayhowfór0,2€hávemořehappinesthanbythistotallywonderfulavocado!

3 – Nairobi, tady jsme!

Neděle dopoledne, 10:55. Včera večer jsme se domluvili, že vyrážíme v 11 do Nairobi. Evropského času, to znamená, že přesně v 11. Kdybychom se totiž domluvili na 11 afrického času, znamenalo by to o 1-2 hodiny později. Jak jsem se včera dověděl „In Africa time fluids and nobody is in rush.“. Jsem zvedávej, jak na tenhle životní styl přivyknu. Ale vzhledem k tomu, že si domova vezu tolik rozdělané práce, že jedině uvítám, když si mě tu nebudou moc všímat a nechají m v klidu pracovat 🙂

Kampus

Nacházíme se na univerzitě JKUAT, což znamená Jomo Kenyatta University of Agriculture and Technology. (Pojmenováno po Keňském prezidentovi, více info ZDE. Asi jako náš „tatíček Masaryk“, který dovedl Keňu k nezávislosti na Británii.) Univerzita byla založena v roce 1994 za pomoci Japonské vlády (zmiňoval Koki, japonsky spolubydlící) a doteď je tu japonský vliv docela poznat, například tu jsou všude reklamy na japonské firmy. Celý kampus je celkem velký, studuje tu prý kolem 20000 studentů, ale už se na něm začínají objevovat známky zanedbaností. Nicméně zatím jsem toho moc neviděl, takž je asi ještě brzy na nějaké soudy

Fotky z kampusu. Je to tu zelenější, než jsem čekal. A kozy jsou super 🙂 / Just sómě pistures from thé campus on thé way to thé supermarket. And those goats are cute aren’t they? 🙂

Cestou do obchodu

Jezajímavé,jakrychlezapomínámenašpatnévěci.Vůbectřebanedokážemeocenitluxus,jakýmje,žesimůžemepohodlnězajítnanákup.Tadytofungujetrochujinak.Vyasfaltovanéjsoujenhlavnísilniceatyvedlejšíprašné.Atímpádempochvílimatéprachúplněvšude.Musímuznat,ževzítsisemhnědébotypřesněvbarvěmístníhopískubylodocelašikovnánáhoda!

Na cestě do supermarketů. Cesty jsou maličko horší. Ale vůbec to nevadí. / On thé way to thé supermarket. Roads are in a bit worse condition bůt it doesn’t matter ať all.

Jedna z nejoblíbenějších místních značek bot! Zdravím do Zlína! 😉 / Oné of thé věry populár shoe brand (thé point is it became from Czech Republic – well originally from Czechoslovakia). Sending greetings to Zlín! 😉

Nairobi

Nodobře,místov11vyrazímeve12:40.Zajímalobymě,vkolikbychomvyráželi,pokudbychomsedomluvilina11:00africkéhočasu:D

Na autobus (Matatu) se jde podobnou cestou, jako do obchodu. Tentokrát už mě to tedy nepřekvapuje a začíná mi to připadat normální. Cesta trvá zhruba 40 minut a bus nás vyhodil uprostřed města na nádraží. To vypadá jako mraveniště a úplně mě fascinovalo. Vypadá to, že lidi se předhánějí v tom, kdo bude mít šíleněji pomalovány autobus. Nekere vypadají jako vesmírné lodě.

V centru se tak nějak náhodně procházíme po centru. Celkově na mě největší dojem udělalo autobusové nádraží. Tedy spíš je to ulice. Kazdopdne moc a moc zajímavé místo. Extrémně rušné, hlučné a smradlavé. Ale skvělé!

Zbytek města na mě nijak zvláštní dojem neudělal. Budovy a ulice jsou vcelku běžně a nudné, ale dost mě baví pozorování místních lidí. Je neděle, takže se spousty lidí i s rodinami prochází po parku. Většina lidí se pořád usmívá a vypadá spokojené. Potom je tu samozřejmě ta část lidí, kteří nemají moc co jíst a ti tak spokojeni nejsou. Celkové ale mi přijde atmosféra uvolněna a pozitivní (i třeba v porovnání s Asii). Jsem každopádně moc zvědavý, až místní kulturu poznám o něco víc.

Jen pár fotek z centra. / Just a few pics from thé city centre.

Měli tu v parku pouť, tak jsme se vyrazili projít. / Theře was a theme park so we went through.

Zdravímežešlapadla!/Sedinggreetingsfromthépaddle-boat!

Asi nejvtipnější atrakce na celé pouti – velbloud procházející se mezi lidmi. Docela to překvapiv když se vám najednou kousek pd hlavy objeví velbloudi hlava 😀

/

Propably thé strangest attraction of whole theme parh – thé camel walking among thé ordinary people. Háve to say it is prett surprising when you walk and suddenly sómě weird head appers just few centimeters from our head 😀

Krásný kostel, udělal na mě vážně dojem. / beautiful curch. Really impressed mě.

Narvané hřiště na inlajny, včetně fanoušků. Bylo vyžne super sledovat, jak lidi povzbuzují a fandí. / Totally packed thé skating field. Fans included. It was really fuň to observe people how they are really touched by skating oř game.

Jeden vtipné upravený autobus za všechny. / Oné of thé many crazy tuned buses.

Zamyšlení na závěr

Žebrající děti. Jak byste asi čekali, tohle je tady dost běžná věc a jakožto běloch jsem samozřejmě častym tercem prosebnych pohledu. O tom, jak se k temto detem chovat, jsem hodne premyslel minuly rok v Kambodzi, kdy jich tam byla taky velika spousta, ale tady mi to prijde jeste intenzivnejsi. Na jednu stranu jsou mistni lide dost verici a tim padem rodinne zalozeni (a tim padem byste rekli, ze budou mit jen tolik deti, kolik muzou bezpecne uzivit), na stranu druhou jak mi prave povidala cestou na veceri kamaradka, je zde pocet deti vnimani jako urcita prestiz a casto si lide porizuji deti, aby vypadali lepe pred ostatnimi.

Asi jako „tak teda pojd Franto, sousedovic uz maji dalsiho prcka, tak se musime vytahnout a mit ho taky“. Osobne mi podobne duvody prijdou jeste nesmyslnejsi, nez si brat hypoteku na dum, na ktery realne nemam, nebo leasing na auto, ktere nepotrebuji, jak je tomu bezne u nas.

At je prave tohle jedna z pricin, nebo neni, ve vysledku je na ulici k potkani spousta deti, ktere maji hlad. Chodit kolem techto deti vazne neni jednoduche. I kdyz to vubec neni prijemne, deti se snazim nevnimat. Jakkoli to zni sobecky a nelidsky, mam pocit, ze kazde podobne gesto je velice dvousecne. Sice se momentalne naji (nezebraji casto o penize, ale vazne o jidlo), ale zaroven se uci, ze pokud maji problem, staci natahnout ruku, udelat smutne oci a nekdo se slituje. Tohle nechci podporovat. Naopak mi prijde mnohem uzitecnejsi podporovat tyto problemy jinak. Tohle jsou dle meho nazoru, ktere se musi vyresit systemove, jinak se nevyresi nikdy. Jak se rika, nedavat rybu, ale ucit rybarit…

Co si o tom myslite? Budu rad za jakykoliv nazor!

2 – dojmy

Právě sedím v letištní kavárně a smějí se sám sobě a současné situaci. Cesta proběhla bez sebemenších problémů, jen mě mrzelo, že jsem se v Istanbulu na letišti není žádný jednoduchý wifi hotspot. Jak jsem vzpomínal na Švédsko, kde je na celém letišti k dispozici dokonce eduroam!

Výhled na letiště. / Thé Nairobi Airport.

Dojem 1 – Nepředpokládej. Když nevíš, zeptej se.

Ale zpět ke dnešní situaci, s keňským IAESTE jsem v kontaktu už asi 3 týdny a po celou dobu jsme si vyměnili celou řadu emailu. Ohledně víza apod. Mimo jiné jsem se dověděl, že na univerzitě mají k dispozici auta pouze mezi 8-17 hodinou. A vzhledem k tomu, že jsem přilétal kolem 3, byl jsem smířený se spánkem někde na podlaze v letištní hale. No co, jsou i horší věci na světě.

Ráno tedy kupují datovou SIMku do tabletu a zaháním čas apojenim se světem. Vzhledem k tomu, že bankomat na letišti mi nebere mou mastercard a na visu se mi ještě nepřevedly peníze, jsem nucen ji koupit za dolary. Kurz jsem raději nepřepočítával, nicméně o jeho „výhodnosti“ jsem přesvědčen 😉

Když se ani kolem skoro po 7 hodinách, kolem 9 nic neděje a nikdo se ke mě nehlásí, začne mi to být divné. Vzhledem k absenci místní měny už nechci kupovst druhou simku za dolary, tak si půjčují mobil od místního secutitaka a volám na čísla, které jsem také pbdrzel v mailu. A co se nedozvím – odvoz jsem měl zařízený na 2:30 a když jsem se neukázal, řidič ve 4 ráno odjel!

Nakonec tedy přeci jen kupují svou simku a domlouvám se na novém odvozu. Takže teď tedy sedím v kavárně, koncne naježený a čekám. Uvidíme, co ještě dnešek prinese?!

Dojem 2 – Všichni se usmívají

A to nejenom na mě. A je to moc prijemene!

Dojem 3 – Není tu takové vedro, jak byste čekali.

Jasné, zima vypadá jinak. Ale tu vážně není takové vedro. Maxima tu bývají kolem 30-32 a momentálně máme pěkných 25. No jo, také se nacházíme v 1600 výškových metrech… Je tu ovšem ovšem ještě jeden zásadní rozdíl, vlhkost. Oproti extrémně vlhle JV Asii zde je naopak hodně sucho. Tím pádem dost prašno.

Nečekaně shledání

Nakonec mě vyzvedává jedna z hlavních představitelek místního IAESTE, prof. Wariari (příjmení jsem zapomněl). Shodou okolností jsem se s ní několikrát bavil na konferenci, která byla v lednu v Praze, takže jsme oba docela koukali, ani jeden z nás jsme nevěděli, že se tu potkáme 😃

Keňská výprava v lednu v Praze… / Delegation from Kenya in Prague during thé IAESTE Annual Conference held during January in Prague…

…adnesvKeni./…andtodayinKenya.

Dnes měla momentálně jako jediná k dispozici auto, vyzvedla mě nakonec na letišti ona. Nicméně vzhledem k tomu, že s tím nepočítala, vyrušilo jí to ze schůzky, kterou právě tou dobou měla a kam se musela ještě vrátit. Takže momentálně se nacházíme v nějakém křesťanském centru, jehož je členkou a zatímco ona dokončuje schůzku / pořadů, já tu mezitím odpočívám v příjemných zahradách.

Relax v zahradách. / Relax in thé christian church where my supervisor just has a meeting.

Cestování v Keni

Zatím minto tu v tomhle ohledu trochu připomíná něco mezi Kambodžou a Vietnamem. Divoké jako ve Vietnamu, jen místo skútrů používají auta. Ale zato ty jezdí všude. Často se vedle silnic nacházejí různé příkopy, ve kterých řidiči, kteří nechtějí stát v koloně, normálně projíždějí. Doprava je tu vážné hustá a na předpisy se moc nehraje. Bude to ještě legrace.

Všimněte si autobusů frčícího v příkopu.

Bydlení

Pobýváme v mrňavém přízemním domečku. Spolu s Němcem a Japoncem. Zatím máme každý svůj pokoj, ale budeme se muset sestehovat a uvolnit nějaké místo dalším stážistům, kteří dorazí. Místo je to… No asi nic pro slabé povahy. Úplně čisto tu není, no 😀

Pár obrázků z našeho ubytování. / Just a few pics from our accomodation facility.

Zítra to bude o kampusu a blízkém okolí. Napsal bych to už dnes, ale nedaří se mi nahrát fotky. O nějaké wifi si tu můžu nechat jen zdát 🙂

1 – pár slov před cestou

Právě sedím na letišti v Istáči. Mám na přestup asi 6 hodin, zatím ani nevím, k jakému Gatě mám vyrazit, tak si krátím chvíli psaním prvního příspěvku z cesty. Byl jsem vcelku zvědavý, jestli tu bude po nepovedem nedávném puči nějaká změna (vojáci se samopaly apod.) a jedinou ne úplně obvyklou věci se mi jeví vyvěšené Turecké vlajky skoro v každém obchodě.

Kam vlastně jedu?

Do Keni. Na dvouměsíční stáž na University of Agriculture and Technlogy. Těžko říct, co přesně tam budu dělat, v dokumentech stalo pouze „designing and building low-cost houses“, takže uvidíme, co tenhle slovní obrat znamená v Keni. Každopádně to zní jako zajímavé strávené léto.

Samozřejmě jen i práci stáž není, takže kromě ní bych také rád nějak cestoval. Zatím mám nezávazný plán objet na motorce Viktoriino jezero. Přes Ugandu, Rwandu a Tanzanii. Ale samozřejmě si uvědomuju, že to není jako vzít doma fichtl a dojet na Machač, takže mám nejprve v plánu co nejpodrobněji zjistit případná rizika apod. Takže se nechme překvapit, jak to celé dopadne. Každopádně o všem se zde dovíte 😉

Proč?

Protože mužů. Jakkoli to může znít arogantně tak si moc vážím, že žijeme ve světě, kde může mladý člověk s trochou nadšení vyrazit na druhou stranu planety, poznat tamní kulturu a lecčemu se přiučit. Zdaleka nejen pracovně, ale také lidsky. Cestování (prosím, neplést si s bezduchým „stand by režimem“, někde v hotelovém komplexu, jedno zdali u Lipna, nebo na Maledivách) člověka zkratka obohacuje.

Tohle je má třetí podobná zkušenost (14 Oslo, 15 Macao) a přestože to bylo vždy jen na pár měsíců, pokaždé jsem se vrátil jako jiný člověk. Od té doby se snažím o těchto příležitostech co nejvíce šířit povědomí a mám velkou radost, že se mi povedlo už několik lidí přesvědčit, aby taky někam vyrazili. Například kamarád Zbynda mi akorát před pár dny děkoval, že se díky mému neustálému vykládání o stáži podíval minulý rok do Ghany. Samozřejmě to nadšení nemám jen ze své hlavy a prvnímu vcestování předcházela spousta inspirace. Opět za všechny zmíním Vaška. Ten strávil několikaměsíční pracovní stáž v Panamě, na kterou navazoval roční Erasmus ve Španělsku, roční pracovní stáž v USA a po roční práci v Praze vyrazil na další téměř roční stáž v Brazílii, ze které se za pár dní /tydnu vrací.

Před cestou

Pokud jste četli předchozí blog z Asie, asi si pamatujete, že nemám rád plánování / zjišťování si informací předem. Mám rád překvapení a tím pádem mě úplně nebaví představa, že si kompletně nastuduji informace o místech, která chci navštívit a poté si jen „odškrtávám seznam“. Mimochodem na podobné téma měl nedávno pěkný příspěvek na Podcastu Travel Bible cestovatel, chodec a už takřka lidový vypravěč, Ladislav Zibura. Určitě doporučuji zaguglit 😉

Nicméně u Afriky to úplně tak jednoduché není, protože že třeba připravit se předem, zejména zjistit:

  • Zdravotní rizika,
  • Očkování,
  • Viza…

a poté tomu řádně přizpůsobit vybavení, například nezapomenout moskitieru (sakra, jak se to vlastně pise?! 😀 ) apod. I když to není tak kritické, jako minulý rok, kdy jsem před stáži ještě měsíc cestoval, opět cestují pouze s 40l batohem. Nějak už mě nbavi ta představa, že se musím starat o kufr / krosnu.

P-P-P-P-PARTY!

Ještě posílám pár fotek ze středeční rozlučkové party a čtvrteční „poslední večeře“ na Pink Paláce. Moc díky všem, kteří dorazili! Jste nejlepší! 😉

Farewell party on Wednesday and thé „Last Dinner“ ať thé PinkPalace on Thursday 😉

… Tak a další příspěvek bude už z Keni 😉