Asie – 27 – Taiwan – Někdy to zkrátka nejde

Hostel v Kaohsiung City.

Vlastně ani nevím, co si mám o dnešním dnů myslet. Opět nic nešlo podle planu…
„Cesta“
Psáno schválně v uvozovkách. Po neúspěších z předchozích dní ohledně výletu na kole se dnes probouzím a po šesté ráno vyrážím z Taitungu a pokračují jižním směrem, opět po silnici číslo 9. Nicméně se téměř přesně opakuje situace z předchozího dne a ihned po vyjetí z města se ze silnice stává takřka dálnice. Představa, že mě tohle čeká dalších 150km se mi ani trochu nelíbí. Otáčím tedy a s pocitem porážky opět směřují na vlak. Cestu mi ještě zpestřuje několik psů, kteří se za mnou se štěkotem rozbíhají, ale naštěstí je po chvíli přestávám zajímat a běží si opět po svých.
Tudy nejedu. / Really don’t want to také this road on thé bike fór thé next 150km.
Sedím tedy do vlaku a téměř okamžitě usínám. Po chvíli si ke mě přisedá Taiwanka, kterou okamžitě lituji, neb společnost má je tou dobou již dosti nevábná. Prostě smrdím, jako prase, no.

Pár fotek z vlaku. / Few pictures from thé train.

Po dojetí do Kaohsiungu pomalu bloumám městem a přicházím do hostelů. Je lehce po poledni a check in mají až pd čtyř. Vzhledem ale ke svému stavu se nechci potloukat městem a jediné, na co mám pomyšlení, je sprcha. Po několika minutách přichází další ubytovány a recepční se začíná smát na celé kolo. Shodou okolností se totiž jedná o druhého Čecha za 5 minut. Dáváme se tedy do řeči. Jedná se o studenta z Hradce Králové, který je momentálně v Taipei. Za několik dnů letí zpět do CR, tak se ještě vydal na výlet na jih. Vyzvednout nějaké věci a tak.
Je to vcelku nezvyk po téměř dvou měsících mluvit česky déle, než několik minut po Skypu. Ale je to fajn. V mezičase také na Facebook skupině prodávám kolo. Ozývá se mi 5 zájemců a od vystavení po předání celý proces trvá asi 45 minut. Slušný 🙂
Po ubytování se vydávám na procházku po okolní čtvrti, kde mimo jiné narazím na moc zamimavou stanici metra. Je prý dokonce na seznamu mezi nejkrásnějšími stanicemi na světě.
Pěkná je. / Nice metro station in thé Kaohsiung City.
A jsme opět na začátku.
CositedyotomhlevýletunakoleacelémTaiwanumyslím?
Je tu krásně. Prostředí, místa i lidé. Ani přehnaně servilní, ani příliš uzavření. Ani špína, ani sterilně čisto. Pěkná města, skvělá příroda ve vnitrozemí i krásné pláže má východě. Prostě takový zlatý střed.
Pokud bych se měl do Asie (z míst, která jsem doposud poznal) přestěhovat, volím asi Taiwan.
A ten nevydařený výlet na kole? Jak už jsem zmiňoval několikrát, cestují především za zkušenostmi.
A právě díky nezdarům mám možnost poznat sebe sama více, než když se všechno daří. Takže přestože mám rád výzvy a nesnáším porážky, jsem za tuto zkušenost řád.
A lkyz už nic jiného, alespoň mám poslechnuté všechno mluvené slovo, které jsem dosud sehnal od Karla Klostermanna 🙂

Asie – 26 – Taiwanem na kole (a taky trochu vlakem)

Sedím na vlakovém nádraží v Taitung City na Taiwanu a snažím se nějak zpracovat posledních 30 hodin. Unavenej, několikrát promocenej od deště a ještě víckrát od potu. Třetí noc za sebou bez postele. Ale i o tom je cestování, nebo alespoň v mém podání. Cílené posouvání své komfortní zóny a řešení nepředvídatelných situaci.
Před odletem
Pátek večer. Ostatní trejnici míří s několika místními studenty, kteří právě dnes odpromovali na večeři a následně na party. Letadlo na Taiwan letí po půlnoci, takže času mám dost. Ale představa večeře s dalšími 15 lidmi mě nějak neláká, takže s radostí přijímám pozvání od Cassie, Číňanky studující v Macau do města na večeři. Už jsme se dříve párkrát zapovídali a vždy na velmi zajímavé téma. Cína, Tibet, zvyky, kultura, George Orwell a podobná, vcelku hutná témata. A to mě baví. Takže vyrazíme přes celé Macao na (mimo jiné) již zmíněný salát s vařený i slepičími pařáty.
Kolem půlnoci se loučíme a jedu na letiště.
Zdravíme z Macaa. / Sending greetings from thé Macau.
Taipei

Přilétám ve 4 ráno a do devíti ulehám na místní lavičce. Hala je opět extra klimatizovaná, takže je mi i přes košili a mikinu pěkná kosa. Pitomci.

Po vyspání mířím do centra. Na dnešek mám domluvený nocleh u Couchsurfera Jerryho. Máme sraz po poledni, takže mi zbývá ještě pár hodin na průzkum. Jako správný absolvent FSv ČVUT mířím jako první k Taipei 101, jednomu z nejvyšších staveb světa (která je mimo jiné zajímavá tím, že má na vrcholu ohromné ocelové závaží, které v případě zemětřesení tyto otřesy vyrovnává. Naživo vypadá věž skvělé, mnohem sympatičtěji, než třeba již zmíněné Petronas Tower v Kuale Lumpur.
Vesina z vás už tuhle fotku zná z FB, ale lepší mám ve foťáku, tak ji dodám později.
Most of you know this picture from thé FB bůt thé better ones I háve in my camera so maybe láter.
Samotné město na mě působí velmi pozitivně (vůbec nejlépe z Asijských megapoli a skoro v mém žebříčku dostihuje Londýn, pro který mám slabost největší). Jerry mi vysvětluje, že Taiwan je takové „asijské německo“. Nejen, že jsou ekonomiky velmi propojené, ale thaiwanci samotní trochu němce připomínají. Pracovití, důslední a za všech okolností dodržující rád. Říká také, že to asi vychází z historie, protože Taiwan byl několik set let okupován a dost často se měnil okupant. Od Japonská, přes Činu, Koreu až po Nizozemce (myslím). Místní se s tím naučili žít a přizpůsobili se. I díky tomu je dnes Taiwan mixem různých kultur a kuchyni. Pokud sem pojedete na delší dobu, opravdu nečekejte, že tu zhubnete, spíše naopak.
Jerry se akorát před týdnem se vrátil že 4 měsíčního výletů po Evropě, takže vyměňujeme spoustu postřehů a zkušenosti a mezi tím dojíždíme k němu domů. Bydli s mamkou v lepší čtvrti v New Taipei. Soukromá ochranka v areálu, bazén, fitko a být 4+1. Vtipný kontrast, vzpomenu-li si na Hong Kong.
Kromě mě u je ještě francouz, který zná Jerryho taktéž přes Couchsurfing. Společně vyrazíme zpět do centra. Jerry nás bere na jídlo, neuvěřitelný dezert, na videohry. Prostě typicky Taiwan očima místního člověka.
Prima odpoledne plně místních zážitků.
Cool afternoon full of thé local experience.
Večermířímenaspecialitu,kterájetujednouročně.Tanečnívystoupenípodširýmnebem.Jeto…Zajímavý.Alepopravdějsemtomocnepochopil.Pokudjsteněkdyvidělivystoupenívýrazovéhotance,víte,očemmluvím.Každopádněcelésetoodehrávánaskvělémmístěnanáměstí,kdeje,díkydesítkámtisíclidívšudekolem,naprostonezaměnitelnáatmosféra!Hodnězajímavýmipřijdefakt,žeběhempředstavenívšichnilidésedípokojněnazemiapocelémnáměstíjsounataženékoberce,nakterésenesedá,alechodímezidavy.Aopravdutofunguje!
Zatím prázdno, ale za chvíli tu bude hlava na hlavě.
So far empty bůt in a while theře is crazy rush.
Moc videt neni, snad alespon nejakou predstavu mate.
Not much to see but better than nothing I guess.
Vecer se jeste schazime s Jerryho kamarady, Thaiwankou a dvema Nemci, kteri tu jsou na stazi. Jdeme na pivo a taky na dalsi totalne typickou vec – Stinky Tofu. Pravda, chut dochazi svemu nazvu a moc jsem si tedy nepochutnal. Rozhodne ale stoji za vyzkouseni!

Stinky tofu, jedna z veci, kterou rozhodne musite na Taiwanu vyzkouset.

Stinky tofu. Must have thing in Taiwan!
Kolo
Cestovani mam spojene hlavne se zazitky. Ty vsak nemusi byt dobre, hlavne, kdyz jsou silne.
Dalsi den (nedele) se tedy probouzim se vzpominkami na lonske leto, kdy jsem takto v puli Svedska koupil kolo a dojel ja nem do norskeho Osla. Zhruba s touhle optikou se spontanne rozhoduji dojet na jih, odkud mi to leti zpet do Macaa, na kole. Jerry slibuje pomoc a jdeme do obchodu pujcit kolo. Cestou me mimochodem zaujalo, ze pod spoustou ulic v Taipei se nachazi… Dalsi ulice, tentokrat pouze pro pesi. Zajimave.
Jedna z mnoha podzemnich ulic v Taipei.
One of the many iuderground streets in Taipei.
Nakonec se pujceni kola jevi jako dost nevyhodna nabidka, na 4 dny za 1300kc a jeste ho musim vratit na stejnem moste. Kaslu na pujceni a kolo tedy kupuji. Tedy… Kolo… Ehm… Nejlevnejsi, co tu maji, pekelnou skladacku. Ale za 1700kc, no nekupte to 🙂
Loucim se tedy s obema spolecniky a vyrazim!
Bylo to fajn, diky! / Nice to met you guys, thanks!

Moje super skladacka! / My awesome bike!

Muj plan je prejet hory a po vychodnim pobrezi dojet na jih. Nejakych 400km na 72 hodin. Zatim pln optimismu vyrazim smer na jihovychod. Prvni neprijemnost me prekvapuje hned vzapeti, zacina huste prset. Z puvodni prehanky se stava vytrvaly dest trvajici s prestavkami skoro celou noc. To tou dobou jeste vsak nevim a tim padem me to vubec netrapi. Ve prestavkach mezi destem posloucham mluvene slovo.
Trochu off-topic.
Pred nekolika tydny jsem kdesi, uz vsak po nekolikate, narazil na zminku o Karlu Klostermannovi, spisovateli z druhe poloviny 19. stoleti a pisicimu prevazne o Sumave. Stahl jsem tedy cele jeho dostupne dilo a posloucham jej. Trochu zvlastni pocit, poslouchat pribehy ze zamrzle Sumavy a u toho se v 35 stupnich potit jako vrata od chleva 🙂 Kazdopadne me to bavi a uz mam poslechutych mnoho povidek, jakozto i roman Ze sveta lesnich samot.

Dalsim faktem, jez me ne uplne prijemne prakvapuje je, ze kopecky ve vnitrozemi jsou ontrochu kopeckovatejsi, nez jsem si myslel. Nekolikahodinove stoupani neni zadnou vyjimkou. Alespon zde je se Sumavou stoprocentni podobnost.

No a poslednim prekvapenim je, ze jsem zapomnel, ze se zde brzy smraka a kolem 19. hodiny uz je tma, jako v pytli.
Diky vsem temto vlivum ujizdim misto puvodne planovanych 100 kilometru sotva polovinu a usazuji se v horskem sedle v altanku, kde travim noc na kamenne lavici, ktera je zoufale mi kratka, nejakeho toho psiho vyti a dost podivnych zvuku z dzungle, ktera je vsude kolem. Nebudu si hrat na hrdinu, parktat behem noci mam ze vsech tech zvuku vazne nahnano.
Ale ten vyhled rano!
Me taboriste s krasnym vyhledem.
My campground with the beautiful view.
Dobre rano preju! / I wish you good morning!
Pokracuji dal.

Nejake dalsi vyhledy. / Some other views.

Za obcasnych prehanek prijizdim k pobrezi. Prvnich asi 25 km mestem je fajn, hned vzapeti se ale situace zhorsuje a z idilicke silnicky podel pobrezi, se specialnim pruhem pro cyklisty, se stava velmi frekventovana silnice, ktera uz zase splha do kopce. Po asi 30km uz toho mam vazne dost. Takhle jsem si to tedy opravdu nepredstavoval! Unava, provoz, kamiony, do toho se uz opet zacina serit. Z planovanych 200 kilometru na den jsem tentokrat na nejakych 120.
Kaslu na to, popovezu se kus vlakem.

Nakonec se z „kusu“ stava asi 200km. Pred chvili jsem dorazil, tak si jdu opet ustlat na lavicce (dnes dokonce vystlana, jaky luxus!). Taky je fajn, ze jsme jsou hlavni vrata zamcena, takze prestoze jsem uprostred mesta, strach z okradeni nemam.

Dobrou noc! / Good night!
Radost ovsem netrva dlouho a uz ve 4 hodiny rano je hala opet plna lidi smerujicich za praci. Nakonec z toho. Oc pohodlna noc tedy nebyla. No nic, vyrazim dal.

Kult jmenem „sevnilevn“

I na Taiwan dorazila globalizace a maji tu sit vecerek 7-11 (neco jako Zabka v CR) a jsou doslova na kazdem kroku. Tady je ovsem tato sit dovedena takrka k dokonalosti. Vzdy tam sezenete jidlo (at uz sandwich, nebo parek a dalsi). Dobiji se tu metro card, da se zaplatit ucet za telefon, vytisknout, nebo okopirovat dokumenty, vyridit kupni smlouva na auto a dokonce i zaplatit dane. Tomu rikam efektivita! Navic casto jde o non-stop prodejnu, ktera ma WC, free wifi, posezeni a nabijecku na telefon. Taky vas nikdo nevyzene, kdyz tam v noci chcete preckat nekolik hodin. Pokazde, kdyz jsem tu online, je to prave odtud.
Proste raj (nejen) pro cestovatele.

Macao – 2 – Město

Právě sedím na letišti a za hodinu mi to letí na Taiwan. Ještě úplně nevím, contam budu dělat, protože jako obvykle nemám žádné přesné plány. Ale na zítra už mám domluvené přespání v Taipei přes Couchsurfing, tak to snad bude fajn. Po Taipei mám v plánu vydat se na jih, navštívit národní park, nebo dva a stavit se v jižním městě od K, odkud mi to letí zpět do Macaa.

Macao
Celé území je rozdělené na 3 části, Macao (severní poloostrov) Taipa a Coloane (ostrov) mezi Macaem a Taipou se nachází 4 asi dvoukilometrové mosty. Miochodem jedná se o území s nejvyšší hustotou zalidnění na světě. Nějakých 27 km čtverečních a asi 800 000 obyvatel (plus další desítky ticit v kasinech). Takže si asi umíte představit, že občas je tu celkem slušný provoz. Po celém území jezdí autobusy, takže doprava na univerzitu je vpohodě. Za rok-dva to bude ještě víc v pohodě, právě tu totiž staví nadzemku.
Během uplynulých dvou týdnů jsem viděl většinu z toho, co tu vidět lze:
– kasina (bude samostatný článek),
– památky,
– příroda,
– normální život.
Památky
Macao bývalo Portugalskou kolonií a tyto vlivy jsou pořád vidět na každém kroku. Nejen že jedním z úředních jazyků je stále Portugalština (přestože ji skoro nikdo z místních nevládne), v obchodech se dají ve větší míře sehnat Portugalské výrobky a jihoevropský vliv je znát i v architektuře. Po celém Macau jsou zbytky koloniální architektury (zbytky urbanistické struktury, náměstí, několik kostelů, uzoučké uličky s krásnými domy apod. .
St. Paul.
Nejznámější památka v Macau. / Thé most known sightseeing place in thé Macau.
Koloniální část s přímá parkem. Ideální pro milovník šachu.
Colonial part with thé nice park. Ideál fór thé chess lovers.
Většina rezidenčních částí městy ale vypadá takhle.
Usuall look of thé resicential párs of thé city.
V noci se Macao mění na cirkusové město.
During thé night he Macao is changing to thé circus.
Procházka po jižní částí – Coloane. V pozadí je vidět univerzitní kampus.
Walk on thé south part – Coloane. You cán see thé university campus.
Další výhled z Coloane. V pozadí tentokrát Cína.
Another picture from thé Coloane. This time wih China Mainland.
Chrám v Coloane. / Thé temple in Coloane.
Naše parta, toho času ještě poloviční, než dnes.
Our group this time just half than we are today.
Bonus
Mimochodem dnes jsem výrazně rozšířil hranici své komfortní zóny ohledně jídla. Po hromadách mořských plodů, kilech chilli a grilovaném sarančeti jsem myslel, že mě už noc nepřekvapí. Ale zeleninovej salát se slepičíma paratama mě vážně dostal. No jako… Bylo to… Zajímavý :))
Vegetable salad with the chicken feet. Interesting experience. 

Asie – 25 – Když jsou prachy až na prvním místě…

Jedu trajektem zpátky do Macaa a dělá se mi špatně. Ne z moře, vln, nebo jídla. Ale z toho, jak koukám na monitoru přede mnou na propagační videa o Macau. Zábava, kasina, nákupy. Fendi, Rolex, Gucci, D&G, Bang & Olufsen a desítky dalších značek. Všechny ty úžasný a dráhy věci pro lidi, kteří neví, co se životem. Pro lidi tak znuděně, že už je z jejich letargie dostanou nové a další hodinky, kabelka, lodičky, utracené peníze v kasinu nebo podobně píčoviny.

Jak že to bylo v Klubu rváčů? Chodíme do práce, kterou nesnášíme, abychom si mohli koupit věci, které nepotřebujeme a vyrovnali se tak lidem, kterými opovrhujeme? Tak nějak to bylo.
Víkend byl skvelej. Ale jen hlavně kvůli tomu, že jsem měl možnost nahlédnout pod slupku Hong kongského pozlátka a vidět normální život. MeiChi Hong Kong nemá ráda. A já se jí vůbec nedivím. Až získá nějaké zkušenosti chce do Evropy. A já se jí ani tentokrát nedivím. A znovu si (jako během tohohle asijského výletu už potolikáté) uvědomují, jak se doma máme skvělé. Jen to většinou nevidíme a nevážíme si toho.
A ještě víc jsem rád za to, že jsem na stáži právě v Macau, které spolu s Las Vegas na Dubaji považuji za tři nejšílenější místa, které jsem v životě navštívil. A myslím, že už to jen tak něco netroufne. Tolik kumulované zbytečnosti totiž asi nikde jinde nenajdete.
Ranní výhled z 29. podlaží. / Morning look from thé 29th floor.
Nějaké obrázky z cesty na trajekt. / sómě pictures from way to thé ferry terminál.
Tipnete si, co právě vidíte?
Guess what you are looking ať?
Nejsou to bezdomovci. Normální lidé, kteří tráví své nedělní odpoledne s přáteli. Rozloží si koberečky, někteří připraví zástěny, sednou si a povídají, obědvají, hrají karty, spi… A to vše přímo nad dálnicí.
These are not homelesses. Normál people who are spending their afternoon with friends. Prepare blanket, someone also thé walls, síť and chat, eat, play cards, sleep. And everything just above thé highway.

A po příjezdu do Macaa už na vás čekají naháněči ze všech kasin nabízející zdarma dopravu.

And after arrival to Macau people from all casinos are waiting fór you and offering you a free bus theře.
MeiChi nemá město řada právě kvůli tomu, že jsou zde pro místní peníze na prvním místě. U nás se o ně samozřejmě taky zajímáme a mluvíme o nich. Ale zde je to prý středobod veškerých rozhovoru. Ně rodina a přátelé, ale plat, nakupování, akcie, výhodné nabídky, burza. Každé děcko má iPhone a vrcholem blaha je nadupaná kára. Lidé pracují a pracuji a životy jim ubíhají a ubíhají.
Ano mají dle Světové banky (https://en.m.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_GDP_(PPP)_per_capita ) vyšší HDP na hlavu, než v USA (Macao je mimochodem dle WB na prvním místě). Ale za jakou cenu? Většina lidí žije v mikrobytech a s přáteli se schází na ulici. 7milionu lidí na místě, které přejedete z jednoho konce na druhý za dvě hodiny.
Opravdu je tohle místo, kde bych chtěl žít?
Ani náhodou.

Asie – 24 – Krásná sobota v HK

V baru se dvěma bezva bezva dívkami. Akorát si vypráví příběh, který už jsem slyšel, tak na chvíli přepnuly do Kantonstiny. Situace využívám a píší alespoň pár řádků.

Celý den utekl jako voda.
MeiChi šla i dnes do práce, tak už v 8:30, po noci, kterou trávím v místnosti s jejím tátou a bratrem vyrážíme do města. Ona na letiště, kde pracuje a já do centra. Náhodné vystupují z metra a procházím se. Po rezidenčních ctvrdich se 40 patrovými domy, v parku a nakonec opět přicházím do centra. Celou dobu poslouchám mluvené slovo, Vieweguv román, který je založený na skutečných faktech a odposleších z českého podsvětí, Mráz prochází z hradu. Mafiáni, kmotři, uplácení, kauzy. Nevím, na kolik se román zakládá na faktech, alw i kdyby tp byla jen polovina, je to smutné.
Každopádně zajímavé je to rozhodne.
Rezidenční cvrt. / Thé residential area.
Ještě jednou, tentokrát ve dne.

Once moře, this time during day.

Typická ulička v HK. / Typicall street in thé HK.
Po obědě mířím na smluvenou schůzku s MeiChi a její kamarádkou. MeiChi se nakonec zdržuje v práci, takže se nejprve potkávám pouze s kamarádkou. Sice jsem ji opět nikdy dřív neviděl, ale nevadí. Nákupní centeum je veliké, tak se scházíme na jednoznačném místě. Ne u kostela, ale pod jablkem.
Chrám konzumu. Co vám budu povídat, skoro jsem si Apple Watch taky odnesl. Odradilo mě jen to, že nejdou připojit k iPadu. Ale iPhone si kvůli nim vážně kupovat nebudu. Mimochodem vše je o cca 15% levnější, než v CR, tak pokud by chtěl někdo nějaké ovoce provézt do CR, dejte vědět. Klidně se před odletem stavím.
Thé temple of consume. What should I tell you, I almost took thé Apple Watch theře. I haven’t done it just because they are not connectable to my iPad. And iPhone I don’t need.
Hello world.
Procházíme se městem, povídáme a celkově čas moc příjemné utíká. Po čase se k nám pripokuje i MeiChi a míříme na večeři, do ulice s rybím trhem. V přilehlé budově se nachází několik restaurací. Večeře je opravdovým zážitkem. Jsem tu jediný běloch a všude kolem sami činaní. Kravál, sum, ruch…
Dáváme si polévku s rýží a mušle i, smaženou chobotnici a takové maličké chobotnicky na česneku. Všechno slvely až na to, že mušle a malé chobotnicky mám zpočátku trochu problém dát to pusy a zvykat. Nevypadá to úplně vábně a musím cpsinna to chvilku zvykat.
Skvělá večeře v restauraci. / Great dinner ať thé restaurant.
Povečeřimířímenapartyulici,kdetovypadápodobně,jakovThajsku,jenúžejidávámevjednomzmístníchbarudrinkajdemespát.
S děvčaty na party ulici. / With girls on thé party street.
JakjetedyHongKong?
Hlučný,přelidněný,veselý,multikulturní,skvělýpromilovníkyjídla.Bytzdepárdníturistoujeskvělý.Žítbychtipůalenechtěl.
Díky domácím jsem se dostal na jinak nepřístupná mista (zdaleka ne vsichni mluvi Anglicky), vyzkousel skvele mistni speciality a hlavne si uzasne pokecal.
Dle meho nazoru dojmy z cestovani vytvareji mnohem vice, nez mista, lide, se kterymi travite cas. A cas straveny v HK se tedy vazne povedl!

Asie – 23 – Hong Kong podruhé, tentokrát pořádně

Právě sedím v hongkongském bytě někde uprostřed sídliště. V 29. patře. Asi na 30 metrech čtverečních spolu s MeiChi, jejím bratrem a rodiči. Ale postupne…
On the road again
Spolu se všemi trejniky jsem se i já rozhodl tento víkend prozkoumat Hong Kong. Řadil tu tajfun a ještě včera nepluly lodě, tak jsme do poslední chvíle nevěděli, jestli sem budeme moci vůbec dorazit. Tím pádem nebylo nic připravené a promyšlené. Pro mě nic nového, ale ostatní to špatně snášeli. Začínal jsem cítit, že víkend nebude úplně podle mých představ a to se mi nelíbilo.
Poslední hřebíček tomu nasadili trejnici, když poslali odkaz na ubytování.
Hotel?
Tak urcite…
Nic pro mě.
Tři odpoledne a začínám řešit ubytování na večer.
Mám kontakty na dva místní lidi, třeba budou vědět o nějakém zajímavějším místě, říkám si.
První je týpek, který u nás v Praze spal přes Couchsurfing asi přede dvěma měsíci. Po chvíli zjišťují, že je pořád v Evropě a o ničem neví. A sakra.
Druhá je MeiChi, která také posílala žádost na nás být přes Couchsurfing, nicméně to bylo už v době, kdy jsem byl v Asii a tím pádem jsem ji nemohl ubytovat. Nicméně kontakty jsme si vyměnili. Chytře.
Nejprve se jí ptám na tipy kam zajít a jestli neví o nějakém levném hostelů. Koneckonců, s ní jsem se nikdy v životě neviděl, tak mi přijde ne úplně vhodně se hned ptát na přespání. Nicméně mi to sama nabízí a to se přece neodmítá! Sice s v malém bytě s celou její rodinou, ale to vůbec nevadí! Alespoň bude legrace!
Hong Kong
První dojem dobrej! S MeiChi se scházíme v centru, jdeme společně na večeři, poté procházíme kolem moře, navštěvujeme noční market a dáváme si typicky dezert. Celou dobu vyplňujeme zajímavou konverzaci a opět si připomínám, jak mě baví cestovat o samotě. Tolik lidí, zážitků a zkušeností prostě jinak nezískáte!
PředčasembylanasemestrvŘízeamárádaEvropu,kdebylaprávěměsícnavýletě.Akorátodpromovala,takževyužíváposlední“prázdniny“.VrátilasepředevčíremazatýdenletínadalšíměsícdoJihoafrickérepublikynanějakédobrovolnicképráce.Tomutedyříkámsprávnénačasování!
Thé hongkongese „Paris street“ (thé most expensive street in Prague).
MeiChi with thé Czech suvenir!
Amazing view to thé city center.
And once moře.
„Wars shouldn’t bé real only in MahJong.“ Oř somethig lile that. What a wonderful idea!
Typical evening in HK streets.

This time even with thé food! Great as usual.

And also thé dessert! Expecially thé grass jelly was a bit wierd. Bůt rest just amazing!

In front of thé flat. No more pictures from inside. It would bé unpropriet i guess.

Dnes trochu chudší. Pardon. Ale je tu 3/4 na 3 a mám dost.
Dobrou noc!

Macao – 1 – Kampus (a nějaká ta panda k tomu)

Sedím asi v té nejpodivnější zoo, jakou si dokážete představit. Hned vedle se nachází velmi frekventovaná silnice, za kterou se tyčí asi 35podlazni bytové domy. A uprostřed toho mumraje zoo. S pár pštrosy, pavilonem opic a s hlavní atrakcí – pandami.

Na ty pravé čekáme, protože jejich pavilón se otevírá v 10, což je ještě za několik minut.
Už jsem zde několik dní, tak je pomalu na čase popsat nějaké první dojmy, které ve mě Macao zanechává.
Kampus
Hodně vtipné místo. Když se podíváte na mapu, neuvidíte nic. Univerzita se totiž nachází na území Činy, (místní říkají China mainland). Kampus má University of Macau od Činy pronajaty. Kolem kampusu vodní příkop, takže se jedná o umělý ostrov, podél jehož části přiléhající k Čině se tyčí zeď a hlídkuje ostraha. Aby si nedejboze nějaký studentík nechtěl zaplavat a mrknout se přes hranice. Vtipné je, že na ostrov nevede most, ale podmořský tunel. Kampus je úplně nový, budovy stojí pouze několik let a odnucen je zde pouze jeden akademický rok. Ale i přesto je legrace pozorovat detaily budov, těšte se na stavařský speciál ke kterému už mám plno podkladu! 😉
Koukejte, neexistujeme. / Look we are not exist.
Patrik, místní Iaestak, jinak zaměstnanec pracující na zahraničních vztazích, mě velmi překvapil. Dle mailu jsem jej tipoval na odměřeného postaršího pána, ze kterého se však nakonec vyklubal 25lety týpek, který si perfektní angličtinou dělá legraci z univerzity „Hére you háve sómě materials about thé unoversity. Ok, propaganda part is ověř let’s move on.“, Macaa „We háve many casinos hére. If you are rich you cán help our economy and spend few milions in sómě of them. Bůt if you’re not rather not gamble too much.“ i Činy „OK, this is capitalist part (pointing in map ať thé Macau and campus), this is communist part (pointing to he mainland) and this is our Iron Curtain (pointing to thé water canal between).“
Kampus je asi pro 10 000 studentů plus učitele (často včetně celých rodin). Teď to tu je jako město duchů, protože undergradute studenti jsou na prázdninách. Zato postgraduate studenti skoro žádné prázdniny nemají a přes léto pěkně makají v laboratořích. Každopádně těchto studentů a vyučujících je zde málo, takže celý kampus je teď v podstatě takové město duchů. Je to celkem fajn nikde se nečeká.
Tak tohle je náš kampus. / So this is our campus.
Pár fotek z kampusu. / Few pictures from thé campus.
Místní knihovna. Není špatná, ale NTK je samozřejmě hezci…
Library. Not bad bůt our National Technical Librar is of course nicer…

… i když takovouhle výbavu tedy nemáme.

… even if we don’t hábe this kind of equipment.
Škoda, že Autodesk nevyvíjí Revit na iMac. S 27″ s Retinou se pracuje vážně hezky.
Shame that Autodesk is not developing Revit fór iMac. 27″ with Retina it was nice to work with.
Tohle mě pobavilo, držák na deštníky (lidí je totiž nosí nejen kvůli dešti, ale i kvůli slunci).
This is funny, thé umbrella holder (people are using them not only fór rain bůt also against sun).
Skvělájsouzdesportoviště.Posilovny,squash,badminton,3velkéhaly(basket,fotbal,volejbal…),venkovníbasket,tenis,lezeckástěna,sauna,tanečnísályaještějsemurčitěnaněcozapomněl.Všezdarma.Joaještěbazén,tenzdarmanení.Jeza5MOP=cca15kč.Nocovámbudupovídat,dásetotuvydržet:-)
Další výhoda, že tu je tak málo lidí, skoro pokaždé je většina volna. Musim se k necemu priznat, tohle se mi hodne libi!
Nejvetsi hala. / The biggest sport hall.
Krome toho se v kampusu nachazi doktor, bankomaty, nekolik restauraci a kantyn, kavarna, obchodni dum s potravinami a elektronikou (velkej negr), vecerky (malej negr). Proste skoro jako na Strahove 🙂 jen cisteji, ale zase prudi kvuli alkoholu. Coz je samo o sobe taky vtipne. Alkohol je tu vsude zakazany, ale v obchodaku i vecerce se da uplne bezne koupit (pivo, 640ml, 24 kc). Nevim, jak vam, ale me to prijde docela pokrytecke. Vsichni, ze se tu chlasta, ale nikde se to oficialne nesmi.
Obchodak. Taky vite, co maji prave ve sleve, co?!
The shopping mall. You also know what is in discount today right?

Do kampusu nevede most, ale 2 podmorske tunely. Tohle je ten pro pesi.

To the campus is no bridge just 2 undersea tunnels. This is tor the pedestrians.
No a tady mate tu pandu…
And there is the panda…
… a tady dokonce zivou! 🙂
… and here even alive one! 🙂

Tak ahoj a zase priste.

Asie – bonus 4 – Vybavení – seznam

Druhá část povídání o vybavení, které s sebou na výletě mám, opět doplněno o přibližnou cenu a zkušenosti s použitím dané věci. Pokud vás zajímá cokoliv dalšího, dejte vědět.
0 – iPad Míní (není na fotce)
(Dle verze, cca 8-18000, doporučuji verzi se SIMkou.)
Skvělýpomocníknacesty.Mapa(ioffline),foťák,tyinternety,komunikace,hudba…Takénaněmpíšucelýtentoblog.Asivássprávněnapadne,ženejvětšítrabljevýdrž.Amatepravdu.Tajecca10h,tzn.2-3dnyobčasnéhopoužíváníjsouvklidu(připsaníblogunabíjímradějikaždýden)vícvšakne.Dáseřešitexterníbaterií(pozor,musíbýtschopnadodat2A),kterájealetěžká,jakovlastníiPad.
1 – kompresní vak na oblečení
(P7K, 500)
Jednoznačně ano. Pomáhá udržovat pořádek v oblečení a zároveň díky kompresnímu zipu je oblečení skladnější. Košile, 4 trika, kalhoty, kraťasy, 4x ponožky, 3x trenýrky. S tímhle jsem vyrážel a vše se vešlo.
2 – mikina z Merino vlny
(RockPoint, 3000)
Malá, lehká, hřeje. Co víc napsat. Doporučuji verzi s kapucou. Ta se hodí v případě, že nemáte čepici, případně spíte-li někde ve dne. Nebo v případě, že někde klimatizuji jako blázni (což se děje skoro všude).
3 – notebook
14′ Lenovo T420. Těžký krám, díky kterému se sen o cestování do sedmi kilo stal pouhým snem (byl jsem nakonec na 13kg). Na druhou stranu i ten se (včetně zdroje a mobilní myšky) do batohu vesel, takže si nemůžu stěžovat.
4 – boty
(Vivobarefoot, nepamatuju si)
5 – aeropress, mlýnek na kávu
6 – vietnamská konvička na kávu
7 – „hardware balíček“
8 – taška na hygienu, šampon, gel na holení
(P7K, 500, 100, 130)
9 – rychleschnoucí ručník
10 – větrovka
(Vietnamské tržiště, 250)
11 – lékárnička
(Hudy, 400)
12 – zrcadlovka
13 – pláštěnka na batoh
(P7K, 450)
14 – antihmyzova vložka do spacáku
(P7K, 1300)
15 – denní batůžek
(P7K, 950)
16 – elektronická čtečka knih
17 – pohledy, zápisník
18 – láhev na vodu, vedle zámeček
(Zámeček P7K, 350)
20 – batoh Osprey Forefront 40
(P7K, 2700)
Co na fotce není
iPod Shuffle, mrňavý mp3 přehrávač, vydrží hrát asi 15 hodin. Ideální na přesuny, používal jsem jej hodně na Taiwanu na kole. V příběhu stáže jsem si opět zamiloval poslouchání mluveného slova a „přečetl“ tak celkem dost knížek.

Asie – bonus 3 – Vybavení – nejdůležitější věci

Pokud sledujete pravidelně blog, určitě jste na nějaké fotce viděli můj batoh. Jedná se o 40 litrový batoh, který se dá vsuce vzít jako příruční zavazadlo.

O cestování nalehko jsem přemýšlel od ledna, když jsem ještě neměl o žádné stáži ani potuchy. Jen jsem si říkal, že by to bylo fajn vyrazit někam na výlet pouze s malým batůžkem.
Celkem mě k tomuhle činu inspirovalo i několik blogů a také hodně obchod Pod7kilo (Praha, nebo pod7kilo.cz ), kde se na cestování na lehko přímo specializují a kromě obchodu tam ohledně tomto cestování naleznete i spoustu informací.
Nutno také dodat, že jsem sice solnoval limity svými rozměry, nikoli však váhou. Batoh měl cca 13kg. Pro holky už by to už asi bylo na celodenní nošení na hraně. Bylo to dané hlavně nutnosti mít s sebou notas, plus priśusenstvi k němu. Taky jsem tahnů ne úplně typické věci, například aeropress, mlýnek na kávu a balíček s kávou (bez kvalitní kávy ani ránu! 🙂 )
U každého předmětu také napíšu přibližnou cenu a místo, kde jsme danou věc koupil.
Všechny informace jsou pouze doporučení plynoucí z mé zkušenosti, takže jim pouze slepé nevěřte, ale primárně zapojte vlastní mozek 😉
Veškerá moje výbava na 3 měsíce (kromě věcí, které mám já sobě). Jo a ten gin jsem koupil až na letišti v Hong Kongu, ten se taky nepočítá.
All of my equipment fór 3 months (except sómě clothes I am wearing). And thé gin I bought ať thé Hong Kong airport so it doesn’t count.
Nejdůležitější výbava
Abyzcestovánínalehkonestaloutrpení,jepotřebamítněkolikzásadníchvěcí.Zbytekjsouvěcizbytné,kterévšakvýznamnězvýšíkomfortcestováníajejennavás,jakchcetecestupojmout.
Každopádně byste však neměli zapomenout minimálně na tyto klíčové věci.
Batoh (Osprey, 2800, P7K)
Nejdůležitější věc! Chcete-li cestovat nalehko, připravte se, že musíte být schopni s ti to zavazadlem vydržet celý den na zádech. A nechcete během té doby trpět, na tomhle určitě nešetřete.
Osobně používám již zmíněný Osprey Forefront 40l a přestože bych na něm několik věcí vyřešil jinak (kapsička na bederním popruhu, organizér v malé kapse na vrchu apod.), jedná se o výbornou volbu.
Všesedásepnoutpřezkamiuvnitř(jakovkufru)plusdalšímizvenku.
K batohu je i ramenní pas a traky a bederak se dají překryt další vrstvou látky, takže se z batohu dá udelyt taška. To se hodí hlavně do letadla, aypby se všude nepletly přezky. Také se na batoh dá připnout spousta drobnosti. Nezapomeňte doma tedy pár hliníkových karabinek. Stojí pár desítek korun (Hudy), neváží nic a na batoh se dík ním dá připnout spousta věcí. Boty, sušící se ručník apod.
Backpack. Thé only luggage I háve fór 3 months.
Obuv + kvalitní ponožky (Vivobarefoot, ponožky Smartwool, 400, Rockpoint)
Boty si zaslouží speciální článek.
Ponožky používám asi nejdražší, co jsem kdy měl. Smartwool z Merino vlny. Když jsem je platil, peněženka trpěla. Ale když jsem je nosil týden v kuse v tom vedru a prakticky non-stop a pořád si ke mě lidí v autobusů přisedali a následně neodsedali, říkal jsem si, že to za ty prachy stalo.
Mamcelkem4páry,dvojevysokéadvojenízké.Vzhledemkpočasíjsempoužívalažnaněkolikvýjimekpouzetynízkéabylotovpohodě.
Triko (Icebreaker, 1500, P7K)
Podobná situace. Platit 1500 za kus (mám 2) bylo peklo. Ale ta trika jsou to neuvěřitelná. I v tom hicu jsem jedno nosil třeba i 5 dnů v kuse, mezitím jsem ho několikrát propotil až na dřeň, následně vzal na další den jiné a po dnu „odpočinku“ bylo to první opět ready bez toho, aby se muselo z batohu vysekávat majzlíkem.
Moc parády s trikem nenaděláte, ale praktičnost je opravdu neskutečná! Nebudete litovat jediné koruny, kterou za trika dáte.
Rychleschnoucí ručník (SeaToSummit, kolem 600, ale už jej mám delší dobu, tak nevím přesně)
Přesně to, co očekáváte. Příjemný ručník, který rychle schne. Nic víc, nic min. Obzvlášť důležité v tropických oblastrch, protože kvůli vysoké vlhkosti vzduchu zde prádlo schne hodně pomalu.
Ok, tohle jsou naprosté nezbytností, bez kterých sice vyrazit můžete, ale určitě si cestu tolik neužijete.
Co bych příště udělal jinak?
V první řadě musím říct, že jsem sice během cesty zaznamenal pár drobností, které bych příště udělal jinak, ale zásadní nedostatky to nejsou.
– Méně ponožek. Nyní mám 5 párů (4x Smartwool, 2 nízké, 2 vysoké) a jedny „normální outdoorove“. Příště bych vzal pouze 4 páry Smartwool, 3 nízké a 1 vysoké.
– Otvírák na pivo / víno. I když tady je to sporadické. Je to samozřejmě komfortnější, na druhou stranu takhle alespoň mužů zamachrovat, když otevírám pivo pomocí zábradlí a nebo víno pomocí karabiny a jídelní hůlky. Je to tedy na vás 🙂
– Funkční trenýrky. Mám jedny (z celkových 4) a příště bych si vzal ještě minimálně jedny další. Když celý den choditeve vlhkém prostředí, vyžne se hodí. Věřte mi. Vím, o čem mluvím!
– Hodně bych také promyslel zrcadlovku. I když je velká a neskladná, fotky jsou zkrátka paradni… No dobře, asi bych ji vzal znovu.
Příště bude následovat kompletní seznam všech věcí a jejich krátké zhodnocení jejich užitečnosti.

Asie – 22 – Hong Kong a Macao

A je to, jsem v Macau.

Sedím na pokoji na koleji. Zatím sám, ale spolubydlící mi přijde každým dnem.

Cesta
Nic zvláštního. Jen mě docela (samozřejmě příjemné) překvapuje, že i na ani ne dvě hodiny dlouhém letu se podává jídlo. Salát s krevetami, těstoviny s mořskými plody a nějaký dezert. Pak si ale uvědomuju, že je to tím, že místo obvyklých 2000 za letenku, tahle stala skoro 3x tolik. No co se dá dělat, alespoň si k to u dávám sklenku vína.
Hong Kong. Chytám bus na trajekt. Cestou fotím, vypadá to tu docela zajímavé. Určitě se sem někdy během léta vrátím! 🙂
Mimochodem, cítím, že zažívám značný kulturní šok. Po všech těch krásných a přátelských zemích se vracím do reality mezi lidi nosiči masky a nevyjadřující emoce. Projevuje se to hned po vystoupení z letadla, kdy se na každého přátelský usmívám a odpovědí mi jsou pouze kamenné tváře bez výrazu. Připadám si úplně stejně, jako když jsem po pěti týdnech v USA přijel do Skandinávie. Byla to jako facka a trvalo mi tehdy skoro 2 týdny, než jsem si na to zvyknul.
Hong Kong, zatím jen z autobusu a trajektů.
Thé Hong Kong so far only from thé bus and ferry.
VMacaudávámnadoporučenímístníhoIAESTEaberutaxi.Dokoncemámkdispoziciičínskouverziinstrukcí,kterémámukázatřidiči.Přestosemistává,žeméprvnítaxikářvyhazujezauta.Vůbecnechápupročacítímsedostdivně,alecosedádelat..Druhýřidičužjeúplněvpohoděapřestožemocneví,kammájet,beremě.
Jedno z mnoha kasin v Macau. / Oné of thé many casios in Macau.
Kampus

Nakonec na první pokus trefujeme a přijíždíme do kampusu. Je to neuvěřitelné vtipné místo, takové město ve městě. Je to totiž na území pevninské Činy, takže kampus není přímo v Macau. Ale od Činy kampus dělí (pravděpodobně umělý) mořský kanál, takže se technicky vzato jedná o ostrov. Kolem dokola kampus obklopuje (směrem do Činy) několika metrová zeď, kterou hlídá ochranka.

A nejvtipnější je, že do kampusu nevede most, ale podmořský tunel! 😀
Registrují se na kolejí a jdu do pokoje. Ten je dost špinavý a je v něm hrozný bordel. Slečna z recepce tedy volá uklízečku a ta tu další 2 hodiy suruje. Je to fajn, alespoň vím, že to bude v pohodě. Mezitím jdu do na večeři a do obchodů. Je to pěkná otrava, nejsou tu ani peřiny, povlečení, prostě nic a všechno se musí koupit. Prostěradlo tedy kupuju, ale na zbytek kašlu. Po návratu je uklod neustále v plném proudu, tak si jdu oběhnout kamkolem dokola.
Poté se konečně ubytovávám a jdu pozdravit další trejniky. Bude nás tu celkem asi 20 a zatím dorazily holky z Polská a Rakouská.
A já jdu na skype call do práce 😉