Ultimátní průvodce po Dubaji

Psáno na základě ročního pracovního pobytu doplněného o zkušenosti cca 60+ hostů, kteří se u mě v bytě během této doby bydleli. Snažil jsem se postihnout všechny důležité aspekty místního prostředí. Pokud máte na nějaké téma jiný názor, popřípadě myslíte, že něco chybí, dejte prosím vědět. Rád článek upravím na základě dalších zkušeností. Všechna místa zmíněná v článku můžete najít na Google mapě, které jsem pro tyto účely vytvořil.

Jestli o nějakém místě platí, že má tisíc podob, tak je to právě Dubaj. Na jednu stranu ohromná a pulsující megapole, která je připravená uspokojit veškeré lidské potřeby a prožitky, včetně těch šílených :)). Díky velice dobře dělanému marketingu (video 1, video 2, video3) se může zdát Dubaj jako dokonalé místo. Významně to pomohlo k tomu, že se z ní stala jedno z nejnavštěvovanějších destinací světě. Na stranu druhou je to však místo, ve kterém jsou lidé striktně rozdělováni podle původu a barvy kůže. Už jste asi viděli obrázky drahých aut a lvů jako domácích mazlíčků (varování, je to hnus). Udřené Indy s prázdnými výrazy ve tvářích už však na videu nebo v magazínu nenajdete. Nejsou totiž tak cool.

Jestliže v nějakém ohledu Dubaj exceluje, pak je to úroveň služeb. Místní obyvatelé (z nichž tvoří cca 90% cizinci) museli proto, aby tu mohli být, vynaložit velké úsilí. A tím pádem jsou za každou práci ohromně vděční. Všude tak narazíte na usměvavé lidi, kteří pro vás udělají, co jen budou moci. S tímto se také váže fakt, že celé Spojené arabské emiráty jsou velice bezpečná země. Jakýkoli prohřešek je zde totiž tvrdě trestán. Nemusíte se tedy bát o svou bezpečnost a to ani v noci (ani ženy). Dalším důsledkem téhož je i obrovská kulturní rozmanitost, kterou v Dubaji najdete. Nezřídka se stává, že jedete ve výtahu plném lidí a každý z nich je z jiného kouta světa. Tato specifika jsou velice návyková a dělají z Dubaje velice příjemné a přátelské město.

Základní praktické informace pro cestovatele, kteří jsou líní číst delší texty

  • Vízum – do Spojených Arabských Emirátů nepotřebujete vízum vyřizovat předem, dostanete jej na letišti a platí 90 dnů. Více info na MZV.
  • Příjezd – do Dubaje můžete třemi způsoby. a) Nejsnadněji letadlem. Dávejte pozor na to, že jsou zde 2 letiště – Dubai International Airport (DXB) a Al Maktúm International Airport (DWC), b) lodí (například z Íránu), případně c) po zemi z Ománu, nebo Saúdské Arábie (kam je ale velice komplikované dostat vízum).
  • Letenky – DXB: na terminál 3 létá z ČR Emirates (13000Kč), na dvojku létají  Fly Dubai a češký Travel Service (Smart Wings, nelétá přes léto) (obě možnosti kolem 8000Kč). Další levnější možnost, jak se sem dostat, je přes Kyjev s Ukranian Airlines (5500Kč), případně na DWC s Wizz Air z Katowic, nebo Bratislavy (4500Kč). Ceny berte orientačně za zpáteční cestu bez promo akcí.
  • Doprava z letištěDXB: Pozor na to, jsou zde 3 terminály. Na 1 a 3 jezdí metro, na dvojku ne (socka terminál, říkám mu stodola). Sem lze dojet busem, příp. dojít za půl hodinky, např. ze stanice Abu Hail (vyznačeno v mapě). Metro jezdí mezi 6:00 – 23:00 (pátek a sobota o hodinu déle). DWC: V podobném časovém rozmezí lze jet busem F55 (jezdí jednou za hodinu) na konečnou (Ibn Battuta), odkud můžete vzít metro. Po 23. hodině budete odkázání na taxi, jedna jízda z letiště (DXB i DWC) bude minimálně 100AED.
  • Týden – v  SAE je posunutý pracovní týden a začíná nedělí. Nejdůležitějším volným dnem v týdnu je pátek. Některé firmy (zpravidla kanceláře) mají volno i v sobotu, ale nezřídka se stává, že se pracuje sobota – čtvrtek. Ověřte si, že to nenaruší váš program, například některá  místa mají v pátek omezenou otevírací dobu.
  • Pravidla – přestože ostatní náboženství jsou zde široce respektovaná, hlavním náboženstvím je zde islám a tento fakt ovlivňuje řadu běžných denních situací. Nejsou například povolené projevy lásky na veřejnosti (držení se za ruce, líbání apod. – objímání taky?). Pokud se proviníte, budete na to slušně upozorněni.
  • Oblékání – oproti tomu oblékaní je zde na poměry arabských zemí poměrně benevolentní a problém nejsou ani krátké kraťasy, odhalená ramena nebo krátké šaty. Takže holky, nemějte strach. Jedině do starého města bych si vzal něco delšího. Vyhnete se tak nepříjemným pohledům. Praktické je také mít nějaký šátek nebo lehký svetr přes ramena, když se člověk pohybuje střídavě mezi klimatizovaným a venkovním prostorem.
  • Ramadán – všechna zmíněná pravidla a konvence, včetně mnohých dalších (například zákazu jídla a pití ve veřejných prostorech přes den), jsou přísněji kontrolovány během postního měsíce Ramadánu. Protože je tento svátek v našem kalendáři plovoucí a trvá takřka měsíc, doporučuji před příletem zjistit, kdy přesně bude.
  • Internet – v UAE platí poměrně velké restrikce ohledně internetu. Spousty služeb na které jste zvyklí, tu nebude fungovat a na některé weby se vůbec nedostanete. Jsou zde také zablokované hovory přes Messenger, Google Hangouts, WhatsApp apod. Od ledna se zakázal i Skype, ten ale naštěstí stále funguje. Řešením je použití VPN, které je ale taktéž oficiálně zakázané pod vysokými pokutami. Ve všech hotelech a na mnoha veřejných místech se bez problémů připojíte na WiFi (některá místa jsou vyznačená v mapě).
  • Zásuvky –  používají se zde britské, nicméně ve většině hotelů a hostelů jsou univerzální, do kterých bez problémů připojíte i evropskou verzi.
  • Alkohol – platí zde striktní zákaz pití na veřejnosti. Vůbec je to s alkoholem složité. Buď jej můžete dostat a) v restauraci, baru, nebo klubu (zpravidla náležící k luxusnímu hotelu). Ovšem s řádnou přirážkou, počítejte pivo / víno / koktejl od 50 AED (cca 300kč). TIP: Některá místa nabízejí happy hours, takže např. do osmi hodin lze pít za půlku a to už tolik nebolí :). b) další možností jsou tzv. liquer shopy, kde ale musíte mít licenci. A k té je potřeba vízum, pracovní smlouva, nájemní smlouva a speciální dopis od zaměstnavatele (haha). c) poslední (a nejlepší) možností je stavit se během letu v Duty Free (všechny terminály na DXB i DWC mají obchod i po příletu, takže se s tím nemusíte tahat v letadle). Limity jsou benevolentní: 4l alkoholu / vína, případně 24/48 (0,5/0,33l) piv, případně kombinace (například 1 víno + 1 lahev alkoholu + 12, 0,5l, nebo 24 0,33l piv).
  • Podnebí – přestože to víte, přeci jen to zopakuji: Dubaj leží v poušti. A to znamená jednu věc – nechcete tam být  v létě. Věřte mi 🙂 červen až srpen si tedy z plánů rovnou vyškrtněte. Přes den je kolem 50 stupňů Celsia (pocitově díky vlhkosti kolem 60°C) a venku se vydržet nedá. Přirovnávám pocit z této teploty k tomu, když si do obličeje otevřete rozehřátou troubu. Podobnou facku dostanete kdykoli vylezete ven. Po 30 minutách máte pocit, že se roztečete a opravdu to není příjemné. Zbytek roku je zde naopak mnohem lepší. Nejpříjemnější období je zima. Přes den 25-30°C a přes noc 10-20°C. Zkrátka ideální letní teplota.
  • Měřítko města – pokud znáte Dubaj pouze z televize a mapy, tak vězte, že vás ohromně překvapí svým měřítkem. Díky pravoúhlé síti ulic a hlavně ohromně vysokým domům, vypadá město mnohem menší, než jaké ve skutečnosti je. To, co se na obrázku jeví jako pěti minutová chůze, se v reálu může protáhnout klidně na hodinu.
  • Pohyb po městě – po Dubaji je pohyb po městě poměrně specifický. Je to město navržené pro auta a ne pro lidi (až na několik výjimek). Město je tak rozděleno mnoha dálnicemi a širokými silnicemi, takže pohyb pěšky, nebo na kole je hodně komplikovaný. Nejjednodušší se tak jeví použití taxi a MHD (metro, busy, lodě). Pokud jste minimálně 3 nebo nemáte čas, berte taxi. Je levnější než v ČR, avšak na druhou stranu jsou vzdálenosti mezi místy větší, takže průměrná jízda vyjde na 30-50AED. Oproti tomu se dá za 25AED koupit stříbrná metro karta, na které je nabito 19AED a ta lze poté libovolně dobíjet.
  • Metro – cesta metrem stojí 2.5-7.5AED v závislosti na tom, skrz kolik zón se projede. TIP – na jednom konci vagónu metra je tzv. Gold Class, kam můžete pouze se speciální kartou, na tuto část navazuje vagón určený pouze pro ženy a děti. Nejlepší je jít na opačný konec metra, kde se můžete kochat skvělým výhledem (metro zde nemá řidiče, takže vidíte ven).  TIP2: Ačkoliv je v metru Wi-Fi, jako turista se k ní bohužel nepřipojíte bez místní SIMky. TIP3: Na přestupní stanici Burj Juman se můžete nad eskalátory pokochat českou stopou: lustry, které zde dodala firma Lasvit.
  • Pohyb mimo město – pokud se chcete podívat mimo město, máte v zásadě několik možností a) cestovní agentury – drahé a nemáte volnost, b) veřejná doprava – na tu kvůli velkým vzdálenostem a její nízké spolehlivosti rovnou zapomeňte, c) půjčení auta – nejjednodušší, jen s tím musíte počítat dopředu a přivézt si sebou Mezinárodní ŘP. Auto se pak dá půjčit na každém rohu a jsou zde zastoupeny všechny mezinárodní společnosti. Půjčení na den začíná kolem 100AED a litr benzínu seženete kolem 2AED (12kč), což je velice příjemné 🙂 Oproti tomu případné placené parkování může vyjít klidně na 50AED za pár hodin, tak pozor na to.
  • Architektura – pokud vás toto zajímá, určitě nevynechte několikadílný seriál Gebrian vs., ve kterém se dovíte řadu informací o Dubaji nejen z pohledu architektury.
  • Nápisy na budovách – při projíždění Dubají vás dříve či později praští do očí neustálé nápisy na mrakodrapech. Zejména EMAAR a DAMAC. Jedná se o místní developery, kteří tyto budovy postavili.

Dubaj přestupní

V Dubaji se nachází třetí nejvytíženější letiště na světě, takže se jedná o jednu z nejčastějších přestupních destinací mezi tzv. západem a východem. Je tedy velká pravděpodobnost, že se zde při náhodných cestách vyskytnete. Pokud se tak stane, doporučuji si vyhradit minimálně den a Dubaj tak alespoň zrychleně vidět. Minimálně ten “wow efekt” stojí za to. Je jasné, že nejde vidět všechno, nicméně zde jsou 3 TOP místa, která jdou vcelku pohodlně navštívit za jeden den od rána do večera (popsány budou v další části). Doporučuji si pro tyto účely stáhnout offline mapu, abyste zamezili bloudění. Pokud naopak bloudíte rádi (a já se vám nedivím), všechna tři místa asi nestihnete.

  1. Staré město Deira včetně plavby loďkou (specifická atmosféra staré čtvrti s nezaměnitelnými trhy).
  2. Procházka po Dubai Marině  (hypermoderní obytná čtvrť s příjemnou pláží a jedním z mých nejoblíbenějších míst na kávu).
  3. Zastávka v Dubai Mallu spojená s procházkou k místní opeře kolem Burj Chalify (neuvěřitelné měřítko místních staveb, večer zde hraje každou půlhodinu fontána).

TIP: FlyDubai začala úzce spolupracovat s Emirates, takže je možné najít lety z Prahy na webu Emirates, ale operované Fly Dubai. Pokud pro ně nemáte zvláštní důvod (např. časový), raději se jim vyhněte. Lety s Fly Dubai jsou za stejnou cenu jednak výrazně méně komfortní a také budete muset řešit transfer z terminálu 2 na 3. Což vás bude stát min 2 hodiny + cca 5AED při procházce a použití metra, resp. 1 hodinu + 50AED při použití taxi. Pokud jste k tomuto transferu nuceni, nechte si na přestup minimálně 3 hodiny. Je možné, ze kvůli propojení aerolinek začnou jezdit mezi terminály Shuttle busy. Pokud by měl někdo aktuální info, dejte prosím vědět.

Pokud přes Dubaj přelétáte, můžete se těšit pouze na podobný výhled

Dubaj turistická

Město

Celá Dubaj je jedním slovem strhující. Ať je člověk z jakéhokoli oboru, musí smeknout před neuvěřitelným odhodláním a inženýrským umem firem a lidí z celého světa. Tolik spektakulárnosti na jednom místě, to se jen tak nevidí. Nejvyšší a největší spolu s neustálým posouváním limitů technických možností jsou místní mantry. Osobně díky tomu považuji Dubaj spolu s Las Vegas a Macaem za nejšílenější místa planety.

Na celém městě je zajímavý kontrast mezi starým a novým. Mezi tradičním a moderním. Tento fakt je zde cítit na každém kroku.

Typická kancelářská a obytná čtvrť (Barsha Heights)

Staré město Deira

Městské měřítko, neustálý ruch, spousta vůní a často až otravní obchodníci. Přesně tak vypadá stará čtvrť, ze které povstala celá Dubaj. Původně zde sídlila rybářská vesnice, která se po objevení ropy začala neuvěřitelným způsobem rozšiřovat. I dnes si však tato čtvrť zachovává jedinečnou atmosféru. Určitě si vyhraďte alespoň půl dne na důkladnou procházku křivolakými uličkami. Najdete zde také nejlepší příležitost na nákup suvenýrů, koření, pašmíny, tabák do vodní dýmky a spousta dalších věcí. Pozor si dejte však na cenu, místní nakupování je opravdu třeba brát jako hru a podle toho se chovat. Smlouvejte, divoce gestikulujte, dělejte drahoty a odcházejte… A hlavně se bavte. Těžko zde radit s nějakými pravidly, obecně však platí, že férová cena je kolem 50% ceny původní.

V Deiře nevynechte plavbu lodičkou přes záliv (1AED)

Pokud budete mít ve městě alespoň pár dní, rozhodně doporučuji navštívit minimálně muzeum ve staré pevnosti Al Fahdi, případně také Etihad Museum. Zde si navíc přijde na své i příznivec moderní architektury, jelikož samotná budova muzea je také velice působivá. Na těchto místech se dovíte o historii jak samotné Dubaje, tak i celých Spojených arabských emirátů.

Pevnost Al Fahidi z roku 1787 století, nyní sloužící jako muzeum (3AED)

Expo 2020

Pokud plánujete Dubaj navštívit výhledově, počítejte s tím, že za pár let se zde bude konat EXPO, které se ponese v klasickém dubajském duchu, což znamená “nej nej nej”. Buduje se zde úplně nová čtvrť uprostřed pouště, nová linka metra apod. Pokud vás podobné akce zajímají, určitě se sem za dva roky vydejte. Pokud vás naopak davy lidí a předražené možnosti ubytování odrazují, ale přesto chcete Dubaj navštívit, zkuste to zvládnout do té doby. Řada místních nahlas spekuluje o tom, že jakmile výstava proběhne, dubajská realitní bublina splaskne a z města se postupem času bude stávat pouze turistický skanzen. Nechme se překvapit.

TIP: Pokud budete mít půjčené auto a pojedete mimo Dubaj, například do Abu Dhabi, můžete to vzít kolem rozestavěného města. Pohled je to neuvěřitelný. Poušť, billboardy lákající na tuto světovou výstavu a desítky jeřábů (leden 2018).

Levné cestování?

Pokud cestujete s hodně nízkým rozpočtem, v Dubaji si to moc neužijete. Ubytování se zde dá sehnat celkem levně v hostelech (od 50AED), levné jídlo také seženete (nejčastěji u Indů, od 10AED). Na čem už ale neušetříte, je doprava. I pokud se budete spoléhat jen na MHD, za den projezdíte další desítky dirhamů denně (kvůli velkým vzdálenostem se jen na vlastní nohy opravdu spoléhat nelze). Navíc vás toto neustálé přemýšlení nad rozpočtem začne po pár dnech pěkně štvát. Abyste nemuseli počítat každý dirham, doporučuji si vyhradit rozpočet min 150AED na den (cca 1000Kč).

Pláže

Pokud se rádi koupete v moři, jste na správném místě. Dubaj je pro tyto hrátky jako stvořená. Tedy pokud nepřijedete v létě, to na pláži vydržíte sotva pár minut. Každopádně v Dubaji máte spoustu možností, od pláží “divokých”, na kterých nenajdete žádné zázemí (zato však desítky kempujících lidí z celého světa), až po pláže luxusní, ve kterých najdete převlékárny, toalety, sprchy (5AED) i možnost zapůjčení lehátek a slunečníků (kolem 50AED). Pokud půjdete od metra, nejdostupnější pláže jsou právě luxusní v Dubai Marině (The Beach, všimněte si nejvyššího ruského kola na světě, zatím se staví), případně pláž divoká Al Sufoh Beach ze zastávky Dubai Internet city. V ostatních případech počítejte minimálně s půl hodinovou procházkou (nebo s využitím taxi).

Pláž Al Sufoh, v pozadí s umělým ostrovem – Palmou

Tipy na procházky

V Dubaji se moc procházet nedá. Jediná trochu rozumná místa jsou a) v Marině, zejména zmíněný development The Beach, b) podobný development City Walk, c) místa kolem pláží Kite Beach. Pokud těchto míst navštívíte víc a budou vám připadat podobné, máte pravdu. Za všemi stojí stejný developer MERAAS.

Výhled na Marinu ze 37. patra

Dubai tourist map

Pěkným turistickým doplňkem je mapa Dubai Tourist Map, kterou za pár dirhamů koupíte v každém turistickém obchodě. Dost pomůže při orientaci ve městě.

Tohle se bude hodit 🙂

Turistické atrakce

Burj Chalifa –  bez pochyby hlavní symbol současné Dubaje. Jedná se o (zatím) nejvyšší budovu světa, která ční do výšky 828m. Vstupuje se do ní skrz Dubai Mall, což je největší obchodní centrum světa a zároveň také nejnavštěvovanější místo světa, které navíc obsahuje největší akvárium světa. Jako turista Burj Chalify můžete vystoupat do 124., resp. do 148. podlaží a to od 130, resp. od 370AED. Záleží jen na vás, jestli dáváte přednost davům nebo jisté exkluzivitě. To, že vás nahoru vyveze nejrychlejší výtah na světě, už vás asi nepřekvapí.

TIP: Během zimní sezóny doporučuji místo rezervovat předem, jinak se může stát, že se nahoru nedostanete okamžitě nebo vůbec ten den. Zajímavá může být také kombinace s návštěvou akvária, vstupenky potom vycházejí levněji.

Okolí Mallu doplňuje fontána, samozřejmě také největší na světě. Každý večer se zde několikrát odehrává “představení”. Většinou za moc nestojí, protože písničky jsou jakési arabské či indické odrhovačky. Můžete mít ale štěstí a narazit na opravdový klenot, například na Dvořákovu 9. symfonii, ta je opravdu moc pěkná 🙂 Při procházce kolem fontány se nezapomeňte zastavit u Dubajské Opery, která je sama o sobě moc zajímavá. Uvnitř ještě víc. Pokud podobným zážitkům holdujete, určitě naplánujte výlet s ohledem na divadelní sezónu.

TIP: Nejlepší výhled na fontánu není z chodníku kolem, nýbrž z balkonu u Apple Storu, který se nachází v Mallu o patro výše.

Pokud budete mít sílu, můžete v Mallu najít například kostru dinosaura, fontánu přes tři podlaží, zmíněné akvárium (část volně přístupná, část placená), ledovou plochu, kde si můžete zabruslit nebo zábavný park přes dvě patra.

Burj Chalifu zná každý, co takhle Dubai Opera, která stojí hned vedle?

Burj al Arab – plachetnice, další ze symbolů města a svého času také nejluxusnější hotel na světě. Dovnitř můžete například do kavárny. Kousek severně najdete také prima pláž, odkud si můžete s hotelem pořídit nezbytnou fotku na Instagram 🙂

Hotel Burj Al Arab z lodi

Atlantis – další hotel, tentokrát na samé špičce umělého ostrova, známé Palmy. Návštěva samotného hotelu zase tak moc zajímavá není, uvnitř na vás čekají pouze drahé restaurace, vcelku zajímavé akvárium (cca 100AED) a pokud máte děti, oceníte i aquapark (cca 300AED). Dá se sem dostat jednak speciální nadzemkou (monorail, jízda 20AED), nebo taxíkem (od metra cca 25AED). Hlavní důvod návštěvy je podle mě však samotný ostrov, protože se jedná o neuvěřitelné dílo. Dokud se zde člověk neobjeví, neumí si vůbec představit měřítko. Už kvůli tomu se vyplatí toto místo navštívit. (No jo, stavař se ve mně nezapře. )

Vedle hotelu Atlanis se staví nový – Royal Atlantis, který bude samozřejmě ještě mnohem větší

Dubai Frame – nová atrakce otevřená 1. ledna 2018, která symbolizuje zmiňované propojení staré Dubaje s novou. Jedná se opravdu o stavbu rámu, jež doslova rámuje výhled na město. V horní části zda najdete také vyhlídku na město.

Výlety mimo Dubaj

Pousť

Pokud chcete vyrazit mimo město, jako první se určitě zastavte v poušti, ta je doslova dechberoucí. Máte v zásadě možnost buď vyrazit s jakoukoli cestovní kanceláří (ceny od cca 50AED), případně na vlastní pěst. To ale doporučuji opravdu pouze zkušeným řidičům. Osobně jsem s cestovkou nikdy nebyl, nerad se účastním podobných skupinových akcí. Ale představu, co vás čeká, si můžete udělat zde. Za zajímavý kompromis považuji jízdu na čtyřkolkách, kde s průvodcem vyrazíte na hodinu do pouště (200-500 AED, dle typu čtyřkolky, dá se vždy ukecat min 50AED sleva). Garantuji vám, že takovýto hodinový výlet bude zážitek, na který jen tak nezapomenete. Ověřeno na více než 10 lidech, včetně mojí mamky 🙂 Další, avšak už o dost nákladnější možností, je využití agentury, ve které vás pustí i za volant. To už ale stojí kolem 1500AED.

Poušť je naprosto neuvěřitelná…

… a nejlepší výhled je zpoza řidítek čtyřkolky

Emirates National Auto Museum

Pokud ve vás dřímá malý kluk, který má rád autíčka, stavte se v muzeu. Na webu se bohužel nedočtete nic kloudného, avšak čeká tam na vás osobní sbírka automobilů jednoho z místních šejků. Otevřeno mají So-Čt, 10-17hod, 50AED. Pro nalákání budiž poslouží toto video, na jehož konci naleznete právě exponáty z muzea.

Návštěva muzea je zážitek

Abu Dhabi

Další z míst, které stojí za návštěvu. Samotné město nenabízí nic speciálního a není ani moc zajímavé. Rozhodně však doporučuji navštívit Velkou mešitu (Sheikh Khalifa Grand Mosque), která je nejpůsobivější během západu slunce (vstup zdarma). Za návštěvu také rozhodně stojí nově otevřené Museum Louvre Abu Dhabi (60, resp. 30AED do 23 let), které nabízí jednak zajímavou výstavu uměleckých děl napříč historií lidstva a také samotná budova je rozhodně jedním z klenotů současné architektury (narozdíl od většiny skleněných věžáku v Abu Dhabi i v Dubaji, které jsou vesměs odporné).

Pokud holdujete koupání, stavte se na jedné z nejkrásnějších pláží v UAE – Saadiyat (25AED). Pokud s sebou máte děti, ty určitě ocení návštěvu zábavního parku Ferrari World (300, resp. 200AED pro děti). Atrakce, horské dráhy i celý komplex inspirován slavnou značkou sportovních aut.

Velká mešita je dechberoucí, obzvlášť při západu slunce

Nově otevřené muzeum Louvre

Dubaj pro život

Tato část se od předchozích velice liší. Jakmile začnete zabředávat pod povrch, mnohé vás překvapí. Rada na úvod: Nečekejte, že v Dubaji naleznete ráj na zemi nebo že zde zbohatnete. Spíš to zde berte jako cennou zkušenost do dalšího života.

Doklady

V první řadě si budete muset pořídit vízum, na základě kterého dostanete místní občanský průkaz (Emirates ID). Pokud jste sem byli vysláni firmou, vyřídí vše za vás, ale počítejte s tím, že celý proces zabere několik týdnů. Dá se zařídit i tzv. freelance vízum, ale je to mnohem komplikovanější proces. Bez tohoto dokladu nejste schopní udělat téměř nic (bydlení, banka apod.). Pokud máte rodinu není problém zařídit víza i pro ně.

Další rozdíl oproti turistické návštěvě je, že zde již nemůžete používat mezinárodní řidičský průkaz a musíte si pořídit místní. Bohužel, Česká republika je jedna z mála evropských zemí, která nemá se SAE uzavřenou dohodu o uznávání našich průkazů (seznam zemí k nalezení zde), takže musíte znovu do autoškoly, což je opravdu otravné. Ptal jsem se na to na ambasádě ČR, kde mi řekli, že je to proto, že ČR nechce u nás uznávat ŘP lidem z arabských zemí, takže ani druhá strana k nám není vstřícná. V autoškole máte dvě možnosti: buď kurz děláte na autě s automatickou převodovkou nebo s manuální. Rozdíl je v tom, že s manuální můžete poté řídit auta s automatickou převodovkou, nikoliv však naopak. Každopádně se připravte na několik týdnů trvající otravný proces sestávající z absolvování přednášek, testu z teorie, jízd, testu z parkování, testu z jízd a ostré zkoušky. Není to ani levná záležitost, počítejte s cca 4000AED (25000kč).

Bydlení

Jak již bylo zmíněno, bez ID jste odkázaní na spaní v hotelu (drahé), případně na služby typu Airbnb. Pokud zde hledáte bydlení, počítejte s tím, že nemovitosti jsou velice nákladné, řádově desítky tisíc korun měsíčně (například můj byt 2KK v části Barsha Heights v cca 15 let starém době stojí cca 45000Kč). Dalším specifikem je, že se většinou uzavírá smlouva na dobu určitou a platí se na několik splátek, zpravidla 2-4 šeky ročně a podle počtu splátek se potom liší i cena na rok. Například 70 000AED ročně při dvou splátkách 75 000AED ročně při čtyřech. Každopádně je potřeba mít připravenou hotovost na min 3 měsíce dopředu.

Práce

Jak již bylo zmíněno, SAE je země s mixem lidí z celého světa. Pokud zde však pracujete, zjistíte, že celá společnost je velice vertikálně rozdělená. Asi nikoho nepřekvapí, že nejvyšší příčku v hierarchii zaujímají místní občané. Vzhledem k tomu, že ze zákona minimálně 51% společností musí vlastnit občan, nemají rozhodně nouzi o prostředky. Výjimka platí pro tzv. Free Zóny, ve kterých toto pravidlo sice neplatí a i založení společnosti je jednodušší, avšak jsou tam jistá omezení jako s kým tato společnost může obchodovat. Další vrstvu zpravidla vyššího a středního managementu tvoří běloši. Tato vrstva je ještě rozdělená na lidi z USA/UK, západní Evropu, východní Evropu a Balkán. Nižší management a služby tvoří většinou Filipínci a Indové (tyto skupiny tvoří v SAE dvě největší komunity). Nejnižší postavení potom zaujímají Afričané, Indové, Pakistánci apod. Tito lidé dřou opravdu bídu s nouzí a žijí často ve velmi náročných podmínkách. Vůbec mi nepřijde přehnaný výraz otroci. Je smutným paradoxem, že právě tito lidé, kteří si za měsíc vydělají 6-10 000Kč, zde staví všechny ty největší atrakce.

Mohlo by se zdát, že jde o rasismus v čisté formě. A do jisté míry tomu opravdu tak je. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že v SAE jsou všichni kvůli penězům (někteří, mezi které se počítám, i kvůli zkušenostem). No a aby jste přesvědčili člověka zhýčkaného komfortním životem v USA nebo v západní Evropě, musíte mu zkrátka nabídnout víc, než například Pakistánci, který je rád, že i z toho mála, co má v SAE, může v klidu živit celou rodinu doma.

Porozumění

Pokud budete chtít porozumět místní kultuře a jejím zvykům, doporučuji nahlédnout do těchto knih:

Hillebrandová, Carole: Islám, Historie, současnost a perspektivy, Paseka 2017

Wiliams, Jeremy: Don`t they know it`s Friday? A Cross-cultural guide for business and life in Gulf, Motivate Publishing, Third Edition 2017

První zmíněná publikace pomůže nahlédnout pod povrch muslimského náboženství a díky tomu budete schopní porozumět mnoha aspektům místního života a je pak vyloženě praktickým průvodcem chováním, etiketou a zvyky, které je vhodné (někdy nutné) uplatňovat v obchodě i jakémkoli jiném jednání.

Kniha UAE off-road: Pokud byste se rádi vydali na výlet mimo města, doporučuji tuto knihu, ve které je vyčerpávajícím způsobem popsáno mnoho tipů. Perfektně zpracovaně včetně zajímavostí a GPS souřadnic. Jedinou nevýhodou je fakt, že jak se silniční síť ohromně rychle rozšiřuje, budou mapy brzy né zcela aktuální. Pro navigaci doporučuji spolehnout se pouze na online nebo čerstvě aktualizované mapy. Koupíte v Dubaji v každém knihkupectví nebo supermarketu.

Celkově počítejte s tím, že rozjezd života v Dubaji vyjde na několik set tisíc korun. Pokud vás sem vyšle zaměstnavatel, vás to bude stát “pouze” spoustu nervů při vyřizování všeho podstatného. A později také dřiny, abyste si tuto jeho investici odpracovali 🙂

Pokud budete mít ohledně Dubaje jakýkoliv dotaz, dejte vědět.

Láska, sex a trocha filozofie k tomu

Směšné lásky – Milan Kundera

Kniha o slastech a strastech milostného života za dob socialismu, psaná s typickým Kunderovým nadhledem a vtipem. Svádění, často okořeněné alkoholem a nezvyklými situacemi a zápletkami. Ze života různých sociálních vrstev a popisující milostné úspěchy i prohry. Tato kniha o nás, Češích a našem milostném životě říká víc, než jsme si ochotni připustit. Dalším důležitým motivem několika povídek je i nevěra. K tomuto tématu se autor opakovaně vrací a nejpodrobněji jej rozebírá až na samotnou podstatu v asi nejznámější knize Nesnesitelná lehkost bytí.

Dlouho jsem přemýšlel o formě, kterou pro tuto povídkovou knihu zvolit. Ve které se ve stručnosti pokusím čtenáře k četbě povzbudit. Stojí to za to.

Nikdo se nebude smát

Intelektuální prostředí vysokoškolského pedagoga přednášejícího o dějinách umění připomíná další autorovo dílo – Žert. Příběh o tom, jak se může neuvážlivost, tentokrát místo vtipu ve formě lži, člověku zle vymstít.

Zlaté jablko věčné touhy

Překrásná metafora o podstatě lidství. Konkrétně o tom, že se každý žene za svým snem. Někdo za penězi, jiný za počtem procestovaných zemí, další za poznáním. A pro někoho je hnacím motorem života počet sexuálních partnerek…

Falešný autostop

Jak se může nevinná zábava velice rychle zvrhnout ve zcela nečekaný a nešťastný závěr? Například když se hra na role sloužící k ukrácení času v autě promění v erotické drama končící znásilněním.

Symposion

Vztahy mezi lékaří bývají často složité, o čemž svědčí velké množství seriálové tvorby právě z nemocničního prostředí. Pokud do vztahu, ve kterém ona chce jeho, ale on chce všechny ostatní (“je jako sprt: bere všechno”), kromě ní, přidáme větší, než malé množství alkoholu, následky jsou nedozírné. V tomto případě nevydařený striptýz, který skoro končí otravou plynem, ale “naštěstí” pouze kocovinou. Tělesnou i morální. Ale na ten sex taky dojde.

Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým

Náhodné setkání po letech s bývalým objektem své touhy člověka rozhodí. Obzvlášť pokud je mezo oběma účastníky rozdíl jedné generace a dřívější smyslnost a touha je postupně střídána znechucením ze současné reality. Zvítězí jedno, nebo druhé? Toť otázka.

Doktor Havel po dvaceti letech

Svět má někdy pořádný smysl pro humor. Třeba když si po letech nezávazných vztahů a záletnictví vezmete za ženu o řadu let mladší žárlivou ženu. O zábavu bude postaráno. Třeba během ozdravném pobytu v lázních.

Eduard a Bůh

Do vztahu muže a ženy občas zasáhne vztah jiný, nelidský. V tomto příadě je to vztah státu, církve a jedince. Nehodí se přece, aby se učitel, a tedy služebník socialismu, navazoval vztah s věřící dívkou (ke které ho však více, než Bůh táhla fyzická láska), natožpak aby chodil na mše do kostela. Takový člověk se musí okamžitě převychovat. Jen to nemusí dopadnout přesně podle plánu.

Tato kniha o nás, Češích a našem milostném životě říká víc, než jsme si ochotni připustit.

P.S. Škoda, že jsem si knihu nepřečetl v pubertě. Mohl jsem si ušetřit spoustu nedorozumění 🙂

Jsme opuštění!? A proč tomu tak je?

Opuštěná společnost – Erik Tabery

Moc důležitá kniha nabízející odpovědi na mnoho otázek, které nás, Čechy, provázejí desítky let. Pojem národ se se vyprázdnil a společnost se drobí a rozděluje na malé skupinky, které považují zastánce jiných myšlenek a ideí takřka za nepřátele. Měštští voliči mluví často o lidech z regionů nehezky, stejně tak opačně není bilance lichotivější. Příkopy se prohlubují. Používají se zkratkovité nálepky jako kavárenský povaleč, sluníčkář, vítač, havloid a vlastizrádce. Dokonce i z tak vznešených slov, jakými bezesporu jsou pravda a láska, se staly nadávky a “pravdoláskař” má dnes podtext velice urážlivý. Právě proto je potřeba tato témata vynášet na povrch a diskutovat o nich. A tomuto účelu kniha slouží skvěle.

Silné argumenty

Erik Tabery, šéfredaktor časopisu RESPEKT jednoznačně patří ke zkušeným novinářům, které se vyplatí sledovat. Jeho politické příspěvky, ve kterých zasvědceně komentuje aktuální dění, přispívají k rozvíření společenské debaty na mnohá témata. Je tedy zárukou, že text knihy bude napsán čtivě. Autor se v knize také ukazuje jako velký znalec poměrů nejen současných, ale také minulých. Právě tyto postřehy, které často odkazují na T. G. Masaryka, K. H. Borovského a řadu dalších významných našich dějin, zasazují dnešní svět do historického kontextu a pomáhají  nám pochopit mnohé z toho, co nám dosud unikalo.

Struktura knihy

Autor se v jednotlivých kapitolách zabývá různými tématy, jako například společenské vnímání pravdy, vlivu konspiračních teorií, populismu, hledání nepřítele, od starověku omílaný střet generací, nebo naše pozice v Evropě napříč dějinami. Nechybí ani odpovědi na otázky, jako třeba proč naši spolenost tak dráždí odkaz Václava Havela, nebo Ferdinanda Peroutky (o kterém se dokonce vedou soudné spory). A je ten článek opravdu vlevo dole?

Jak už její název napovídá, knihu uzavírají komentáře o dnes tak významných politicích, jakými jsou Andrej Babiš a Miloš Zeman a jejich vlivu na aktuální náladu ve společnosti. V kontextu předchozích kapitol tak čtenáři dojde řada spojitostí a dočká se mnohých “aha” momentů.

Myšlenky, které mne zaujaly

Citace Erazima Koháka, komentujícímu události roku 1948:

“Nestál tu `národ proti buržoazii`, ani `národ proti komunistům`, stály tu proti sobě svě právoplatné části rozpolceného národa, které ztratily schopnost vzájemného porozumění.”

“Ruské tanky, které vtrhly do země na formální pozvání tehdejších stalinistů 21. srpna 1968, pomohly opět instalovat ten nejrozkladnější z možných režimů – vládu kolaborantů …”

Jeden ze zásadních příčin frustrace ve společnosti. Moc hezky o tom píše Zygmunt Bauman a také třeba Tomáš Klvaňa.

“V posledních letech v západním světě, a u nás v míře o něco menší také, vedl trend k posilování pozice lidí, kteří se zjednodušeně řečeno nesli na globalizační vlně. Důvodů bylo hned několik, mizely hranice, dramaticky vzrostl počet lidí s vysokoškolským vzděláním, přibývalo bohatých firem a organizací, které hledaly schopné lidi. Tato část společnosti se ani tolik neobává migrace, protože v jistém slova smyslu jsou její součástí. Jsou to totiž světoobčané.”

“Zatímco intelingentní člověk o svých názorech pochybuje, uvědomuje si omezení vlastní znalosti, hlupáci zaměňují názor za skutečnost.”

“České krajiny poslaly už do parlamentu za sebe zástupce, kteří by v jakékoli obci volebního okresu nebyli zvoleni ani za náhradníky do obecního zastupitelstva.”

Opravdu se nejedná o aktuální komentář, odkazující na “zabrušování a vybrušování”, nebo na novou maskáčovou módu v parlamentu, ale o citát Karla Horkého z roku 1910!

“Aplikovat jakákoli běžná měřítka na Rusko prostě nelze. Je to země, která nikdy ve své historii prakticky nezažila období demokracie.”

“… všeobecné vzdělání národu [je] jediný a pravý prostředek, kterýmžto se jistě dojde ke svobodě trvanlivé a k právu…” K. H. Borovský, 1849

“Populismus se dá také porazit jedině srozumitelnou alternativou, která stojí na hodnotách.”

Závěr

Zejména za poslední rok se zajímám o podobné knihy, které uvádějí určitá témata do souvislostí (Dluh, Svět který skončil včera, Homo Sapiens, Ekonomie dobra a zla … ). Čtenář má tak možnost dané téma uchopit komplexněji a ne jen vytržené z kontextu (samozřejmě záleží zcela na autorových kvalitách). Tato kniha má potenciál stát se pomyslným mostem v dnešní, tolik rozdělené společnosti. Nejedná se o úplně snadné, ani úplně lichotivé čtení, o to je však zásadnější. Škoda jen, že ti, kteří by si jí měli přečíst nejvíce, tak se k ní pravděpodobně kvůli již zmíněným společenským příkopům nedostanou…

Mistrovské dílo nejen o lásce

Nesnesitelná lehnost bytí – Milan Kundera

Tentokrát se vůbec nebudu zabývat samotným příběhem. Ten buď znáte a nebo si jej přečtěte sami, kniha za to rozhodně stojí. Zaměřím se zde pouze na pocity a dojmy, které u mě čtení provázely. Takže to tentokrát bude celkem osobní.

Jedná se jistě o jednu z nejdůležitějších knih v mém životě. Zatím jsem jí četl dvakrát a už teď vím, že se k ní ještě (mnohokrát) vrátím. Poprvé to bylo na první delší cestě mimo vlast, během první stáže na univerzitě v norském Oslu. Moc rád na ten čas vzpomínám. Na bydlení s Ruskou, Polkou a Švédem, na cesty na kole přes celé město, kolem úžasné budovy opery, na výlety s ostatními stážisty a také právě na večery s Kunderou. Už tehdy ve mě tato kniha zanechala dojem. Avšak co na ní oceňuji nejvíc, je její hloubka a mnohovrstevnatost. Člověk jí může číst znovu a znovu a přitom jakoby četl pokaždé jiné dílo…

Napoprvé mě na knize nejvíce zaujalo Tomášovo vnímání žen, které jsem tehdy nedokázal pochopit. Při čtení o barvitě líčených historických souvislostech (vpád vojsk Varšavské smlouvy v `68 a události let následujících) mi běhal mráz po zádech, ale hlubší zamyšlení a narážky na filozofy a odkazy na jejich díla mě nudily. Teď v Dubaji to bylo úplně naopak. Na knize mě naopak nejvíc bavily právě tato zamyšlení. O lásce, jejím hledání, nacházení a ztrácení.

Také povídání o daleké Kambodže mi nepřišlo už tak abstraktní, jako tomu bylo napoprvé, kdy jsem sotva věděl, kde přivbližně se Kambodža nachází. Nyní mám na tu zem mnoho silných vzpomínek (článek o cestě ZDE). Také jsem od té doby mnohem zkušenější i co se týče mezilidských vztahů obecně (posledních pár let bylo v tomhle ohledu hodně hektických), jakožto i vztahů s děvčaty. Právě proto jsem řadu popisovaných událostí a situací vnímal úplně jinak.

Další zásadní myšlekou knihy je, že naše životy žijeme jen jednou a nemáme možnost se vrátit ke svému dřívějšímu rozhodnutí. Na první pohled banalita. Žádné rozhodnutá zkrátka nejde “odrozhdnout”. Ale na pohled druhý, hlubší, je toto uvědomění zcela zásadní pro udržení duševního klidu. Pokud si člověk uvědomí, že nemá smysl zabývat se myšlenkami typu “co by bylo kdybych se tehdy zachoval jinak” (a které již stály duševní zdraví mnoha lidí), hned se žije snadněji.

Myslím sí, že kniha je primárně o hledání, nacházení a ztrácení sebe sama.

Pár střípků z knihy

“… takto vypadá chvíle, kdy se rodí láska: žena neodolá hlasu, který vyvolává ven její polekanou duši; muž neodolá ženě, jejíž duše se stala vnímavá pro jeho hlas.”

“… je člověk nevinný proto, že neví? je hlupák na trůně zproštěn jakékoli odpovědnosti jen proto, že je hlupák?”

“… lidé jsou příliš šťastni, když vidí druhého v mravním ponížení, než aby si takové potěšení nechali kazit jeho vysvětlováním.”

“Pokud je vůbec možné lidi dělit do nějakých kategorií, pak tedy podle těchto hlubokých tužeb, které je orientují k té či oné celoživotní činnosti.”

“Je správné pozvednout hlas, když člověka umlčují? Ano. … Je lépe křičet a urychlovat tak svůj konec? Anebo mlčet a vykoupit si pomalejší umírání?”

“Historie Čechů i Evropy jsou dvě skici, které nakreslila osudná nezkušenost lidstva.”

“Ale umírali i ti, které nikdo přímo nepronásledoval. Beznaděj, který se zmocnila země, pronikala přes dušik tělům a drtila je.”

“Láska je touha po ztracené půli nás samých.”

“Tam, kde mluví srdce, je neslušné, aby rozum něco namítal.”

“Jsou situace, kdy jsou lidé odsouzeni hrát divadlo.”

“Dříve než budeme zapomenuti, budeme proměněni v kýč. Kýč je přestupní stanice mezi bytím a zapomenutím.”

“Skutečná mravní zkouška lidstva, ta nejzákladnější, záleží v jeho vztahu k těm, kteří jsou mu dáni napospas: ke zvířatům.”

O umění užívat si život, ať je jakkoliv trpký

Tachles, Lustig – Karel Hvížďala

Jeho knihy nejsou legrační, ani moc pozitivní. Často je tomu právě naopak. Ale pokaždé jsou chytlavé a silné. Tato kniha je přepisem dlouhého a košatého rozhovoru, který vedl Arnošt Lustig s Karlem Hvížďalou. 

Témata rozhovoru se týkají všech slastí a strastí Lustigova života. Neustále se ve vážných vzpomínkých vrací k vypravování o životě v koncentračních táborech, na kterých do podrobností líčí nejen tehdejší utrpení, ale i způsob, jakým lidé v táborech přemýšleli (minulý rok jsem navštívil Osvětim a byl to zcela jistě jeden z nejsilnějších životních zážitků vůbec). Tyto náročnější pasáže jsou střídány s mnoha historkami ze života v emigraci, zamyšleními o spokojenosti v životě, ženách, dobrém jídle filozofii starých mistrů a o hledání štěstí skrz psaní. Tyto pasáže se mi obzvlášť líbily, hodně mi připomínaly jinou poetickou knihu o psaní – Zen a umění psát od Raye Broadbaryho (autora mnoha děl, mimo jiné 451° Farnheita).

Jedná se o moc milou knihu, ze které přímo sálá Lustigův nadhled, pokora a láska k životu a ke které se bude čtenář rád vracet. Ať už jí bude znovu a znovu otevírat a číst si některou z mnoha myšlenek fyzicky, nebo pouze v mysli. Lustig je zkrákta odobnost, která zůstane inspirací. Knize také přidává na její jedinečnosti fakt, že je vytištěná na žlutém papíře a budí tak v knihovně a záplavě bílých stránek, dojem zlata. A nebo Slunce.

Co si z knihy odnáším

Je až s podivem, kolik elánu a pozitivity lze najít v jediném člověku, který navíc v životě zažil tolik utrpení.

P.S. Slovo Tachles v názvu knihy znamená “k věci” a má symboliku v tom, že Lustigovou oblíbenou činností při vypravování bylo nahodile přeskakovat s tématu na téma. Tímto jemným pošťouchnutím tak autor Lustiga během rozhovoru často vrací k meritu probíraného tématu.

Úvod k dějinám filozofie

Úvod k dějinám filozofie – Georg W. F. Hegel

Přemýšleli jste někdy o filozifii? A o její historii? Pokud ano, tahle knížečka by vám neměla uniknout.

Jedná se o soupis několika Hegelových vysokoškolských přednášek. Mezi jeho hlavní přínosy filozofii patří právě zapojení filozofie do historického kontextu. Autor uvídí, že každá doba čerpá z poznatků všech předchozích generací (více či méně spolehlivě dochovaných) a že žádná teorie nevzniká nahodile. Zkrátka že jde pokaždé o kombinaci předešlých zkušeností. Přestože se na první pohled zdá toto tvrzení logické a triviální, v kontextu dějin jde o velice důležité uvědomění.

Na tomto vydání je zajímavé i to, že je z roku 1952 a tudíž je obohacené o patřičný politický kontext. V mnoha ohledech z Hegelova učení čerpali Marx s Engelsem. Místa, ve kterých se tito myslitelé rozcházeli jsou zde opatřeny komentáří o tom, jak se Hegel pletl a naopak Marx s Engelsem jsou jediní nositelé pravdy. Podobné kostrbaté komentáře ve mě vždy vzbudí zvědavost a rád si je přečtu. Už jen pro ilustraci tehdejší politické “korektnosti”.

Nic, než národ
Zajímavý je také koncept národa – dle Hegela velice důležitým prvkem tehdejší společnosti. Toto je velice zajímavé tvrzení v konvextu jednak s autorovým učením a také v kontextu dnešní doby, ve které začíná být termín “národ” už značně vyčpělý a překonaný. Osobně se přikláním k tomu, že dříve tolik důležitou hodnotu spojování lidí pomocí ideí a hodnot dnes již plně nahradil internet a k ideím národních států se upínají frustrovaní lidé, kteří jsou ztraceni v dnešní společnosti (tomuto tématu se velice důkladně věnuje například Zygmund Bauman zejména ve své stěžejní knize |Tekutá modernita).

Zajímavé citace
“Odvaha k pravdě, víra v moc ducha, toť první podmínka filozofie.”
“Naše filozofie prichází na svět ve své podstatě jen v souvislosti s filozifií, která tu byla před ní, a nutně z ní vzniká.”
“Studium dějin filozofie nás uvádí do poznání filozofie samé.” alternativně “… studium dějin filozofie je studium filozofie samé, jak ani nelze jinak.” alternativně “… nynější filozofie je výsledkem práce všech staletí.” alternativně “… filozofie určité doby jakožto resultát doby předchozí obsahuje její vzdělanost.” alternativně “…každá filozofie je výrazem určitého vývojového stupně, patří své době a je zajata omezeností této doby.”
“Cílem filozofie je pravda.”
“Člověk nemá být otrokem; žádnému národu, žádné vládě nepřísluší věst válku za účelem zotročování.”

Hořkosladký bonbón o životě

Příliš hlučná samota – Bohumil Hrabal

Výjimečně zde zmíním přímo zápletku, takže pokud jste knihu nečetli a chcete, tento článek přeskočte.

Poslední Hrabalova kniha, kterou jsem zatím v Dubaji přečetl. A také mě ze všech nejmilejší. Ani nevím proč, asi to bude kombinací několika faktorů. Jednak jsem toto dílo nevíděl filmově zpracované (existuje, tuším, česko německo francouzský TV film, na Youtube je k dohledání, ale dabing působil tak divně, že jsem neměl odvahu si jej pouštět). Hlavně je mi ale blízká postava hlavnáho hrdiny, kterým je starý lisovač papíru Hanťa.

V knize se opět ukazuje Hrabalův nezaměnitelný styl míchání mnoha příběhových linií a přecházení z jedné vrstvy do druhé. Postupně se tak dovídáme o hrdinově minulém životě, jeho lásce Mančince, o cikánce, se kterou nějakou dobu žil pod jednou střechou… Tyto příběhy jsou prokládány všedními událostmi z hrdinova života. Vysvětlena je jeho neustálá žízeň po pivu, kterou zahání tíživou samotu a i jeho věčný strach ze spaní v posteli s nebesy, i další jeho životní zvyky. Na knize se mi nejvíce líbí právě její hloubka. Hrabal si zde ústy hrdiny pohrává s myšlenkami mnoha myslitelů napříč dějinami. Camus, Kant, Nietzsche, Hegel a další filozofičtí velikáni se zde prolínají s útržky z Bible a dalšími antickými myšlenkami. Zmíněni a do kontextu uvedeni jsou také neliterární umělci, jako Rembrant a Jackson Pollock a mnoho dalších. Tyto velké myšlenky a díla v knize rezonují se smrdutým a zatuchlém sklepením plným krysích kolonií, zakrvavenými papíry z jatek doprovázených mračny much a hrdinových nenaplněnými životními tužbami. Právě tato atmosféra dodává knize na její síle. Jestli bych měl určit jediné slovo popisující příběh, byl by to právě kontrast.

Příběh končí ve chvíli, kdy hrdina ztratí smysl svého života. Ve městě se otevírá nová, moderní lisovna papíru, která je mnohem výkonnější, čistší, sterilní. Už není potřeba jeho služeb, jeho uměleckých děl ve formě slisovaných balíků papíru, ve kterých se pokaždí nacházela kniha, či jiné dílo dávného mistra a tak dává výpověď. Jeho život je však natolik spjatý se sklepením a jeho lisem, že se rozhodne jej ukončit právě zde a nechá se slisovat s největšími filozofy svých časů.

Když zmizí emoce a s ním i naše lidství

Cizinec – Albert Camus

Výjimečně zde zmíním přímo zápletku, takže pokud jste knihu nečetli a chcete, tento článek přeskočte.

Příběh se odehrává severoafrickém Alžírsku, kde byl (a neustále je) v důsledku historických souvislostí značný francouzský vliv. Celá kniha je rozdělená na dvě, na první pohled nesouvisející části.

Během té první zažívá hlavní hrdina, profesí nezajímavý úředník, zdánlivě nesouvisející kapitoly ze života. Pohřeb matky, nelezení nové přítelkyně, rozhovory se sousedem a návštěva kamaráda na chatě u pláže. Již však během této první části si všímáme jedné nesrovnalosti. Přestože je celý děj líčen očima hlavního hrdiny, všechny okolnosti, ať už dobré, nebo špatné, na něj nemají žádný vliv. Čtenář má trochu pocit, že se dívá na svět očima extrémního stoika, kterého nic nerozhází. Matku pohřbí bez slzy v oku, své nové partnerce na dotaz, jestli jí miluje, odvětí, že lásku považuje za zbytečnost a že jí nemiluje. Čtenář má tak během první části pocit neustálého lehkého zmatení.

Zlom však nastane na konci první části, kdy hrdina tak trochu omylem zastřelí člověka, araba, kterého potká na pláži a který měl již dříve na něj i na hrdinova souseda, spadeno.

Děj druhé části se odehrává během soudního procesu s hrdinou, teď již obviněnému z vraždy. Ani toto prostředí však na něj nemá vliv. Vězení, soud, přelíčení, vše přijímá z naprostým klidem a vědomím, že jej musí všech obvinění zprostit, protože jednal v sebeobraně. Velice zajímavý moment však nastává, když během líčení prokurátor začne zmiňovat hrdinův předchozí život a začne poukazovat na to, že mu jsou cizí emoce, jakožto i očekávané vzorce chování (truchlení pro zemřelou matku apod.). V této chvíli se tak čtenáři celý příběh doslova spojí a začnou dávat smysl i do té doby zdánlivě nesouvisející střípky z předchozího života.

V dramatickém závěru dá soud zcela za pravdu výřečnému prokurátorovi, který brilantně argumentuje a pomocí výše zmíněných detailů poukazuje na hrdiovu celospolečenskou nebezpečnost. Příběh tak končí rozsudkem smrti. Kniha tak končí hádkou s knězem, od kterého nechce hrdina přijmout rozhřešení. I to mu v danou chvíli připadá nadbytečné.

Co si z knihy odnáším
Přestože by se takovýto život mohl zdát v mnohém pohodlný, byl by také zbaven načí podstaty, našeho lidství. I když se jedná o útlou knihu, svým obsahem je jedinečná. Autor se v ní mezi řádky zaobírá myšlenkou existencialismu a smyslu života. Mám podobné, vícevrstevnaté knihy moc rád.
Líbí se mi také samotný název – Cizinec. Ten poukazuje na to, že hrdina žije ve světě, kterému nerozumí a ve kterém ani svět nerozumí jemu. Je v něm zkrátka cizincem. Myslím, že s podobným pocitem se, byť ne takto extrémně, potýká i řada lidí v dnešním světě.

Sen každého muže, a nebo ne?

Postřižiny – Bohumil Hrabal

Co napsat k tomuto dílu, jež patří ke klenotům jak československé literatury a které se dočkalo nesmrtelnosti i na plátně stříbrné…? Postřižiny jsou nesmazatelně zapsány do dějin a není snad čtenář, který by tento přáběh neznal. Nebudu se tedy věnovat samotnému příběhu, ale jen hrabalovské poetice. Tohoto autora jsem měl v hledáčku již od střední školy, avšak přestože jsem četl docela dost, pokaždé bylo na čtení “něco důležitějšího”. Pobytem v Dubaji tak částečně splácím dluh, který mám sám u sebe a tyto krásné knihy doháním. Knihu tvoří střípky ze života v maloměstském pivovaru líčené očima paní správcové. A jak víme z filmu, ta je svéhlavá, ztřeštěná a krásná. Jak již název napovídá, zkrátka sen každého muže. Nebo můj tedy určitě. Právě tento fakt, spolu s věčně hlučným strýcem Pepinem, který přijede na návštěvu a v podstatě se do pivovaru na trvalo nastěhuje, tvoří zápletku většiny drobných historek, na které je Hrabal pravý mistr. Jestli na nějakou knihu neaplikovat metody rychlého čtení, je to právě tato. Doporučuji číst pomalu a pouze při zvláštních příležitostech, třeba při klidném nedělním odpoledni v pohodlném křesle s dobrou kávou.

Oscarová předloha

Ostře sledované vlaky – Bohumil Hrabal

Příběh o tom, že i za války člověk zůstává pouze člověkem a kdomě velkých a hrdinských činů řeší také přízemnější stránku své existence, jakou je pro mladého muže ztráta panictví.

V knize, podle které byl natočený úspěšný film, který odenila i filmová kritika udělením Oscara, se prolínají dvě linie. V první řadě se jedná o popis poklidné služby na malém nádraží kdesi uprostřed protektorátního Československa, který je prokládán drobnými historkami ze života místních zaměstnanců. O panu přednostovi, který touží po povýšení na drážního inspektora, o panu výpravčím Hubičkovi, který je znám pro svou donjuanovskou povahu a také o mladém nádražním pomocníkovi Hrmovi, který se ze všech sil snaží přijít o panictví. Tyto lidské osudy jsou vrženy do víru historických událostí, kterými jsou časté průjezdy vojenských transportů. Pan výpravčí se rozhodne jeden z nich vyhodit do vzduchu a do svého plánu zasvětí i mladého pomocníka.

Příběh končí za dramatických okolností vyhozením do vzduchu ostře sledovaného vlaku s municí pomocí shozené časované bomby z návěstidla. Avšak pozitivní tento konec není, protože přestože hrdina, jenž v ten samý den konečně překonává všechny útrapy dospívajícího muže, tento nepochybně záslužný čin úspěšně vykoná, vzápětí ihned umírá následkem postřelením ostrahou vlaku a následným pádem z návěstidla.

Kniha je psána typickým Hrabalovým stylem (který buď máte rádi a nebo jej nemůžete vystát) a opět jde o krásný kus československé literatury.