Fakt, že jo. Jsem v Čině! Zatím tedy jen na víkend, těsně za hranicemi s Macaem.

Ale i tak je to zážitek! Pravé si to frčíme vlakem dvoustovkou noční krajinou.

Víza
Do nejbližší provincie není vízum potřeba vůbec. Jakožto studenti University in Macau máme možnost zažádat o několikadenní povolení ke vstupu právě do této provincie. Toho všichni v naší skupince využíváme a jedeme na výlet! S námi ještě 2 Číňanky, kamarádky ze školy, Taiwanka a Číňan, kterého vidíme prvně v životě. Jmenuje se Lincoln a tak mu říkáme Mr. President.
Nicméně první problémy nastávají hned na hranicích a Gudi, Rakušanku do Činy vůbec nevpouštějí. Problém je v tom, že už má desetidenní vízum, které jí na tento vstup chtěli celnici použít. To ale ona nechtěla, protože jej chce využít v srpnu. To se zase nelíbilo celníkům, kteří se báli, že by tam zůstala. Neptejte se mě proč, vůbec jejich logiku nechápu.
Zuhai
Po přechodu hranic kupujeme lístky na vlak na zítra a jedeme na oběd. Jak se ukazuje, celý den se nese v duchu vůbec nejintenzivnějších kulinářských zážitků mého života. Na oběd jdeme do poměrně luxusní restaurace, kde pro 15 lidí objednáváme přes 30 chodu jídel. Jako ve správné čínské restaurací i tato má uprostřed stolu otáčecí desku, na kterou se podává jídlo a mi si dle libosti nabíráme, na co máme zrovna chuť. Chobotnice, a další malé potvory už mě nepřekvapují, ale taková krabi polévka s kusem krabího těla v ní, už ano. Opět slepičí pařát, tentokrát ještě doplněny holubem (kterého jsem tedy neochutnal, neb na mě nezbyl). A spousta další legrace k tomu.

Pořádný oběd v Čině. / Thé great lunch in China.

Pořádně nacpání se vydáváme ubytovat do hostelů. Navigace po městě není vůbec jednoduchá. Místní neumí číst v mapě a značení uklic také pokulhává. Nakonec místo po půlhodině (místo max 10 minut) nacházíme a jdeme dovnitř. Zážitek opět nevšední, protože hostel je vlastně třípatrový byt, ve kterém bydlí několik mladých lidí, kteří zbytek bytů pronajímají. Moc se tu ale nezdržujeme, protože spěcháme do půjčovny kol a na projížďku po pobřeží.
Náš hostel v Zhuhai. / Our hostel in Zhuhai.
Půjčujemectyrystyrkola(:-P)avydávámesenaprojížďkukolempobřeží.
A jeeedemeee. / Let’s goooo.
Uprostřed hluboké konverzace. / In thé middle of thé serious conversation.
Cesta veselá a po hodině dojíždíme k soše v moři. Cvakáme selficko a už už mažeme zpět, abychom stihli vrátit kola.

Trip on thé bikes.

Dalším bodem na programu je masáž. Tak je o dost jiná, než v Bangkoku, o to však intenzivnější. Jednak mě překvapuje, jak je místo luxusní a také samotná masáž je vtipná. Jedná se o lázně, kde se nejprveme sprchujeme (a že to po cyklovyletu bylo treba!), oblékáme sexy pyžama a jdeme na věc. Kromě mě je v místnosti Dán (cech) a Lukáš (rakušan). Přicházejí 3 křehké číňanky (no dobře, 2 křehké a třetí ne tak úplně). Těším se na hodinku odpočinku, ale už prvních několik sekund mě vyvádí z omylu, protože tady si určitě neodpočineme! Ve volných vteřinách, kdy mě zrovna žádná čase těla z masáže nebolu, přemýšlím tom, jestli má číňanka místo prstů kameny, nebo svěráky, protože sílu má neuvěřitelnou. Asi po deseti minutách to začíná být docela snesitelné. Nevím, jestli trosku ubrala na intenzitě, nebo jen nervová zakončení rezignovala na marný boj a zkratka přestala přenášet bolest do mozku, každopádně až na několik dalších bolestivých okamžiku proběhl zbytek masáže docela v pohodě. Později se dovídáme, že na některých nebožácích masérky klečely a ramena mašírovaly koleny. To prý teprve stálo za to.

Massage was… Realy intense experience! 😀

Po tomto zážitku vyrazíme, dosud čelí rozbolavěli, do restaurace na další specialitu – Hot Pot. Tentokrát se uprostřed stoli místo otáčecí desky nachází plynový vařič, na který se pokládá kotlík rozděleny na dvě části, každá s jinými ingrediencemi. Do těchto „polévek“ se vkládají různé přísady, které se po několika minutách varu vyndají, vymáchají v oleji a dalším koření (ochlazení a dochucení) a poté ji.
I toto byl neuvěřitelný zážitek. Během tří hodin jsme vyzkoušeli nejrůznější speciality, od klasického hovězího masa a slaniny, přes bambus, čínské knedlíčky, houby, až po prasečí tepny a žaludek. Jak říkám, opravdu zajímavá zkušenost.
Thé hot pot.
Naježeni a spokojení kupujeme ještě pár piv a jdeme na hostel hrát (nebezpečnou) chlastaci hru, King’s Cup a po druhé míříme do posteli.
Pred hrou. Po ni bychom uz nebyli fotky schopni 😀
Before the game. Afterwards ot would be impossible to take it again 😀
Guangjong (asi)
V nedeli vyrazime na hodinovou cestu vlakem do mesta, odkud pochazi jedna z Cinanek – Guangjong. Nejprve se prochazime kolem krasneho klastera a obdivujeme mistni zvyky, zpev a tancovani na ulici a mistni ovoce.
Typicky pohled z vlaku. / The typicall view from the train.
Pred branou. / In front of the gate.
Nejaka vez. / Some tower.
Dokonce i navsteva Tesca muze byt kulturnim zazitkem.
Even the visiting Tesco might be cultural experience.
Nasedame do vlaku a jedeme zpet. Jen me prekvapuje, ze i ve 23 hodin jsou hranice plne a tam i zpet prechazi hromady lidi.
To je pro dnesek vse 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.