Macau – 10 – Thank you for all

Article about experience I gained in Macau. And most of my memories is connected with people so this time in English only.

Sitting in a ferry to the Hong Kong and thinking about everything what has happened in last few months. So many memories. To the places I’ve visited. To the situations I had to deal with.
But the most important – all the amazing people I’ve had chance to meet.

Have to start a bit earlyier. I’ve made 6 years ago – join to the IAESTE. Thanks to this organization I started to have friends from abroad and realized how imprtantnit it is.
Organizination has been founded after the WWII in the 1948 with the main goal (which is now the same actual as before) – spreading the cultural understanding among the different countries and cultures.
And „thanks“ to the many circumstances which happened during last year I decided to go to the second trainieeship. As far as I could. I supposed it will be line between my study years and beginning of the real life.
 
So I decided Macau. Place that much differnt from our small country in the middle of Europe. I’ve been alwas fascinated by Asian culture so I couldn’t miss the opportunity to go there! And it was the secod best decision of my life. A month on way was just amazing. But even better it started to be in Macau. As I told yesterday at first I was quite dissapointed. Going to Macau and our group is full of Europian people? What kind pf experience this will be? Haha I couldn’t be wrong more 🙂 The mix of Asia and Europe was just… Amazing!
 
Even if I dissapeared many times I really enjoyed the time together with you. Almost every day some activity. Sport, dinner, sightseeing, beer or whatever! Interesting people who I had chance to spend time with.
Thank you for everything! Cooking, dinners, movie nights, sport, lunches, coffee times, talks, dinners, massage, travelling, good mood, passion and much more…
Never forget to you guys!
The big bird!
See yea guys!
 
We are going back home as a different people. Let’s spread our vision and passion as far as we can.

Macao – 9 – The Dark Side of the Macau

Mami a babí. Tohle raději nečtete. Stejně tak raději doporučuji vynechat všem ostatním citlivým duším.

.
.
Já vás varoval.
.
.
Narozeniny
Sobota. Celý večer začíná vcelku nevinné. Španěl Arturo slaví narozeniny, tak to je třeba řádně oslavit!
A tak jdeme s celou partou a bereme k sobě ještě 3 Rakušanky,kteréLukášpotkalnachodbě.
Začínáme v Japonské restauraci, kde po výborném sushi dáváme Arturovi dort. Je celý dojatý.
Na večeři v Japonské restauraci.
Dinner in thé Japanese restaurant.
Asi nejlepší sushi, které jsem tu mel.
Thé best sushi I had in Macau.
Arturo a jeho narozeninový dort.
Arturo and his birthday cake.
Byla to výzva, ale přece nebudu jist dort vidličkou.
It was challage bůt I didn’t want to eat cake with fork.

Po večeři směřujeme do Taipy. Trochu popít a předat Arturovi ještě pár dárků k narozeninám. Zamiloval si tu mango, takže skoro všechny drobné dárky se tohoto ovoce nějak týkají.

Party na ulici.
Street party.
Arturovy narozeniny. Mangový džus, jogurty, vodka a sušenky. A polštář. No jo, Španěl a jeho siesta.
Arturo’s birthday. Mango juice, jogurts, vodka and bisquits. And pillow. Well thé Spanish guy and his siesta.
Kdyby jste chtěli vědět, jak se píše mé jméno v Mandarínštině.
If you want know how is my name in Mandarín.
Cubic
Potémířímedoklubu.AtohnednejvětšímvcelémMacau.Ano,jetopřesnětomísto,kamjsemmělpředměsícemdorazitanepovedlose.
Nedá mi to a opět se musím zmínit plytkost toho všeho. Upřímně řečeno, klubovou kulturu jsem (stejně jako kasina) také nikdy moc nepochopil. Ještě docela přijatelné mi přijde, jít tam na chvíli s kamarády (i když i tak si s nimi raději povídám, což v klubu právě nejde). Ale co vůbec nedokážu pochopit je fakt, že spousta lidí chodí do klubu doslova jako na lov. Zkouknout obětí opačného (či stejného, každému jak libo) pohlaví a jít do akce. Zavrtět se, přitulit, pozvat na panáka a doufat, že vše zkonci v hotelovém pokoji.
Pokud se vám to zdá jako přitažené za vlasy, tak mi věřte, že ani trochu nepřeháním. Jasné, taky se rád kouknu na pěkně holky (a kdo mě zná, ví, že to dělám rád). Rozdíl je v tom, je mam jistou hranici, po jejíž překročení okamžitě ztrácím zájem. A je to přesně ve chvíli, kdy si říkám, že už si holka, dáma, slečna, či paní ve svém outfitu nemůže vážit sama sebe. A přesně takovýchto děvčat zde byla většina. Výstřihy tak hluboké, že vidíte piersing v pupíku. Šaty tak obtažené a krátké, že člověk vidí i to, co by snad ani nechtěl. Třeba kalhotky, které díky UV světlu mezi nohama doslova září na všechny strany. Že by pozvánka?
Podobně ustrojení lidé (nejen holky) jednou za čas tančí na pódiu. Když tam zrovna nemají co dělat, koukají do svého iPhonu. V jeden moment to je vážně vtipné, 6 polonahých holek na pódiu a všechny zaujaté svými telefony. Když se opět začíná hrát, začínají se znovu vrtět a po chvíli odcházejí. Evidentně řady, že to mají za sebou.
Inu, co by člověk neudělal pro peníze.
Na parketu není situace jiná. Nejvíc pozornosti kolem sebe mají lidé, kterým se na stole před nimi valí bedny s šampaňským. A že jich tu je. Většinou se jedná o partu chlápků (či floutku), kteří kolem sebe mají dav polonahých číňanek. A mezi jednotlivými podobnými partami zuřivě probíhá souboj eg, kdo bude mít kolem sebe více holek s kratšími sukněmi.
Mymezitímseskupinoupaříme.Hudbajevcelkudobrá,napódiujsou2DJove,kteřísvémuřemesluvážněrozumějí.Hrajítvrdoutanečníhudbu,nakterouseparádněpáří.Zvukisvětelnáshowjsouváznenaúrovniaještěvícjsemnasebenastvanej,žejsemnedorazilnadeadmau5e!
Najednou mě Ada chytá za ruku a táhne pryč. Cestou z parketu mi vysvětluje, že ji nějaká slečna tančící vedle ni!pozvala na panáka a nechce jít sama. Jdeme tedy spolu a seznamujeme se s párem Břitem a Ukrajinkou, kteří nám vysvětlují, že jsou ve městě noví a hledají nějaké nové kamarády. Tak nás zvou na drink. Přicházíme tedy k jejich stolu, kde leží (jak jinak), než šampaňské. Láhev dopíjíme a týpek mezitím objedbnava 3 další (jedna láhev za 2000 MOP=6000CZK). Necítíme se tu moc dobře, tak chceme odejít. Dostáváme ještě skleničku na cestu a jdeme zpet k nasi parte. Tak takhle se hledaji kamaradi a znamosti v Macau. Pres penize.
Jeste chvili parime, ale zacina minz toho vseho byt docela divne. Tehle zabave asi vubec nerozumim, tak jdu pryc. Mam opet svou vychazkovou naladu, tak se rozhoduji jit zpet do kampusu pesky (prijemna hodinka cesty).
Poradna party v Cubicu!
Party hard in Cubic!
Jojo, pekna show.
Well yes, such a great show.
Tak takhle si tu zijeme.
That is how we live here.
Celkovy dojem? Opravdu zajimava (a taky radne divna) zkusenost.
A co tedy ty holky?
Psano kolem 4. rano
Tvrdil jsem, ze narozdil od Las Vegas tu prostitutky nejsou tolik na ocich. Coz je pravda. Ale jen do te doby, pokud nejste samotny chlap, nebo pouze s kamarady. V tu chvili ne slapot vsude kolem tolik, ze je nestacite odhanet. Blondyny, brunety, asiatky, evropanky, zensky, chlapi. Jen si vybrat.
.
.
Tak schvalne, za kolik? Si tipnete.
.
.
Samozrejme zalezi na tom, jak dobre jste obleceni. Cena vzrusta umerne se znamosti znacek, ktere mate na sobe. Takze v mem pripade zacaly holky za 2000MOP, ale vzapeti snizily na 1000 (3000Kc).
Tohle nemam z encyklopedie, ani Googlu ale zkratka jsem se zeptal.
Puvodne jsem chtel celou vtipnou situaci vyfotit (pred City of Dreams jsem jich napocital 12), ale vzheldem k tomu, ze vsude kolem byla spousta pasaku a navic vse probiha s (minimalne) tichym souhlasem policie (nejblizsi prislusnik se nachazel ani ne 100m od slapot), radeji jsem nechtel provokovat a fotit zde se neodvazil.
A jaky je nejucinnejsi trik na jejich odehnani? Rict jim, ze bydlite na kolejich a spolubydla hrozne chrape. A nebo, ze bydlite tak daleko, ze by si behem cesty zlomila podpatek. Uplne me fascinovala „uprimnost“, s jakou nektera devcata sve remeslo provadela. Jakmile slysely nezajem, okamzite se otaceji a nez stacim vyslovit nekolik vysvetlujicich slov, stihnou oslovit nekolik dalsich lidi.
Tomu rikam efektivita.

Macao – 8 – Exkurze po kasinech

Poslední článek věnovaný kasinům. Tentokrát bez emočních výlevu, těch už bylo dost.

Nyní se zaměřím na fakta. A fotky.
Tentokrát se zaměřím pouze na kasina, která mě nějakým způsobem zaujala.
Galaxy
Hrad z pouště. Superkasino (tak jim říkám) věžového typu. Ohromná budova kasina obklopená kolem dokola obchodním domem s luxusní i značkami a vše doplněno věžemi s hotely (v tomto případě třemi). Nejvíce zaujme zlatá barva na fasádě, v noci doplněna o efektní osvětlení.
Galaxy,Pouštníhrad.Galaxy. Thé Dessert Castle.
Každékasínomávlastníautobusovénádraží,kamsevozílidépřímozletiště/trajektu/hraničníhopřechodu.Every Casino has a bus terminál where you cán bé taken from thé airport, ferry terminál oř thé boarders.
Nočníosvětlení.Tohlevypadácelkemmajestátně…Thé night lightning. This looks pretty majestically…
……
……
…alejednouzačasdostanekasinonový,cirkusovýrozměr.Názorsiudělejtesami…. bůt once in a while it has a new, circus dimension. Make your opinion.
Lobbyvjednomzhotelů.Lobby in oné of thé hotels.
Diamantvyjíždějícízezemě.Krátkáshowplnásvětelakýče.Diamant appearing drom thé floor. Short shop full of lights and junk (not súře about thé right translation of thé Czech word „kýč“).
Venetian / Cotai Centrál
Jednáseokombinacidvousuperkasin.Jižzmíněnéhověžovéhotypu(CotaiCentrálshotelySheratonaConrad),nakterépřesulici(čipoklimatizovanémmostě)navazujíBenátky,taktéžohromnábudova,jejížhotelyvšaktvoříjedinýmonoblok,půdorysnětvarupísmeneU.Právěvtétovariantědosahujejižněkolikrátzmiňovánapompéznostnaprostéhovrcholu.Představujisi,žepodobnézíralilidévestředověkunacírkevníkatedrály.
Stejné typy se staví hned vedle – Paris, Studio City a přes ulici Wynn Paláce.
Venetian s rozestavnou nadzemkou.Venetian with the constructed metro line.
„Náměstí sv. Marka“ ve stylu Macaa.“The St. Marks square“ in Macau style.
I Dóžecí palác tu mají.Also the Doge’s palace they have.
Jo, je to divný. Ale alespoň si nepřipadáte jako v cirkusu.OK it is wierd. But at least you are not as in the circus.
Zato když se vydáte dovnitř, tak uvidíte věci. Uličky v italském stylu, spolu s namalovaným nebem…But if you enter you see things there. Streets in the Italic style as wel as the paintes sky abouve you…
… jojo, byli jsme tu……yes we have been here…
… avšak největší „wow“ efekt vyvolá zaručeně kanál s gondolami. I tady mají namalované nebe a celé je to naprosto divné, umělé a nechutné…. but the biggest „wow“ effect you have definitely here at the canal Gondolas. Also here is paintes sky and it is so wierd, faked and discusting.
I tohle je kasino.Also this is casino.
The Great Hall.
Bellini klub se nachází přímo uprostřed kasina…Bellini Club in the middle of casino…
… s živou hudbou. Celkem fajn místo na party (pokud už jste nalití, protože nalejt se tady se hodně prodraží)…. with the life music. Pretty nice place for the partying (if you’re drunk a bit ‚cause otherwise it might be really expensife there).

Cotai Central.
Pohled na Cotai Central (uprostřed).View to the Cotai Central (in the middle).
Paříž se staví hned vedle…Paris is under construction right next to…
… včetně Eifellovky…. Eifell tower included.
Studio City otevírá za 2 měsíce!Studio City is opening in 2 months!
Wynn Palace je také tady!Wynn Palace is also here!
City of DreamsTohle si pusťte. Pochopíte proč. / Watch this. Understand why later.

Superkasino opet vezoveho typu, s hotely Crown (muj oblibeny, tady jsem stravil v lobby noc pote, co jsem se opil a nenasel cestu do klubu, vice v jednom z predchozich prispevku), Hard Rock Hotel (nejvetsi stylovka, vsude v interierech relikvie rockovych legend doplnene o paradni vyzdobu, napriklad plastika vedle eskalatoru vyvedena z nekolika tisic palicek na byci (jen by me zajimalo, jak se to cisti 😀 )) a Grand Hyatt.
Město snů. Den.City of Dreams. Day.
Noc.Night.
Narozdíl od Galaxy se mi osvětlní COD docela líbí.As oposite of the Galaxy I pretty like to COD style.
A ještě jednou.And one more time.
Vstup.Entrance.
Artefakty rockových legend jsou všude kolem!Rock legends artefacts everywhere!
Mé oblíbené umělecké dílo. z paliček od bubnů.My favourite art. From the drumsticks.
Hotelová lobby v Hard Rock Hotel. Tak proto ;-)Hotel lobby in the Hard Rock Hotel. This is the reason 😉
Tak tady jsem přesně takhle spal, když jsem netrefil na deadmau5e.So here I spent night when I wasn’t able to find a way to the deadmau5 concert.

http://jakubveselka.blogspot.com/2015/07/macao-4-jak-stravit-noc-zdarma-v-hotelu.html

Lisboa / Grand Lisboa

A jdeme do Macaa. Lisboa je jedno z prvnich kasin vubec. Vyvedeno v podobnem duchu, jako Circus Circus v Las Vegas. A opravdu jako cirkus vypada. Na tuto budovu navazuje Grand Lisboa, ktera pripomina palmu.
Celkový pohled na Macao směrem z Taipy.View to the Macao from Taipa.
Bank of China, Grand Lisboa, Lisboa a Wynn.
Lisboa.
Grand Lisboa. Den.Grand Lisboa. Day.
Noc.Night.
Bereš taxi, nebo Bentley?Are you taking taxi or Bentley?
Fronta lidí čekajících na možnost utratit své prachy.Queue of people waiting fot the chance to leave their money.
Jedna z mála fotek zevnitř kasína (focení není povoleno).One of the few pictures from the casino (taking pictures is not allowed).

Wynn

Nejvice luxusu na jednom miste. Vsechna kasina jsou zarizena draze, avsak tohle nade vsemi presto vynika. Pripadate si uvnitr jako na zamku.
Jako bych ten barák už někde viděl. Že by ve Vegas? :DWhere have seen this building? In Las Vegas? 😀
MGM Grand
Tri kvadry duznych barev poskladanych na sebe. Asi tak bych popsal budovu. Nachazi se naproti vyse zminenemu Wynnu a je bezmala stejne luxusni. Fotku z venku zatim nemam.
Emperor Palace
Z venku nic zajimaveho, avsak opravdu me zaujalo, ze se ve vstupni lobby nachazi sklenena podlaha, pod niz se vali zlate cihly a diamanty. A minimalne ty cihly vypadaji opravdove.
Prestoze jsem se hodne snazil, kasinovou kulturu jsem ani po mesici intenzivniho zkoumani nepochopil. Snad nekdy jindy.
No co, alespon mam nejaky ten suvenyr na pamatku.
Výsledek měsíčního prozkoumávání kasín.The result of exploring the casinos.

Macao – 7 – Na prahu zoufalství aneb po kasinech podruhé

Sedím u vody, koukám na Macao a opět přemýšlím. Jak jinak, než o kasinech.
Sitting next to thé sea, looking ať thé Macao and thinking again. About thé casinos of course.
Včera jsme s partou postávali a popíjeli s výhledem na City od Dreams a další kasina (fotka v předchozím příspěvku) a mě napadlo, že by bylo fajn sjet někdy večer z univerzity do centra s foťákem a pokusit se tu atmosféru nějak zachytit. Půjčil jsem si tedy od Cassie kolo, do uší naladil Kaiserem výborněnamluvenéhoŠvejka(nojo,citovatvšechnytyopilcemunvaznejde)avyrazilnavýlet.
Už jsem zmiňoval, že sbírám klubové karty z různých kasin. Navštívil jsem jich tu už asi většinu a viděl, že všechny jsou vlastně úplně stejně. Jasně, teď si říkáte, že je to přece jasné, všude jsou přece stejně stoly a hry. Myslím to ale trochu jinak. Všechna místa se snaží nějak zaujmout. A tak „útočí“ na nízké půdy. Pomocí opulentnosti a „wow“ efektu. A samozřejmě to funguje. Problém je v tom, že tyto paláce spotřeby jsou jen prázdné schránky. Bez tradice, historie. Místa, ke kterým nikdo nemá vztah.
Nejlépe to vystihuje projekt rybářské vesničky (Fisherman’s Wharf). Místo, kde se nacházejí dómy a místa z různých míst Evropy Ameriky a Asie. Výsledkem je kýčovitý hnus, kde vedle sebe máte římské koloseum, vedle kasino v newyorském stylu 20. let, na které navazuje další, tentokrát v byzantském hávu. Také odkaz na Českou republiku tu najdeme. Bohužel z míst nemám moc fotek. Když jsem se tam nacházel, bylo kolem druhé ráno a jednak celkem pršelo a také jsem byl už všemi těmi místy doslova znechucený, takže ani nálada fotit se nedostavila.
Milliony vyteklé do kanálu.
Česká stopa v Macau.
Thé Czech footprint in thé Macau.
[EDIT]
Tak jsem při druhé návštěvě několik fotek udělal.
Fisherman’s Wharf.
Prázdno. / Empty.

SandsCasino.

Taktéž skoro prázdné. / Also almost empty.
Zatím nejhorší zážitek mám z Imperiál Paláce. Až zde jsem si naplno uvědomil pomíjivost tohoto světa, plného neřestí a zbytečnosti. Už zvenku vypadalo místo poměrně zanedbané. Ale až uvnitř si teprve naplno uvědomují, jak je tohle místo už ztracené. Připomíná to město duchů. Skoro žádní návštěvníci a půlka stolu v kasinu zavřených. Vše zanedbané, špinavé, na lustrech leží vrstva prachu. Opět si uvědomují, jak je toto město pod svou bombastickou skořápkou vlastně neutěšené a prázdné.
Místo, které ještě před časem všechny imponovalo, město plné staroceckych bohů již nyní, po několika letech, už nikoho nezajímá.
Zatím nejděsivější zážitek z kasina.
Příště už to bude zase pozitivnější. Slibuju 🙂

Macao – 6 – Kolo štěstí se točí aneb kasina poprvé

Tenhle článek vzniká během celé stáže. Přemýšlím o něm opravdu často. Už už ho chci publikovat, když mě k tématu napadají další a další myslenky…

Pravá tvář Macaa jsou kasina. A je to… Hodně zajímavé.

Zbytečnost, zhýralost, gondola, luxus, dekadence. Falešné naděje, že jde nad kasinem vyhrát. Cirkus pro dospělé a také skvělá ukázka toho, jak jsme se jako lidstvo za ty tisíce let vůbec nezměnili. Pořád platí heslo vyřčené už za dob starého Říma „chléb a hry“. Volně přeloženo, ukaž lidem nějaké to pozlátko, pár blikajících žárovek a budou spokojeni. Z inteligentních lidí, kteří normálně rozhodují o chodu světa se mžikem stávají děti toužící vyhrát.
Jasně, je třeba si uvědomit, že jsou svéprávní a jednají zcela dobrovolně. Proti tomu nelze říct vůbec nic a rozhodne jim tuto zábavu nechci zakazovat, nebo jakkoliv odpírat. Jen mi to přijde tak nejak… Smutné.
Na každém kroku značky jako LV, Rolex, Prada. Člověk má až pocit, že není noc běžnějšího 🙂 Můžete si to představit asi jako Pařížskou v každém kasinu.
Během prvního výletů s Daném jsme navštívili Galaxy, Venetian, Cotai Centrál, City of Dreams, MGM Grand, Wynn, Grand Lisboa a Lisboa.
Miliony protekle před očima, pokerový turnaj, nachozených 22km…
Trocha teorie nikoho nezabije
Původní kasina vznikaly v Macau (poloostrov na severu území). Až došlo místo, takže se postupem času přesouvají do Cotai (uměle vybudované území mezi ostrovy Taipa a Coloane, které nyní tvoří jeden veliký ostrov). A právě zde se nacházejí nové obří kasina Galaxy, Venetian (ano, i Benátky tu mají), Cotai Centrál, City of Dreams a vznikají další: Studio City (reklamu dělají Brát Pitt, Robert DeNiro, Leonardo DiCaprio a ještě jeden týpek, kterého jsem nepoznal. To jen pro ilustraci, jak to tu chodí.) , Paris (ano i Eifellovka se staví, je legrace vidět pod ní bambusové lešení) a dalsi…

Dán právě dohrál pokerový turnaj. / Daniel just finished thé poker tournament.

Právě tato nová kasina v sobě jsou nejlepším vynálezem, jaký kdy kdo vymyslel. Minimálně tedy pro jejich majitele. Kombinují v sobě totiž také obchodní domy s luxusními značkami. Takže i když máte jednou z prdele kliku (tedy pardon, štěstí), ihned si uvědomíte, že ty nové Rolexky, nebo kabelku Prada přece VÁŽNĚ potřebujete! A všechny peníze tam obratem ruky stejně necháte. Jsou tu také divadla, kina a zábavní parky, díky kterým se sem dostanete skrz vaše ratolestí, které sem touží vyrazit a zároveň máte možnost se jich na pár hodin zbavit a vyrazit do kasina.
Takže kasino zkrátka vždycky vyhraje. A tady to plaxi dvojnásob.
Ne nadarmo se Macau přezdívá Las Vegas Ciny. avšak oproti Vegas tu je mnoho rozdílů:
– méně prostitutek (jasné, že tu jsou taky, jen je člověk nepotkává v takovém množství),
– méně „zábavy“ (žádná horská dráha uprostřed města, ani klimatizovaná ulice s lanovkou),
– žádné kostely (ve kterých se opili lidé nechávají oddávat),
– více „gamble“ (činaní milují hraní, takže dá místním kasinům menší prací z návštěvníků vytřískat prachy).
Celkově to tu působí klidněji a méně jako party město.
Právě sedíme s partou v parku s výhledem na noční kasina v Cotai. S tímhle výhledem.
City of Dreams, Cotai Centrál a Venetian.
Kasina jako taková nesnáším. Nebo přesněji řečeno, nechápu je. I tak mě ale nepřestávají fascinovat. Chodím do nich poměrně často a pokaždé přemýšlím.
.
Proc?
.
Proč to ti lidé dělají? Nevěřím, že jsou hloupí. Spíš mám teorii, že jsou pouze znudění svými životy a plní falešných naději, že peníze se dají vydělat snadněji, než prací. A nebo těch peněz mají tolik, že neví, co s nimi. Každopádně je to hodně zvláštní pocit vidět kolem sebe tisíce lidí a uvědomit si, že kolem vás právě lítají miliony. Paradox je, že většina hráčů nejsou bohatí lidé. Jsou úplně normální, jako vy, nebo já. Celý rok tvrdé dřou a své peníze potom vymění za trochu adrenalinu.
Co říci závěrem?
Jsemmocrád,žejsemsinastážvybralprávěMacao!Místotakneuvěřitelnéaplněkontrastu.Právědíkytomu(apopravděhlavnědíkykasinům)jsemmělšancisiopětuvědomit,vjakkrásnézemižijeme,jakvyspělouspolečnostmámeažebychommělibýtnavšechnopatřičněhrdí.
Tady mají pár paláců a blikajících baráků. A díky nim nejvyšší příjem na osobu na světě.
No a co?
Šťastnými je to ani v nejmenším nedělá.

Macao – 5 – IAESTE spirit!

Parta
Sešli jsme se tu hezky. Je nás tu asi 15 a zažíváme krásný čas. 6 Poláků, 2 Rakušani, 2 Cesi, Spanelak, Portugalec, Švýcar a několik Číňanů. Máme ve zvyku trávit večery společně. Ať už na squashi, badmintonu, voleyballu, basketballu, u večeře, u pivka, nebo jinak. Také se snažíme jednou za čas připravovat společné večeře pro ostatní, je to vždycky velká legrace.
Začátek července a první pionýři.
Beginning of thé July and thé fisprst pioneers.
Večeře v kasinu Grand Lisboa.
Diner in thé casino Grand Lisboa.
Návštěva veletrhu animovaných filmů.
Visiting exposition of thé cartoon movies.
Pěší výlet po Coloane zakončeny v rybí restauraci.
Walking around thé Coloane ended in thé fish restaurant.
Naše nově Kamarádky, 2 Číňanky a Taiwanka.
Our new friends, 2 Chinese and Taiwanese.
Ještě jeden důkaz, že svět je vyžne malý. V červnu v Praze, v červenci v Macau. Jasné, že jsem věděl, že studuje v Macau, ale pitkali jsme se tu úplně náhodou. Prostě vtipný 🙂
Once again oné proof hať world is really small. In June in Prague, in July in Macau. Of course I knew she studoes theře bůt we met theře completely randomly. Just LOL 🙂
První společné vaření.
Forst cooking together.
Tohle za chvíli budou skvělý bramboráky.
How should I translate it? Just making delicious potato pancakes 😀
Ke zdárnému večeru přispívá i polská Zubrovka.
Thé perfect mood is also thanks to thé Polish vodka.
Fotka s veceri / Dinner picture.
Pauza na kavu. / The coffee break.
Dan slavi narozeniny, zaslouzi si darek – podepsanou koupaci cepici.
Dan is celebrating birthday he deserves the gift – the sighned swim cap.
Ashley (Cinanka) a Ester (Taiwanka) odjizdeji domu, tak jsme pripravili rozluckovou veceri.
Ashley (Chinese) and Ester (Taiwanese) are leaving so we prepared the farewell dinner for them.
Dobrou noc! / Good night!

Par slov na zaver

Staz je zajimava, byt tam toho moc nedelam. Ne, ze bych nechtel, ale mame s kamaradkou z Polska za ukol fakt slozity veci, kterym ani jeden nerozumime a nas supervisor je extremne vytizenej, tak na nas nema moc cas. Ale i tak je to fajn, i obycejny obed s cinanama je super. Vazne me bavi si s nimi povidat, ptat se a objevovat, je to skvely. Doted jsem nad cinanama nikdy nepremyslel, bylo to pro me jen nejake neuverivtelne obrovske cislo. Ale ted uz je, myslim, dokazu vic vnimat, chapat a to me na tom bavi.
Mam pocit, ze prave na vlastni kuzi zazivam pravou podstatu IAESTE – zvysovani porozumeni mezi narody. A ted nemyslim jen asiaty, ale obecne. Prave v techto dnech, kdy je situace v mnoha zemich, vcetne Ceske republiky vypjatejsi a vypjatejsi, je vic a vic treba prave takovych organizaci, jako je IAESTE.
Jsem hrdy Cech, Evropan i Iaestak!

Asie 28 – Poprvé v životě nežádoucí

V trajektů z Hong Kongu zpět do Macaa.

Čínsky byrokratický aparát i tamní ambasáda i nadále vyhrávají jednu bitvu za druhou.
Hlava XXII
Sice jsem to tady původně nechtěl psát dřív, než vízum dostanu, ale šance se den ode dne snižují, takže jdu na to.
Když už do Činy, tak jsem ji chtěl vlakem celou projet a navštívit „střechu světa“, Himálaje a tam Lhasu, hlavní město Tibetu. Tak a tady začíná a končí všechny problémy z posledních tří týdnů.
Do Činy musí cizinec splnit následující pravidla:
A) Vyplnit čtyřstránkovou žádost, včetně podrobného itineráře trasy.
B) Prokázat zabookovane ubytování v průběhu celé trasy.
C) Prokázat zakoupené jízdenky na vlak.
D) Kopie pásu.
Navíc Tibet je extrémně politicky citlivé území, proto zde platí speciální pravidla:
1) Do Tibetu nemůže cizinec bez doprovodu. Musí být pod neustálým dohledem místního průvodce (za což si nechávají cestovní agentury tučně platit).
2) Je potřeba speciální povolení ke vstupu.
Největší problém je s tím, že se chci zpět vracet letecký, takže jsem poctivě vyplnil celou trasu a šel na to. Napoprvé mě vyhodili, protože nějaké dokumenty chyběly úplně.
Díky Číňankám Ashley a Cassie jsem dal všechny dokumenty dohromady a šel na ambasádu znovu
Vízum mi však nechtěli vydat ani napodruhé, tentokrát se jím nezdálo, že nemám povolení ke vstupu do Tibetu.
Nejprve s Cassie obvoláváme několik cestovních agentur a všude nám říkají, že je naopak nejprve potřeba vízum, na základě kterého se vystavuje povolení ke vstupu do Tibetu.
Ashley má kamaráda, který má kamaráda, který v takovéhle cestovní agentuře pracuje, takže jsem si říkal, že se to snad nějak zvládne a zařídí nejprve povolení i bez víza.
Hahaha…
Po týdnu z něj také vypadává, že to nejde a že je třeba mít nejprve vízum.
Jdu tedy znovu na ambasádu, tentokrát i s Ashley, aby v případě nutnosti přeložila, co bude třeba.
Znovu vyplňují celý formulář, aby bylo vše perfektní. Opět blekotá o to , že nejprve potřebuji povolení ke vstupu do Tibetu. Vysvětluji, že v cestovní agentuře je vše připravené a že čekají pouze na vízum, na základě kterého vystaví povolení k návštěvě Tibetu.
Úřednice odchází za nějakým vyšším soudruhem a když se vrací, tak vyřizuje, že konzul zvážil mou žádost a rozhodl se ji zamítnout. Mám to prý zkusit znovu v říjnu. Když se ptám na důvod, proč se takto rozhodl, nedostává se mi žádné odpovědi. Doslova ten rozhovor probíhal takhle:
„Thé officer consider your visa application and decided to reject it. Try it again in October.“
„OK and cán I know thé reason? Is theře somethig I cán do fór it? Something change in thé form fór instance?“
„No reason, he just said no. Not try it again.“
Nastvanej, ale to mi v téhle situaci moc nepomůže. Narychlo se tedy rozhodují a mířím na trajekt do Hong Kongu. Třeba tam budou milejsi. Přijíždím akorát o polední pauze, tak znovu vyplňují celou žádost (vyplňuje se tam země, ze které se o vízum žádá) a znovu čekám.
Na ambasádách se fotit nesmí, tak alespoň jedna fotka z Hong Kongu.
It is not allowed to také a picture from thé embassy so ať least oné picture from thé Hong Kong.
I tentokrát však bez úspěchu. Kromě toho, že nemám povolení do Tibetu se úředníci ještě nelíbí, že mám sice všechny hostel zamluvené, ale není u toho napsané mé jméno. Že to můžu zkusit donést, ale že ani potom nebude jisté, jestli mi vízum dají.
V té samé budově ve čtyřicáté patře sídlí vízová agentura, jdu tedy k nim vytisknout dokumenty. Zde se mi o jiné dovidamzajimavost, že Česká republika je na jakémsi blacklistu asi 12 zemí na světě a tím pádem například nelze připlatit za expresní vyřízení víza do druhého dne, ale trvá to čtyři dny. Že by právě tohle byl důvod zamítnutí mé žádosti v Macau….? Ve visa agentuře mi tedy radí vyplnit kompletně celou novou žádost a vymýšlet si náhodně cestu a zamluvit.
Po návratu do Macaa chci tedy sepsat kompletně novou žádost, ale Ashley volá kamarádům a i kdybych nakrásně vízum v pátek dostal, tak povolení do Tibetu musím mít nejpozději další pondělí v 10:00, protože bych nastupoval do vlaku ze Xi’anu. A to je nemožné, protože je třeba dostat 4 různá razítka a trvá to minimálně týden. Takže se Lhasou na příští týden se nezbývá, než rozloučit 🙁
Ještě přemýšlím, jestli si nemám o nějaký týden pobyt v Asii prodloužit. Nakonec to zavrhují a vrátím se v původně plánovaný čas. Přeci jen, i když mě Tibet už nějakých 10 let láká, jsou důležitější věci, než cestování.

Asie – 29 – Nakouknutí do velké Číny!

Fakt, že jo. Jsem v Čině! Zatím tedy jen na víkend, těsně za hranicemi s Macaem.

Ale i tak je to zážitek! Pravé si to frčíme vlakem dvoustovkou noční krajinou.

Víza
Do nejbližší provincie není vízum potřeba vůbec. Jakožto studenti University in Macau máme možnost zažádat o několikadenní povolení ke vstupu právě do této provincie. Toho všichni v naší skupince využíváme a jedeme na výlet! S námi ještě 2 Číňanky, kamarádky ze školy, Taiwanka a Číňan, kterého vidíme prvně v životě. Jmenuje se Lincoln a tak mu říkáme Mr. President.
Nicméně první problémy nastávají hned na hranicích a Gudi, Rakušanku do Činy vůbec nevpouštějí. Problém je v tom, že už má desetidenní vízum, které jí na tento vstup chtěli celnici použít. To ale ona nechtěla, protože jej chce využít v srpnu. To se zase nelíbilo celníkům, kteří se báli, že by tam zůstala. Neptejte se mě proč, vůbec jejich logiku nechápu.
Zuhai
Po přechodu hranic kupujeme lístky na vlak na zítra a jedeme na oběd. Jak se ukazuje, celý den se nese v duchu vůbec nejintenzivnějších kulinářských zážitků mého života. Na oběd jdeme do poměrně luxusní restaurace, kde pro 15 lidí objednáváme přes 30 chodu jídel. Jako ve správné čínské restaurací i tato má uprostřed stolu otáčecí desku, na kterou se podává jídlo a mi si dle libosti nabíráme, na co máme zrovna chuť. Chobotnice, a další malé potvory už mě nepřekvapují, ale taková krabi polévka s kusem krabího těla v ní, už ano. Opět slepičí pařát, tentokrát ještě doplněny holubem (kterého jsem tedy neochutnal, neb na mě nezbyl). A spousta další legrace k tomu.

Pořádný oběd v Čině. / Thé great lunch in China.

Pořádně nacpání se vydáváme ubytovat do hostelů. Navigace po městě není vůbec jednoduchá. Místní neumí číst v mapě a značení uklic také pokulhává. Nakonec místo po půlhodině (místo max 10 minut) nacházíme a jdeme dovnitř. Zážitek opět nevšední, protože hostel je vlastně třípatrový byt, ve kterém bydlí několik mladých lidí, kteří zbytek bytů pronajímají. Moc se tu ale nezdržujeme, protože spěcháme do půjčovny kol a na projížďku po pobřeží.
Náš hostel v Zhuhai. / Our hostel in Zhuhai.
Půjčujemectyrystyrkola(:-P)avydávámesenaprojížďkukolempobřeží.
A jeeedemeee. / Let’s goooo.
Uprostřed hluboké konverzace. / In thé middle of thé serious conversation.
Cesta veselá a po hodině dojíždíme k soše v moři. Cvakáme selficko a už už mažeme zpět, abychom stihli vrátit kola.

Trip on thé bikes.

Dalším bodem na programu je masáž. Tak je o dost jiná, než v Bangkoku, o to však intenzivnější. Jednak mě překvapuje, jak je místo luxusní a také samotná masáž je vtipná. Jedná se o lázně, kde se nejprveme sprchujeme (a že to po cyklovyletu bylo treba!), oblékáme sexy pyžama a jdeme na věc. Kromě mě je v místnosti Dán (cech) a Lukáš (rakušan). Přicházejí 3 křehké číňanky (no dobře, 2 křehké a třetí ne tak úplně). Těším se na hodinku odpočinku, ale už prvních několik sekund mě vyvádí z omylu, protože tady si určitě neodpočineme! Ve volných vteřinách, kdy mě zrovna žádná čase těla z masáže nebolu, přemýšlím tom, jestli má číňanka místo prstů kameny, nebo svěráky, protože sílu má neuvěřitelnou. Asi po deseti minutách to začíná být docela snesitelné. Nevím, jestli trosku ubrala na intenzitě, nebo jen nervová zakončení rezignovala na marný boj a zkratka přestala přenášet bolest do mozku, každopádně až na několik dalších bolestivých okamžiku proběhl zbytek masáže docela v pohodě. Později se dovídáme, že na některých nebožácích masérky klečely a ramena mašírovaly koleny. To prý teprve stálo za to.

Massage was… Realy intense experience! 😀

Po tomto zážitku vyrazíme, dosud čelí rozbolavěli, do restaurace na další specialitu – Hot Pot. Tentokrát se uprostřed stoli místo otáčecí desky nachází plynový vařič, na který se pokládá kotlík rozděleny na dvě části, každá s jinými ingrediencemi. Do těchto „polévek“ se vkládají různé přísady, které se po několika minutách varu vyndají, vymáchají v oleji a dalším koření (ochlazení a dochucení) a poté ji.
I toto byl neuvěřitelný zážitek. Během tří hodin jsme vyzkoušeli nejrůznější speciality, od klasického hovězího masa a slaniny, přes bambus, čínské knedlíčky, houby, až po prasečí tepny a žaludek. Jak říkám, opravdu zajímavá zkušenost.
Thé hot pot.
Naježeni a spokojení kupujeme ještě pár piv a jdeme na hostel hrát (nebezpečnou) chlastaci hru, King’s Cup a po druhé míříme do posteli.
Pred hrou. Po ni bychom uz nebyli fotky schopni 😀
Before the game. Afterwards ot would be impossible to take it again 😀
Guangjong (asi)
V nedeli vyrazime na hodinovou cestu vlakem do mesta, odkud pochazi jedna z Cinanek – Guangjong. Nejprve se prochazime kolem krasneho klastera a obdivujeme mistni zvyky, zpev a tancovani na ulici a mistni ovoce.
Typicky pohled z vlaku. / The typicall view from the train.
Pred branou. / In front of the gate.
Nejaka vez. / Some tower.
Dokonce i navsteva Tesca muze byt kulturnim zazitkem.
Even the visiting Tesco might be cultural experience.
Nasedame do vlaku a jedeme zpet. Jen me prekvapuje, ze i ve 23 hodin jsou hranice plne a tam i zpet prechazi hromady lidi.
To je pro dnesek vse 🙂

Macao – 4 – Jak strávit noc zdarma v ***** hotelu

Aneb jak jsem nedorazil na koncert deadmau5, na který jsem se 2 týdny těšil, jako malej kluk a jak mě honili v nemocnici.

MůjprvníkoncertsvětoznáméhoDJaještěktomuvnejvětšímklubuvMacau(Cubic,vkasinuCityofDreams)!Akce,nakterousečlověknemůženetěšit!
Všejenaplánovanédoposledníhodetailu.Ve21:30přistávámnaletištizvýletunaTaiwan,jedunakolej,dávámrychlousprchuaužužmažuzaostatnímitreniky,kteřízatímpopíjejínakoleji.
Začátek se vyvíjí dobře a nálada se brzy rozjíždí. Navíc přijel další Cech, kterého shodou okolností znám ze školy, takže začíná party hard! Ještě na pokoji mě baví Polák, který Plzeňákovi nabízí „skvělou vodku“. Aby tak ne, když byla vyrobena v Plzni 🙂
O půlnoci už chytáme bus do centra. Jak můžete vidět, toho času už ve slušné náladě.

Přesně s touhle fotkou však si však moje paměť odjíždí na dovolenou a další vzpomínka je tahle.

Přesně v 6:00 se probouzím v hotelovém lobby. Vůbec netuším, kde jsem a jen v duchu děkuji tomu dobrodinci, který přede mě postavil láhev s vodou! Později se ukazuje, že v tom samém hotelu hned vedle klubu. Hm, název City of Dreams vybrali dobre..
Takže co se dělo mezi tím? Přišli jsme do kasina, šli do klubu a já šel trochu napřed před ostatními, zmizel jim za rohem, za kterým byly 2 chodby a samozřejmě jsem omylem vybral tu špatnou. Ocitl jsem se tedy v lobby, kde jsem si před další cestou chtěl trochu odpočinout. No a protáhlo se to na skoro 6 hodin, takže jsem celý koncert prospal.
Aby toho nebylo málo, po jeho skončení mě ostatní trejnici šli hledat. Ptali se všude možně, až zaslechli, že nějaký evropan dostal do držky od ochranky. Samozřejmě mysleli, že jsem to já, tak se za mnou vydali do nemocnice. Když tam dorazili, zjistili, že to nějaký jiný ubožák. A já ti mezitím v klidu chrněl na gauči.
Škoda. Jak zážitků z koncertů, tak i 380MOP (cca 1100KC) za vstup.
Mimochodem, druhý Cech, Dan, do klubu sice dorazil, z celého deadmau5e si ale pamatuje jen, jak DJ odchází ze scény. To jsme se zase jednou predvedli…
Poučení na závěr? Nepodceňujte kombinaci tvrdého alkoholu, 35 teploty a 80% vlhkosti a únavy. Nemusí to dopadnout takhle veselé.

Macao – 3 – Slasti a strasti kazdodenního života

Do tohohle vlákna budu psát drobné postřehy, které denodenne zažívám. Postupně to bude přibývat.

Co za film?
Dlouho jsem přemýšlel, které české filmy bych pustil cizincům. Filmy, které by ukazovaly naši kulturu a zároveň byly pochopitelné. Přestože se uto zdá poměrně snadné, opak je pravdou. Nakonec jsem jich několik s anglickými titulky sehnal a jako první je pustil kamaradve z USA (která má české kořeny, tak se o naší kultuře chtěla dovědět víc).
Vybral jsem tyto: Samotáři (lehčí film na úvod), Pelíšky a Kolju. Všechny se Katy líbily, až na to, že nedokázala pochopit, proč se celý národ každý rok na Štědrý večer kouká na film, kde na sebe bez ustání všichni rvou?! Je to zvláštní, ale do té doby jsem si toho nikdy nevšiml. Ale něco na tom bude 🙂
Každopádně v Macau už jsem jeden promítací večer udělal a zatím z toho byl Kolja a Samotáři. O prvního filmu si holky poplakaly a u drheho se všichni opili. Takže myslím, že dobrý 🙂
Pelíšky jim asi tály pustím, ale jen užšímu okruhu zájemců. A ještě mě napadnul Spalovač mrtvol (o to aktuálnější zde, když je ve filmu tak důležitá kniha o Čině a Tibetu)…
Jsem zvědavý, co budou říkat 🙂
No a které filmy byste vybrali vy?