V trajektů z Hong Kongu zpět do Macaa.

Čínsky byrokratický aparát i tamní ambasáda i nadále vyhrávají jednu bitvu za druhou.
Hlava XXII
Sice jsem to tady původně nechtěl psát dřív, než vízum dostanu, ale šance se den ode dne snižují, takže jdu na to.
Když už do Činy, tak jsem ji chtěl vlakem celou projet a navštívit „střechu světa“, Himálaje a tam Lhasu, hlavní město Tibetu. Tak a tady začíná a končí všechny problémy z posledních tří týdnů.
Do Činy musí cizinec splnit následující pravidla:
A) Vyplnit čtyřstránkovou žádost, včetně podrobného itineráře trasy.
B) Prokázat zabookovane ubytování v průběhu celé trasy.
C) Prokázat zakoupené jízdenky na vlak.
D) Kopie pásu.
Navíc Tibet je extrémně politicky citlivé území, proto zde platí speciální pravidla:
1) Do Tibetu nemůže cizinec bez doprovodu. Musí být pod neustálým dohledem místního průvodce (za což si nechávají cestovní agentury tučně platit).
2) Je potřeba speciální povolení ke vstupu.
Největší problém je s tím, že se chci zpět vracet letecký, takže jsem poctivě vyplnil celou trasu a šel na to. Napoprvé mě vyhodili, protože nějaké dokumenty chyběly úplně.
Díky Číňankám Ashley a Cassie jsem dal všechny dokumenty dohromady a šel na ambasádu znovu
Vízum mi však nechtěli vydat ani napodruhé, tentokrát se jím nezdálo, že nemám povolení ke vstupu do Tibetu.
Nejprve s Cassie obvoláváme několik cestovních agentur a všude nám říkají, že je naopak nejprve potřeba vízum, na základě kterého se vystavuje povolení ke vstupu do Tibetu.
Ashley má kamaráda, který má kamaráda, který v takovéhle cestovní agentuře pracuje, takže jsem si říkal, že se to snad nějak zvládne a zařídí nejprve povolení i bez víza.
Hahaha…
Po týdnu z něj také vypadává, že to nejde a že je třeba mít nejprve vízum.
Jdu tedy znovu na ambasádu, tentokrát i s Ashley, aby v případě nutnosti přeložila, co bude třeba.
Znovu vyplňují celý formulář, aby bylo vše perfektní. Opět blekotá o to , že nejprve potřebuji povolení ke vstupu do Tibetu. Vysvětluji, že v cestovní agentuře je vše připravené a že čekají pouze na vízum, na základě kterého vystaví povolení k návštěvě Tibetu.
Úřednice odchází za nějakým vyšším soudruhem a když se vrací, tak vyřizuje, že konzul zvážil mou žádost a rozhodl se ji zamítnout. Mám to prý zkusit znovu v říjnu. Když se ptám na důvod, proč se takto rozhodl, nedostává se mi žádné odpovědi. Doslova ten rozhovor probíhal takhle:
„Thé officer consider your visa application and decided to reject it. Try it again in October.“
„OK and cán I know thé reason? Is theře somethig I cán do fór it? Something change in thé form fór instance?“
„No reason, he just said no. Not try it again.“
Nastvanej, ale to mi v téhle situaci moc nepomůže. Narychlo se tedy rozhodují a mířím na trajekt do Hong Kongu. Třeba tam budou milejsi. Přijíždím akorát o polední pauze, tak znovu vyplňují celou žádost (vyplňuje se tam země, ze které se o vízum žádá) a znovu čekám.
Na ambasádách se fotit nesmí, tak alespoň jedna fotka z Hong Kongu.
It is not allowed to také a picture from thé embassy so ať least oné picture from thé Hong Kong.
I tentokrát však bez úspěchu. Kromě toho, že nemám povolení do Tibetu se úředníci ještě nelíbí, že mám sice všechny hostel zamluvené, ale není u toho napsané mé jméno. Že to můžu zkusit donést, ale že ani potom nebude jisté, jestli mi vízum dají.
V té samé budově ve čtyřicáté patře sídlí vízová agentura, jdu tedy k nim vytisknout dokumenty. Zde se mi o jiné dovidamzajimavost, že Česká republika je na jakémsi blacklistu asi 12 zemí na světě a tím pádem například nelze připlatit za expresní vyřízení víza do druhého dne, ale trvá to čtyři dny. Že by právě tohle byl důvod zamítnutí mé žádosti v Macau….? Ve visa agentuře mi tedy radí vyplnit kompletně celou novou žádost a vymýšlet si náhodně cestu a zamluvit.
Po návratu do Macaa chci tedy sepsat kompletně novou žádost, ale Ashley volá kamarádům a i kdybych nakrásně vízum v pátek dostal, tak povolení do Tibetu musím mít nejpozději další pondělí v 10:00, protože bych nastupoval do vlaku ze Xi’anu. A to je nemožné, protože je třeba dostat 4 různá razítka a trvá to minimálně týden. Takže se Lhasou na příští týden se nezbývá, než rozloučit 🙁
Ještě přemýšlím, jestli si nemám o nějaký týden pobyt v Asii prodloužit. Nakonec to zavrhují a vrátím se v původně plánovaný čas. Přeci jen, i když mě Tibet už nějakých 10 let láká, jsou důležitější věci, než cestování.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.